Tetování? Piercing? Obojí?

tetovani_m
Lidé si tělo zdobí podle svých zvyklostí a uvážení už od dávných věků. Je to určitá lidská touha, mít něco, co druhý nemá, zvýraznit svůj vzhled, někdy také podstoupit menší utrpení, které tak nějakým způsobem mění naše postavení v očích společnosti. Touha odlišit se a ukázat to navenek. Na 40 tetování se našlo na těle přes 3 500 let starého „Otziho” a jiných těl, která byla po tisíciletích vyproštěna z ledových hrobů. Je prokazatelně známou technikou již od prehistorických dob. I piercing má dlouhověkou historii. Využívali jej prastaří indiáni jako ozdobu těl při rituálech a obětování.


Piercing (odvozeno z anglického slova „pierce“ neboli „propíchnout“) je propíchnutí určité části těla (kůže) a vložení šperku do vzniklého tunýlku. Touto technikou jsou již malým dětem, tedy hlavně holčičkám, propichovány uši, aby se mohly zdobit náušnicemi. To je však dnes považováno již téměř za samozřejmost, takže se v této souvislosti o piercingu příliš často nemluví, míněny jsou spíše až další přidávané šperky. V pozdějším věku si pak lidé mohou zvolit, zda budou v tomto typu zkrášlování i nadále pokračovat. Obvykle volí další kroužky do uší, do nosu, na obočí, nechávají si propichovat jazyk, pupík i genitálie. Staří indiáni používali při zdobení těla bambus a podobné přírodní materiály. Dnes se používá především chirurgická ocel a titan, se kterými se tělo dobře snáší, případně zlato a jiné kovy.

Než se pro piercing rozhodnete (a to platí i pro viditelné tetování), dobře si rozmyslete, zda vám nezpůsobí komplikace v zaměstnání (ne všude bývají tolerantní k propíchnuté bradě nebo obočí). Mladší 18-ti let zase obvykle v lepších piercingových studiích potřebují písemný souhlas rodičů. Je to zásah, pro který je třeba být řádně rozhodnutý, po vyndaném piercingu chvíli trvá, než se ranka zahojí, a po čerstvé aplikaci se nějaký čas nedoporučuje jej vůbec z hojícího se vpichu vyndavat. Samozřejmostí je nešetřit na kvalitě piercingu a vybraného studia, rozhodně si také nezkoušejte propíchnout pupík nebo jazyk doma.

Pro rozhodování o tetování platí v podstatě obdobná pravidla jako byla popsána výše u piercingu. Dlužno dodat, že vůči tetování, pokud ho není moc a není příliš vyzývavé, je dnešní společnost přece jen již tolerantnější. Vždy pamatujte, že tetování i piercing by vás měl zdobit a nic se nemá přehánět. Odborníci navíc prokázali, že i na tetování a dalších druzích zdobení se člověk může stát závislý. Což ale v případě náušnice navíc, růžičky na rameně, ornamentu na bedrech či křížku na lýtku asi nehrozí.

Tetování je staré přibližně 5 000 let. Tetování bylo využíváno při přechodových rituálech v dospívání, často značilo emocionální stav nositele – zármutek a starosti i blahobyt a pohodu. Využívali jej také válečníci. Velké oblibě se později těšilo u námořníků, kteří si jej přiváželi z cest po mořích. Neslavnou pověst získalo především kvůli jeho oblibě u vězňů a lidí z podsvětí. Dnes si jím svá těla zdobí miliony lidí po celém světě. Americký výzkum z roku 2002 například zjistil, že nějaké tetování vlastní jeden z osmi Američanů.

Pokud byste chtěli tetování vyzkoušet, ale nejste si tak docela jisté tím, zda jej skutečně chcete mít po celý život, pak zkuste “tetování” známým přírodním barvivem – henou. Takové tetování má zhruba měsíční trvanlivost, což jistě stojí za zkoušku. Ovšem je třeba upozornit, že především některé přídavky, které se do tohoto barviva mísí, mohou vyvolat alergickou reakci.

Nechcete-li nic riskovat, není nic snazšího než zakoupit tetování nalepovací, které vám může dobře posloužit pro účely tématických párty, ozvláštnit váš běžný den či tak trochu ohromit partnera, když jej odhalí na místě, kde by to nečekal. Některá jsou opravdu na první pohled velmi věrohodná.

Redakce