Reklama číhá všude – i ve filmu


Máte dojem, že pokud přijdete do kina až za pět minut dvanáct či spíše notný kus po zahájení promítání, abyste se vyhnuli upoutávkám a reklamní masáži, máte vyhráno a před reklamou jste unikli? Dříve by tomu tak snad bylo, ale dnes je situace jiná. Mnozí producenti by mohli vyprávět, jak funguje princip sponzorování filmu výměnou za to, že ten který hrdina bude nosit hodinky té které značky, na plátně se budou míhat také až podezřele často vozidla jistého typu a jen tak náhodou kameraman zabere několikavteřinový záběr na charakteristický název nebo logo. Kdo nemá vytrénované oko, možná to při první projekci téměř nepostřehne, přesto i tato reklama na nás podvědomě působí.


Byly časy, kdy podobné praktiky ve filmech nebyly, ostatně skrytá reklama je zakázána dodnes, pouze se čím dál více tento zákaz obchází, snad ve stylu, kde není žalobce, není soudce. A také proto, že obvinění z porušení zákona je v tomto případě velmi těžko prokazatelné. Zmíněný úkaz není zdaleka tak nový, jak by se mohlo zdát, pouze mu bylo přiděleno specifické označení, mluví se o tzv. product placementu (tj. vkládání produktů – výrobků, míněno “reklamních”). Třebaže je to obvykle pokládáno za techniku ilegální, v reklamě a propagaci se odedávna využívá lidského vnímání tzv. podprahových signálů.

Již dříve byly do filmů vkládány okem sotva postřehnutelné sekvence, v nichž se objevoval př. obrázek s propagovaným výrobkem. I jen takto krátký záblesk však stačil k tomu, aby aktivoval naše podvědomí, k němuž byl daný signál směřován. O podprahovém signálu se mluví v případě, že se jedná o podnět, který je pod limitem jeho vnímání (pod prahem, odtud název). Signál tedy daná osoba sice zaregistruje, ale v té chvíli si to neuvědomí, protože obsah signálu jí přejde přímo do podvědomí. Po velké aféře v západních zemích bylo toto jednání zakázáno, po čase se však jakási jeho obdoba zase vrátila. Nebyla sice již přímo podprahová, ale přesto se jednalo a jedná o skryté, tudíž podle platných zákonů ilegální počínání.

U nás se zmíněný product placement začal objevovat ve filmech po roce 1989, velký boom nastal však až v 21. století. Všímaví lidé i odborníci podrobili několik filmů dokonce rozboru, a zjistili například, že reklama ve filmu Rafťáci, který si vzali mnozí kvůli tomu na paškál jako ukázkový příklad, zabírá cca. 9% času.

Rozšíření těchto praktik má své odůvodnění. Dnes přibývá způsobů, jek reklamu z mnoha míst eliminovat, což by se dalo přirovnat k tomu, co jsme zmínili v úvodu, totiž, že jsme se do setmělého kina vplížili až na samém počátku filmu. Zraky lidí z reklamy se proto stále více upírají právě na product placement. Státníci v rámci EU však také již nad tímto novým fenoménem dumají a uvažují o zákonech, které by nějakým způsobem pro uvedený a rostoucí trend vymezili pravidla. Možná vám tento druh reklamy nevadí, možná vadí, jisté je, že se o ní bude mluvit čím dál víc, stejně jako se s ní budeme více setkávat.

Zdroj: Wikipedie

-red-