Cestou kariéry nebo mateřství?


Početí dítěte je dnes možné zásluhou běžně dostupných antikoncepčních prostředků odkládat na pozdější věk, a jak se ukazuje, ženy této možnosti hojně využívají. První děti se dnes nerodí mezi osmnáctým a dvaadvacátým rokem, jak tomu bylo v předchozí éře, dnešní mladí lidé se snaží nejprve materiálně zajistit, a až následně si děti pořizují. Cestování, stoupání na kariérním žebříčku, určitá volnost, to někdy dokonce převáží i nad biologickou touhou založit rodinu. Ve smutnějších případech si – zejména ženy – svůj omyl uvědomí až ve chvíli, kdy je příliš pozdě.


Nechceme zde rodinný model postavit na piedestal, určité procento žen a ještě větší procento mužů skutečně prožije bohatý život, aniž by přivedli na tento svět vlastní potomstvo. Některé ženy potká smutné zjištění, že rodinu mít dokonce nemohou. Prapůvodním smyslem společného života dvou pohlaví však zplození dětí je. Jak se zpívá ve známé písničce z krásného animovaného filmu Stvoření světa: “Milujte se a množte se…”

Řada žen svůj pravý smysl života odhalí však až ve chvíli, kdy jí po bolestném zrození položí do náruče živoucího tvorečka, který v sobě nosí kus jí samé, jejího partnera a jejich společných předků. Mateřství bývá tím nejkrásnějším, co ženy v životě může potkat. A úsměv malého prince či princezny je nepopsatelnou odměnou za bolest i za následnou každodenní námahu. Po porodu se velmi často mění hodnoty, žena pochopí, že hon za penězi a kariérou je ve své podstatě pomíjivý, jedině snad pokud se nestanete uznávanou celebritou či objevitelkou, kdežto dítě je hmatatelné pokračování, genetický otisk, budoucnost.

Dítě nosí v sobě kus nás samých, naší podoby, vlastností – jak těch dobrých, tak i těch horších, samozřejmě. Malé miminko, které není schopné se “postavit na nohy” jako v případě jiných savců, potřebuje matčinu péči, oporu a náruč. Pouze narušené, duševně či osobnostně nemocné a nezralé matky dokážou své dítě odložit a nikdy na ně dále nevzpomenout. Nástup na mateřskou znamená obvykle také snížení finančního a životního standardu rodiny, což je jeden z hlavních důvodů odkládání mateřství na pozdější léta. V případě svobodných matek jde často doslova o boj o každou korunu, přičemž však každá matka touží dopřát svému dítěti jen to nejlepší. Někdy je to etapa velké životní zkoušky, jejíž překonání však ženy zpravidla posílí.

Většina žen se naštěstí může opřít o partnera, prarodiče či jiné příbuzné, kteří v prvních kritických chvílích obvykle pomohou. Je třeba vést svého partnera ke vztahu k dítěti, naučit ho být otcem, protože to pro něho nebývá tak přirozené jako v případě matky. Tato snaha se maminkám bohatě vrátí. Věnujme se dítěti od malička, hodně na ně mluvme. Je prokázáno, že již malé dítě umí odlišit řeč od jiných zvuků. Má před sebou náročný vývoj, kdy se v krátké době musí naučit spoustu dovedností, než po jedenácti měsících či malinko delší době řekne svá první slova a začne se skutečně stavět na vlastní, ještě velice vratké nožky. Komunikace s dítětem ve všech podobách má při tomto vývoji své nezastupitelné místo. Nebojte se ani zpěvu, byť třeba pro okolí zní falešně, pro dítě je to zajímavý podnět.

Maminky jsou nezřídka nuceny řešit i čas opětovného návratu do zaměstnání. Někdy na ně tlačí sám zaměstnavatel, nyní jsou i zákonem stanoveny normy pro volbu rodičovského příspěvku v závislosti na délce období intenzivní péče o dítě (dovolenou to jistě nazvou jen ti, kdo neví, o čem mluví). Je zde sice možnost dát dítě do jeslí, nebo pro ně pořídit ošetřovatelku, pokud si to maminka může dovolit, mateřskou péči však nic nenahradí. Dítě odložené do cizího prostředí či cizí náruče je vystaveno pocitům strachu a úzkosti. Mizí jeho bezpečí, byť třeba soukromá ošetřovatelka je v tomto případě menším zlem než jesle. Dítě se tomu prakticky nemůže bránit, ale kdyby se mohlo opravdu rozhodnout, věřte, že jesle ani cizí paní by ve svém životě nechtělo. V této době se také buduje základ osobnosti dítěte, kterou tento prožitek více či méně ovlivní. Na to je třeba pamatovat, až budete zvažovat brzký návrat do zaměstnání.

Podle odborníků je dítě pro začlenění do kolektivu a určité elementární osamostatnění připraveno ve čtyřech letech, nejdříve však jako tříleté. Tomuto zjištění také byla naše původně stanovená rodičovská “dovolená” přizpůsobena. Je však na každé ženě, jakou cestu si vybere, nastínili jsme tu, která je lepší z hlediska dítěte. Stejně tak neovlivníme rozhodnutí, zda a kdy dítě na svět přivést, biologický čas však má své zákonitosti a je třeba na něj také nezapomínat. Později někdy může znamenat pozdě.

Redakce