Živé knihy mohou pomoci v boji s předsudky


Nedávno mě v televizi zaujala prezentace zajímavého projektu, který nese název Živá knihovna s podtitulem Nesuď knihu podle obalu. Knihami v tomto případě nejsou žádná papírová či jiná provedení textů, ale skuteční lidé. Lidé, kteří jsou však něčím specifičtí, lidé, kteří vesměs patří ke skupinám, vůči nimž existují společenské předsudky. Posláním živé knihovny je proti těmto předsudkům a stereotypům bojovat, seznámit “čtenáře” s menšinami a zprostředkovat třeba i navázání nových přátelských vztahů.


Zmíněné živé knihy jsou “čteny” pomocí rozhovorů, které probíhají v soukromí mezi čtenářem a vybranou osobou a při nichž obvykle dochází k odkrývání osudů a zodpovídání dotazů. Rozhovory probíhají buď přímo, nejčastěji na vybraných festivalech, nebo ve školách, ale je zde také možnost komunikace on-line. Délka trvání hovorů se pohybuje mezi stanovenou půlhodinou a hodinou, na kterou se některá povídání protáhnou. Osobnosti, jež se v živé knihovně nacházejí, jsou různé. Většinou se nějakým způsobem vyhraňují ze společnosti. Mohou mít jinou etnickou příslušnost, sexuální orientaci, náboženství, zdravotní stav, životní styl, aj. Společnost tyto lidi vnímá s předsudky, odsuzuje je či na ně pohlíží s despektem. A to se snaží tento projekt změnit.

Mezi knihami najdeme například Romy, Ukrajince, gaye, konvertované muslimky, ale také vozíčkáře, nevidomé, neslyšící, policistu či blonďatou úřednici, kteří pokrývají menšiny, jimž jsou přisuzovány určité stereotypy na základě vzhledu či zdravotního stavu. V současnosti knihovna nabízí kolem tří desítek knih, v průběhu projektu se lidé – tedy živé knihy – obměňují, takže se čtenáři mohou o téže problematice dozvídat stále nové a nové věci.

Do vlastních hovorů organizátoři, kteří pracují pod záštitou Organizace na podporu integrace menšin, nezasahují. Knihovníci slouží k registrování zájmu čtenářů, domluvě a hlídání časových harmonogramů a pravidel. Hlavním pravidlem hovoru je, že živá kniha nesmí být jakkoli “poškozována”, tedy nepřípustné jsou jakékoli vulgarity a urážky. Dotazovaná kniha také nemusí odpovědět na otázku, která již přesahuje její subjektivní hranice. Výstupem pro pořadatele je závěrečný dotazník, který však spíše shrnuje dojmy účastníků z tohoto setkání než konkrétní průběh hovorů.

Živá knihovna je zajímavá možnost, jak zjistit názor “druhé strany”, kterou často jen málo známe. Je zde možnost zeptat se někoho nezávislého na pocity, které možná zažívá někdo blízký ve vašem okolí, rádi byste se dozvěděli víc, ale přímo vašeho kamaráda či známého se nemáte odvahu ptát. A dost možná zde najdete nová přátelství, což ostatně potvrzují i organizátoři, když mluví o tom, že mnozí čtenáři s přečtenými knihami zůstávají nezřídka v kontaktu i dál. A toto vzájemné poznávání je přínosné pro všechny zúčastněné strany.

Více informací a zdroj: www.zivaknihovna.cz

Redakce