Odkdy se používá jako zubní výplň amalgám?


Jen ti opravdu nejšťastnější jedinci se nikdy nesetkali se zubní vrtačkou a zubař jim do vyvrtaného zubu nevkládal výplň, kterou častěji nazýváme plomba. V dnešní době je výplní již více druhů, ale zejména z časů dětství si jistě mnozí pamatují především na plomby amalgámové. V dávné minulosti býval kazem napadený zub zpravidla po čase vytrháván, lepšího ošetření se dočkali jen bohatí – za tím účelem se používaly například zlaté fólie, běžně dostupné zubní výplně tak znamenaly svého času ve stomatologii poměrně velkou revoluci. A na jejím počátku byl právě amalgám, respektive amalgámy.


Amalgámy jsou kapalné nebo pevné slitiny rtuti (případně gallia) s jedním nebo několika kovy, například se sodíkem, stříbrem, zlatem, zinkem, mědí, cínem, kadmiem či olovem. Lze je připravit většinou přímým stykem rtuti s kovem. Amalgámy jako zubní výplně poprvé v roce 1826 použil francouzský zubař Auguste Taveau, když vytvořil pastu složenou ze stříbra a rtuti, která dobře vyplnila zub, a pak v něm ztuhla do potřebného tvaru.

Tyto plomby byly sice levnější než výše zmíněné a v té době používané zlaté fólie a snáze se s nimi pracovalo, avšak měly vážné nedostatky. Při tuhnutí tento první amalgám příliš zvětšoval svůj objem a buď ze zubu přečníval a bránil dobrému skusu, nebo dokonce zub vnitřním pnutím roztrhl. Taveauova “stříbrná pasta” proto nebyla mezi lidmi příliš populární, a v nové podobě se rozšířila až zásluhou bratrů Crawcoury, kteří odjeli z Evropy a amalgamovou pastu začali používat ve své nové ordinaci v New Yorku. Vsadili tehdy na sílu reklamy, což se jim vyplatilo, sklidili obrovský úspěch. Jejich sláva však netrvala dlouho. Konkurenční zubaři je záhy označili za šarlatány a amalgám prohlásili za zdraví škodlivý materiál, který do lidských úst nepatří. Rtuť prý tím, jak z plomby postupně vyprchává, způsobuje v těle velké škody.

Bratři Crawcourové museli opustit město a žádný běžný zubař se amalgámu ještě dlouho poté nedotkl. Kampaň vedená proti tomuto materiálu byla nemilosrdná, připsala mu na účet všelijaké nemoci s neznámými příčinami, dokonce i různé případů ochrnutí, krční choroby, ba dokonce i tuberkulózu. Přesto se našli tací, kteří této odsuzující vlně nepodlehli. Ještě v roce 1843 však zástupci Americké zubařské společnosti použití amalgámu výslovně zakazovali. A proto někteří dentisté, kteří jej již v té době opět začali používat, byli z Lékařské společnosti vyloučeni. Mnohými lékaři byl proto používán tajně.

Situace se obrátila až v 70. letech 19. století, kdy se jeden z nejslavnějších amerických zubařů Joseph Foster Flag zcela jednoznačně vyslovil pro amalgám. Prohlásil, že po letech pokusů s různými druhy této slitiny došel k závěru, že zuby vyplněné amalgámem vydrží mnohem déle než s jakoukoli jinou výplní včetně zlata. Od konce devatenáctého století se tak amalgám stal na mnoho desetiletí nejpoužívanějším výplňovým materiálem.

Dnes používané dentální amalgámy, využívané jako výplň po odstranění zubního kazu, musí splňovat velmi přísná kritéria. Rychlost jejich tuhnutí musí být taková, aby lékař měl dostatek času plombu do zubu správně zasadit a mechanicky upravit, současně by však již po hodině až dvou měla výplň být natolik tvrdá, že ji pacient může používat (kousat na ošetřený zub). Běžný amalgám tvrdne po dobu přibližně 24 hodin. Během tvrdnutí nesmí docházet k velkým rozměrovým změnám amalgámu – při expanzi by hrozilo roztržení zubu, při zmenšení objemu by plomba prozměnu vypadávala. A konečně amalgám musí být co nejvíce chemicky odolný vůči prostředí v lidských ústech, aby nedocházelo k uvolňování rtuti a zbylých kovů do organismu.

Ani v dnešní době není budoucnost amalgámových výplní příliš jasná. Vědci stále zkoumají, zda jsou či nejsou zdraví škodlivé. Uvažuje se proto také o zrušení zubních amalgámů. Je sice zjištěno, že nejsou zdrojem pomalé otravy organismu, ale mohou být zodpovědné za řadu spolu nesouvisejících příznaků jako jsou deprese, únava apod. Proto se vytrvale hledají účinné a odpovídající náhrady, jako například plastické polymery a žhavá novinka – materiál ARISTON pHc.

Zdroj: Wikipedie

Redakce