V posteli jako nymfa, co nemá dost

Nymfy byly známé postavy řecké mytologie – krásné vodní, lesní a horské bohyně či polobohyně, které se podobaly našim pohádkovým vílám nebo rusalkám. Tančily, zpívaly, bavily se, často po boku mužských přírodních bytostí – silénů nebo satyrů. K lidem byly přívětivé, jenom pohlední mladí muži mohli přijít k nehodě nebo dokonce k záhubě. A snad právě pro tyto všechny uvedené vlastnosti dalo jejich jméno název psychologické poruše charakterizované vysokým libidem a posedlostí po sexu u žen, která skutečně může pro jejich partnery znamenat velký problém, nymfomanie. Mužská hypersexualita pak nese pojmenování prostopášných druhů nymf, s nimiž bývají často zobrazovány v družné zábavě na obrazech a freskách, satyriáza.

Zdálo by se, že muži o partnerce, která je jednoznačně kladně nakloněná sexu a přeje si být v jeho náruči téměř neustále, sní, ale v případě, že žena trpí nymfomanií, bývá tomu po čase spíše naopak, berou nohy na ramena nebo pochopí, že něco není v pořádku. Taková žena navíc nemusí ani sex vyžadovat po partnerovi, ale naopak upřednostňuje sebeuspokojování. Člověk postižený hypersexualitou, což je ryze psychologická závislost, nevyhledává sexuální styk kvůli tomu, že by si to žádalo jeho tělo, ale proto, že si to vyžaduje jeho mysl. Někteří lidé tak řídí své emoce a ventilují problémy. Tak jako jiný člověk se v podobné situaci opíjí nebo se přejídá, hypersexuální žena či muž vyžadují sex, který potřebují ke svému uvolnění.

Je známo, že mezi jednotlivými lidmi se sexuální chuť (libido) velmi liší. Co jeden považuje za normální, může jiný považovat za nedostačující či naopak vysoké. O hypersexualitě odborníci mluví v případě, že člověk tímto jednáním způsobuje především sobě potíže nebo narušuje běžné sociální fungování ve vztazích s jinými lidmi. Tato závislost postihuje například jedince s nízkým sebehodnocením a sebevědomím, může být také následkem traumatických zážitků z dětství.

Při sexu se do krve vyplavuje podobně jako při sportu velké množství endorfinů, podporujících dobrou náladu. U mnohých lidí se navíc po orgasmu zvyšuje množství energie i celková chuť do života. To je jistě v míře přiměřené velmi pozitivní pro všechny z nás, avšak na rozdíl od skutečných požitkářů, kteří jsou se svým sexuálním životem spokojení a aktuální odmítnutí od partnera berou s nadhledem, ti, kdo trpí sexuální závislostí, berou partnerovo NE velmi osobně. Jsou schopni vyvolávat kvůli tomu hysterické scény, mají pocit odmítnutí, protože je naplní dojem, že nejsou žádaní a dost atraktivní.

Obzvláště u mužů se projevuje poměrně častá, někdy pouze dočasná, závislost na sebeuspokojování. Masturbací řeší všechny zátěžové situace, kdy ze sebe spolu s erekcí uvolní vnitřní psychický tlak. V pokročilé fázi této závislosti, nazývané také sexuální anorexií, navíc závislí dávají přednost před skutečným sexem svojí fantazii a pornofilmům. Činí tak i v případě, že žijí v partnerském svazku. A týká se to samozřejmě mužů i žen.

Pro ty, kteří výše popsanou poruchou trpí, je pozitivní zprávou, že lékaři hypersexualitu umí léčit a stabilizovat. Obvykle k tomu postačuje specializovaný psychoterapeutický program. V případě, že je u sexem posedlého pacienta zjištěna vyšší hladinu pohlavních hormonů, nasadí také léčbu hormonální. Pouze v mizivém procentu případů je nutné touhu utlumit přípravky na bázi antiandrogenů. Jedná se však o krajní možnost, protože tyto léky kromě libida ovlivňují i plodnost. Léčba vyžaduje toleranci partnerů, odhodlání závislého k léčbě a spolupráci okolí, které se k problému postaví s pochopením.

Redakce



Další zajímavé články:



3 Srp