Chyby ve filmu a záhadná skriptka


Když běží závěrečné titulky a člověk si jen tak namátkou pročítá účinkující, režiséra, herce, zvukaře, maskéry a další filmové profese, najde mezi nimi i jednu, která se nazývá: skript. Troufám si odhadnout, že jen málokdo ví, co dělá člověk, který u filmu zmíněnou pozici zastává. Zajímavé také je, že ji poměrně často zastává žena, tedy vlastně skriptka. Možná je to proto, že musí mít přesné oko a smysl pro detail a dobrou paměť pro kompozici, což je pro ženy v tomto spojení charakterističtější než pro muže. Na internetu naleznete celou řadu stránek, na nichž vznikají zajímavé sbírky nepřesností a chyb ve filmech. A právě skriptka má za úkol dohlížet na to, aby podobných chyb bylo co nejméně, respektive, aby nebyly žádné.


Sběratelé chyb by sice jistě při neomylnosti skriptek přišli o svou zábavu, při níž jsou schopni prohlížet film opakovaně a vteřinu po vteřině, jen aby nějakou nepřesnost odhalili. A občas jsou to opravdu maličkosti a nebo zajímavé perličky. Nemusejí se však bát, i když se filmový štáb snaží, seč mu síly stačí, fakt, že se různé navazující obrazy natáčejí ve více dnech, nebo na více místech – a že správnou návaznost kontrolují lidé, k chybám i chybičkám dochází a zřejmě docházet bude.

I dále budeme používat označení skriptka, protože se s ním lépe operuje, ovšem samozřejmě nechceme eliminovat ani existující mužské skripty. (Napadá mě ještě přechýlení do podoby skriptéry, což by ovšem mohlo zvukomalebně evokovat hláskově sousedící a mysli jistě lahodící představu svlékajících se mužů, a to by se více hodilo do jiného článku, proto dnes a zde zůstaneme u žen.) České označení „skript“ je odvozeno z anglického script, jinak také screenplay, což znamená scénář. A zmíněná skriptka se skutečně s podrobným scénářem a rozpisem scén v ruce účastní tvorby od prvního dne přípravných prací až do okamžiku schválení díla v jeho konečné podobě. Stará se o konzistenci všech na sebe navazujících záběrů, plynulost filmového vyprávění, snaží se pokud možno zabránit potenciálním chybám či je aspoň maximálně omezit, a proto kontroluje všechny možné detaily v jednotlivých scénách (kostýmy, rekvizity, logické posloupnosti a jiné), kontroluje také texty postav atp. Nevím, jak vám, ale mně se tato úloha zdá jako velmi zajímavá a zodpovědná.

Skriptka je tudíž jakousi pravou rukou režiséra a štábu. Zručný střihač si sice při zpracování materiálu s mnohými problematickými místy poradí, ale pokud postava má v jednom zásadním záběru na hlavě čepici a ve druhém nikoli, těžko už na tom něco změní. Hotové scény se zpravidla již nepřetáčejí. Možná by se čepice v dnešní době počítačových technologií dala do záběru přidat, okénko po okénku doanimovat atp., ale s počítačovými technologiemi se do nákladů filmu počítá na jiné věci, zejména triky, a nikoli na opravování tohoto typu chyb.

Jedním z filmů, kasovních trháků, který již jeho fanoušci rozebrali snad po mikrosekundách a při jehož natáčení se zapotil jistě celý štáb včetně “script supervisorů”, jak se tato pozice nazývá u amerických filmařů, je bezesporu Titanic. Je známo, že pro natočení filmu nechal Cameron postavit téměř identickou kopii lodě, kdy každému detailu věnoval maximální pozornost. Dal postavit i obrovskou nádrž, ve které ji nechal potopit. Příběh tragické lásky Jacka a Rose, kteří pocházeli z rozdílných společenských vrstev, snad popisovat není nutné. Podíváme se však letmo na několik z celé řádky chyb, které unikly pozornosti štábu.

Když Jack a Rose jdou říct Callovi o potápění, Call drží v ruce roztrženou kresbu nahé Rose, ale když ji po 84 letech na začátku našli a vylovili, byla neporušená a celistvá. Ve scéně, kdy se Jack miluje s Rose, a Rose otiskne ruku na to sklo, tak má otisk jiný tvar než zevnitř auta. Pamatujete si jistě scénu, při níž Rose vybaluje v kabině své krásné obrazy. Mezi nimi jsou i Avignonské slečny od Picassa. Podle filmu by tedy obraz měl skončit na dně oceánu, ale ten je dodnes k vidění v Louvru. O něco později také Jack obdivuje jeden obraz od Moneta (Water-lilies), mluví o tom, jak je úžasný a jak skvěle používá barvy, obraz byl ve skutečnosti namalován v r. 1917, kdežto Titanic se potopil už roku 1912 (navíc, stejně jako u Picassa by za jiných okolností též nemohl být dodnes vystavován). Podobně v té době neexistoval ještě typ pout, jimiž byl Jack připoután k trubkám, ani cigarety s filtrem, které kouřil, stejně jako by zachránci na člunech nemohli mít podlouhlé baterky, ale lampová světla. Jeden z mužů nastupujících na loď dokonce měl na zápěstí digitální hodinky.

Zdroj: Wikipedie a Imdb

Redakce