Recept na štěstí od Jana Masaryka


Blíží se víkend a já se vracím ke knížce, kterou mi před časem věnovala kamarádka a o jejíž stěžejní část bych se ráda podělila. Knížku napsal Viktor Fischl na základě uskutečněných rozhovorů s Janem Masarykem, synem známého prvorepublikového prezidenta. Tak jako dříve napsal Karel Čapek Hovory s T.G.M., jen tyhle jsou více autentické. Kamarádka mi spolu s věnováním založila pasáže, které mají nadčasovou hodnotu, a k nimž se stále ráda vracím, zejména když se svět nejeví moc růžovým. Snad se i vám, kteří je možná neznáte, budou líbit. Pasáže jsou kráceny.


“Teď chcete slyšet ten recept (na štěstí). Dobře. Zkusím. Tak ono to je nějak takhle:

Tak za prvé: Člověče, snaž se mít rád lidi! Mysli víc na ně než na sebe. A pamatuj si, kdykoliv někomu pomůžeš – někomu, kdo si to zaslouží – budeš mnohem šťastnější. Tohle je první přikázání.

Druhé přikázání: Budeš si opakovat první přikázání desetkrát za den! Budeš si taky říkat třikrát denně k snídani, k obědu a k večeři, že nechceš být kříženec mezi Einsteinem a Napoleonem. Taky že tohle není důležité, protože ono i nejmenší kolečko v mašině je důležité a dělá svou práci, když se pořádně točí. Zkrátka, musíš mít v sobě co nejvíce pokory. Poněvadž pak tě nebude žádný úspěch žrát. Nebudeš myslet na bobkové věnce, ale na to, abys byl užitečný.

Za třetí: Proboha tě prosím, člověče, směj se taky někdy! Já vím, že život není zrovna cirkus, ale taky to není mučírna. Tak proč ksakru musíš dělat dojem, žes utek z nějakého kusu od Ibsena? A moc nehloubej. Ono by to i s Hamletem dopadlo líp, kdyby se byl někdy taky zasmál.

Za čtvrté: Zkus dělat, co opravdu děláš rád. Když nemůžeš být astronom ve dne, tak se dívej na hvězdy aspoň v noci.

Za páté: Nebuď numizmatik! Ono je mnohem lepší sbírat zkušenosti a silné zážitky než prachy!

Za šesté: Koukej kolem sebe na každém kroku a nauč se těšit z malých věcí! …

Za sedmé: (bylo to za sedmé?) Zajímej se o co nejvíc věcí! O všechno! A hlavně o každého. Ono se i na tom nejnudnějším chlapovi najde něco zajímavého.

Za osmé: Nerozčiluj se! …

Za deváté: Musíš mít nějakého koníčka! Třeba se nauč zpaměti jízdní řády všech vlaků na celém světě. To je mi jedno. Ale mít koníčka je náramně důležitá věc. Pomůže to člověku, aby taky někdy vypřáh.

Za desáté… Ale počkejte. Já to nemůžu namačkat všechno do desatera přikázání. On člověk musí dělat moc a moc věcí, když chce být šťastný. Tak lituju…. Spočítejte si to sám. Tak: nikomu nic nezáviďte. Ono to nepomůže. Nezavírejte se nikdy do své skořápky, ať je sebekrásnější. Tělo chce být taky šťastné. Tak s ním choďte na čerstvý vzduch. Zdraví je náramně důležitá věc…. A znovu: neuzavírat se do sebe. To je to nejhorší. Ale to se ví, tohle je zas jen to, co jsme řekli v prvním přikázání.

Zkus to, člověče, mít rád lidi. Když je budeš mít opravdu rád, budeš vždycky radši dávat než brát. A dávat, to neznamená jen rukavice k svátku a bačkory k Ježíšku. To znamená dávat taky to, co je v tobě. Tady a tady (ukázal na srdce a na hlavu). To dobré. To nejlepší, co je v tobě. Dělit se o život, to je ono.

Jo, ale ještě jedna věc. Za sedmadvacáté. Nemysli si, že podle tohohle receptu budeš zaručeně šťastný člověk. Ono se k tomu potřebuje taky trochu štěstí. Potřebuje se k tomu například trochu tohohle vzácného koření, kterému se říká láska. A tohle nedostanete na lístky. A taky to nekoupíte na černém trhu. Na to musíte mít štěstí…”

Zdroj: Viktor Fischl: Hovory s Janem Masarykem

Redakce