Sociální fobii se těžko uniká


Strach z výšek, z pavouků, ze stísněných prostor – jen málo lidí nikdy nezažilo nějaký projev panické úzkosti z něčeho, co je z racionálního hlediska třeba i nepochopitelné. Sociální fobie je jednou z podobných – život velice komplikujících – neurotických poruch. Je závažná už jen tím, že člověk je od věků tvor společenský a život bez kontaktu s lidmi je prakticky nemožný. Ne každý se může stát poustevníkem, samotářem a ukrýt se kdesi hluboko v lesích. Navíc to není řešení, protože se v případě sociální fobie nejedná o nějaký rozmar jedince, ale o skutečný psychický problém, poruchu, charakteristickou strachem z určitého sociálního, mezilidského kontaktu, což je doprovázeno úzkostí, pramenící z vědomých a nevědomých negativních očekávání vlastního selhání v této osobní rovině.


Na první pohled se zdá, že se jedná o projev extrémní introverze, tedy že touto poruchou trpí pouze osobnosti uzavřené a pasivní. Pokud si však vzpomeneme na samotný biologický vývoj člověka, jistě si vybavíme fázi, kdy se dříve hovorné a vstřícné dítě začne stydět a schovávat před novými lidmi. Je to přirozená fáze vývoje a velice brzy ustupuje. Sociální fobie je zjednodušeně nahlíženo jakousi paralelou tohoto období a může se objevit v kterékoli fázi života a zasáhnout jak člověka introvertního, tak i ryzího extroverta. Někdy ustoupí, ale jindy přetrvá. U řady lidí, vědci uvádí, že až 30-40% populace se projevy sociální fobie aspoň na kratší čas objeví, lidově by se toto období dalo nazvat třeba zvýšenou stydlivostí bez zjevných zevních příčin. Trvale trpí sociální fobií asi 1-3% lidí, což není ani závratné, avšak ani tak docela nízké číslo.

Nejčastějším obdobím počátků sociální fobie je fáze rozvinuté puberty a adolescence, kdy se ve věku mezi 14. a 20. rokem často setkáváme se zmíněnou stydlivostí. Není ničím neobvyklým a mnozí z nás si jistě vybaví, že mladí lidé mívají strach z oslovení člověkem druhého pohlaví, z první schůzky, intimností a podobně. V případě rozvoje sociální fobie však nedojde k očekávané a časem přirozené adaptaci na podobné situace a snížení studu. Uvedené problémy se projeví stejně často u mužů jako u žen. Nezáleží přitom na inteligenci, dosaženém vzdělání, ekonomickém zázemí ani na zaměstnání.

Typickými projevy sociální fobie jsou: obava z kontaktu s jinými lidmi a strach z nesouhlasu, odmítnutí, kritiky, posměchu, hodnocení, což vede tyto lidi k vyhýbání se sociálním situacím, v nichž by mohlo k podobným negativním jevům dojít. V dané situaci se cítí velmi nejistě, jsou ve stresu, mají i fyzické příznaky – pocity na omdlení, neovládnutelný třes, červenání, bušení srdce aj. Tito lidé, často navzdory svým schopnostem a jiným kvalitám, nedosahují v životě odpovídajícího úspěchu – nedokážou rozvíjet společenské vztahy, prosadit se na čelné pozice a někteří nejsou schopni navázat funkční partnerský vztah.

V tomto případě se jako řešení nabízí dlouhodobá psychoterapie. Jak však z výše uvedeného vyplývá, problém spočívá v tom, že domluvení terapie je podmíněno sociálním kontaktem, kterého se tito lidé někdy až panicky obávají. Tím vzniká začarovaný kruh. A bude vyžadovat velké úsilí od těch, komu tento člověk věří, aby jej k podobnému kroku přesvědčili a pomohli mu svým pochopením.

Zdroj: Wikipedia

Redakce