Proč je srdce symbolem lásky?


Dnes se asi nikdo nepozastaví nad skutečností, že k vyjádření lásky používáme stylizovaný symbol srdce. Pokud se nad tím zamyslíme a vzpomeneme si na hodiny biologie, uvědomíme si, že se srdce tak docela tomu, co kreslíme, nepodobá. Lze předpokládat, že i naši pravěcí předkové, pro které ovšem by byl pojem láska a milovat někoho čímsi nepochopitelným, by srdci spíše dávali jiné atributy, které by byly spojené s jejich loveckými zážitky. A podobaly by se tomu, co známe z dob starověkých nebo od primitivních národů.


Pravěcí lovci nezřídka při otevření čerstvě zabité zvěře mohli vidět stále ještě tepající srdce, v němž spatřovali cosi jako sílu či ducha tohoto zvířete. Podobné pojetí známe od válečníků z primitivních národů, kdy například Eskymáci či původní Austrálci po bitvě pojídali srdce nejstatečnějších nepřátel, aby na ně přešla jejich odvaha. Podobně také aztéčtí kněží zabíjeli na oltáři lidské obětiny a dokonce jim rvali ještě tlukoucí srdce z hrudi, které posloužilo jako oběť bohům. Egyptští faraoni zase srdce nechávali balzamovat. V tajemně tlukoucím orgánu v hrudní dutině všichni viděli jakési sídlo nepochopitelných magických sil života. S láskou to tudíž nemělo nic společného, srdce bylo sídlem ducha, síly, života, nadpřirozena. Jak to, že se nakonec stalo symbolem lásky?

Prapůvodcem symbolu srdce nebyl ani tak tento vnitřní orgán, jako spíše stylizované listy. Od 2. tisíciletí př. n. l. se srdce připomínající spojené fíkové listy spolu s listy břečťanu hojně objevovaly jako dekorace na vázách a mínójských freskách, o něco později také například na vázách korintských. Plazivý břečťan v řecké, římské a raně křesťanské kultuře symbolizoval věčnou lásku. Ani tehdy ještě symbol srdce jako představa lásky využíván nebyl, spíše se zatím jen jako víceméně náhodná dekorace vyskytoval při zpodobování milostných výjevů na freskách a vázách.

Těchto výjevů si všimli ve středověku, kdy ve 12. a 13. století byla na vzestupu rytířská kultura spojená s láskou vyjadřovanou ke krásným, nedostupným vdaným paním, které opěvovali tubadúři či minesengři. V tehdejších milostných scénách se opět objevují stylizované listy, často obarvené do červena, přičemž červená barva byla již tehdy považována za symbol lásky. Odtud již nebylo daleko k rozšíření symbolu rudého srdce jako vyjádření lásky po Evropě. Stylizované srdce ovšem získalo dvojí význam, světský svět jej viděl jako symbol lásky světské, křesťanství jej spojilo s úctou k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Definitivně se metaforou lidského srdce stal tento symbol mezi 13. a 16. stoletím, stal se i nedílnou součástí heraldiky a koncem 15. století se srdce objevilo také na kartách.

Závěrem ještě zmíníme pár zajímavostí o srdci jako orgánu. Jedná se o dutý sval, který se denně stáhne sto tisíckrát, tedy cca. 36 miliónkrát ročně. V případě člověka, který by žil 75 let, udeří 2,5 miliardkrát. Každou minutu toto nejvýkonnější čerpadlo světa přečerpá 5-6 litrů krve, která následně putuje cévním řečištěm dlouhým sto tisíc kilometrů. Denně jím tedy projde asi 9 000 litrů, což za rok udělá neskutečné 3 milióny litrů krve. Jeho váha je při tomto obrovském výkonu pouhých 300 – 350 gramů a pracuje bez přestávky. Srdce tedy je současně symbolem lásky i života dodnes.

Zdroj: Wikipedie

Redakce