Ale to přece psali v bulváru!

bulvar_m
Z trafiky, kolem níž pravidelně chodívám, mi vždy už na dálku v ústrety září palcové titulky, které zveřejňují prohřešky známých lidí. Slavná jména přitahují pozornost. “Jen si to přečti, to se dalo čekat,” ukazuje jedna starší paní na čerstvé vydání deníku s červenou hlavičkou. “No, však to znáte, tihleti umělci,” přikyvuje znalecky druhá. Lidstvo odjakživa přitahovaly věci tak trochu na hraně, extrémy, narození, smrt, velké štěstí i velké neštěstí. A když se něco takového stane osobě, kterou každý druhý den vídají v televizi nebo slyší v rozhlase, zaujme je to dvojnásob. Bulvár z této známé skutečnosti těží. Nemám ho moc v oblibě, ale to neznamená, že se mu vyhýbám. Člověk má kdesi v sobě našeptávače, co říká: na každém šprochu je pravdy trochu. A ten chce tu trochu pravdy znát. Bulvár má tím pádem své živobytí jisté.


Dalo by se říci, že svým způsobem existuje od nepaměti, i když neměl podobu tištěné či televizní reportáže. Ve starém Římě by jistě na hlavních stránkách tiskovin byly upoutávky na dění z gladiátorských zápasů nebo jezdeckých turnajů. Jakési první bulvární zprávy známe z novověku, šířily se v podobě tzv. kramářských písní, které se na trzích a veřejných prostranstvích zpívaly někdy od 16. století do cca. poloviny 19. století. Na námět lidové písně se zpívaly balady či morytáty o tragických událostech, rekrutování a vojně, ale také o lásce. V neposlední řadě bychom mezi písněmi našli satirické popěvky všeho druhu. Dlouhé názvy by dnes svou olbřímí délkou zaplnily celou titulní stránku bulvárních periodik, ovšem zněly již tehdy neméně poutavě než dnes, jako například: „Nejnovější píseň o pravdivé a žalostné události, kterak bezdětná žena, láskou šílená, uškrtila nevinného synáčka svého vlastního manžela, což se stalo v měsíci srpnu roku 1885“.

A pozor, kramáři své texty v tištěné podobě zároveň i prodávali, jen slovo bulvár pro ně ještě nemělo takovýto význam. Původní význam slova bulvár (z francouzského boullevard) je široká městská ulice, často postavená na místech bývalých městských hradeb, u nás je tomuto označení blízké pojmenování “třída”, viz například Národní třída v Praze. Pařížské bulváry jsou ostatně pověstné dodnes.

A kdy se první skutečný bulvár začal tisknout? Bylo to krátce poté, co začal v Londýně v roce 1832 vycházet Penny magazine plný senzačně laděných zpráv. Tehdy se prodával, věrný svému názvu, za jednu penny. V Americe ho hned o rok později, tedy roku 1833, napodobil Benjamin Day, jenž začal tisknout a za jeden cent prodávat dodnes známý The Sun, který nese nálepku skutečného prvního bulvárního titulu v historii – se vším všudy.

Podobu, jakou známe i z dnešních českých titulů, bulvárním plátkům vtiskl poválečný německý Bild Zeitung, který obsahoval krátké zprávy o vraždách a senzacích, příběhy celebrit, a v němž obraz začal výrazně dominovat nad textem.

Před bulvárem není dnes asi úniku. Někdy se mluví i o tom, že některé celebrity se s ním domlouvají i na některých článcích, protože i negativní reklama je reklamou. A o kom se mluví, ten je v centru dění. Je to tak trochu příznakem dnešní doby, kdyby se bulvár nečetl a neprodával, tak by nebyl. Jeho negativum je jasné, přináší často smyšlené, nepravdivé zprávy, snaží se za každou cenu o senzaci, ale občas – byť zřídka – odhalí i něco prospěšného, co by jinak zůstalo skryto. Takže asi má své místo na slunci. A pokud není brán úplně vážně, ale jen jako jakási hra se čtenářem, tak nechť si bulvár bulváry zdobí.

Zdroj: Wikipedie

Redakce