Přáli jste si mít velkou rodinu?


Za časů našich prababiček to nebylo nijak neobvyklé. Početné rodiny čítaly mnohdy kolem deseti dětí. U mých vlastních praprarodičů to alespoň tak skutečně bylo. Antikoncepce v dnešním slova smyslu a její dostupnost patřily do říše snů, navíc nebylo na tom nic zvláštního. Tak jako dnes se nikdo výrazně nepozastaví u rodin bezdětných či s dítětem jediným. Přesto existují výjimky – a nejsou to jen ty, o kterých by mnozí jedním dechem dodali, že jim jde pouze o sociální dávky. Jsou i rodiny, které si více dětí přály.


Mezi tyto výjimky patří ve zvýšené míře rodiny věřící, ale také lidé, kteří si takto naplnili představu o velké rodině. Není sporu o tom, že velké rodiny to v dnešní době nemají lehké. Kuriozní případy, kdy se narodí trojčata, čtyřčata, nebo dokonce ještě více dětí najednou, proběhnou zpravidla médii, možná se jich na chvilku ujmou sponzoři, ale přesto největší zátěž musí zvládnout rodina sama. To jsou však výjimečné případy, my zde mluvíme spíše o rodinách, které si pořídily více dětí postupně a zcela záměrně. Někdy se velká rodina také sejde po spojení dvou rozvedených manželů. Pravděpodobně se vám při té příležitosti vybaví komediální americký seriál Krok za krokem.

Také v pořadu, který běžel na TV NOVA – ve svého času velmi sledované sérii Výměna manželek, se občas měnily ženy z rodin s více a méně dětmi. Největší změna byla v případě ženy s jedním dítětem do rodiny s dětmi osmi. Pořad tehdy vyvolal značný ohlas. Před sto lety by se nad něčím podobným nikdo nijak zvlášť nepozastavil. Přitom, ač se v poslední době mluvilo a mluví o tzv. “baby boomu”, kdy porodnice praskají ve švech, podle klesající demografické křivky náš národ pomalu vymírá. Jeho stav poněkud vyrovnávají cizinci, ale prognózy do budoucna nejsou nijak příznivé. Až opadne současná vlna, kdy si děti pořizují silné ročníky let sedmdesátých, zase lze předpokládat radikální pokles.

Pořídit si velkou rodinu v dnešní době znamená stát na hranici nízkých příjmových skupin. Je to opravdu téma k zamyšlení. Jsou to lidé odvážní nebo snad maličko blázniví? Nedívá se na ně společnost v dnešní době tak trochu “skrz prsty”, jako by šlo o kohosi nežádoucího? Přitom v mnohých těchto rodinách jsou možná jejich členové šťastnější než v uspěchaném životě většiny druhých, znají pocit větší rodinné sounáležitosti, umí pečovat o druhé, udržují jakýsi dnes trochu zapomínaný rodinný model. Vše má své pro a proti, ale zdá se, že velkým rodinám současná společnost skutečně spíše nepřeje. Je to opravdu přežitek? Je lepší mít jedno, maximálně dvě děti? Vyjádření obou stran by jistě našlo vždy své argumenty. Věřím, že je dobře, že podobné rodiny stále ještě jsou, dodávají pestrost našemu světu a možná udržují tradiční rodinné hodnoty. Rozhodnutí je na každém z nás.

Redakce