Kontaktní čočky – česká chlouba


Vynález a následná výroba kontaktních čoček přinesla velké ulehčení života těch lidí, kteří do té doby neměli jinou šanci, jak zkorigovat svou vadu zraku než za pomoci brýlí, které chtě nechtě mění výraz tváře. Dobře vybrané ji mohou podtrhnout, ale pokud se výběr nezdaří, o ozdobě se příliš nedá mluvit. Překáží nám, mohou snadno spadnout nebo se poškodit, zužují úhel rozhledu. Čočky také mají své nevýhody, ale vedle dnes již dostupných laserových operací jsou možností, jak odhalit skutečné kontury tváře bez toho, aby hrozilo, že sotva vyjdeme ven, narazíme hlavou do sloupu či si způsobíme jiný malér.


V té souvislosti si vzpomínám na zpěvačku Martu Kubišovou, která za časů Golden Kids prý na koncerty nenosila brýle, což je vcelku pochopitelné, protože by zakrývaly její krásné oči. Proto ji kolegové museli hlídat, aby jim občas nespadla z koncertního jeviště. Pro krásu ženy zkrátka udělají mnohé. Na druhou stranu čočky nevyřešily problémy lidí, kteří mají oči citlivé, takže cizí tělísko, jakkoli je neustále zdokonalované, v očích jednoduše nesnesou. Jinak je však za pomoci kontaktních čoček možné korigovat krátkozrakost, dalekozrakost i astigmatismus.

Nás může navíc hřát vědomí, že za oficiálního objevitele užitečného vynálezu, gelových kontaktních čoček, byl prohlášen český vědec, chemik Otto Wichterle, který se do dějin zapsal ještě vynálezem umělých polyamidových vláken – silonu a hydrogelu. Přesto nebyl úplně prvním, koho něco podobného napadlo, první doložené zmínky o kontaktních čočkách najdeme v záznamech proslulého Leonarda da Vinciho z roku 1508, který již v té době načrtl a popsal několik druhů tohoto specifického typu čoček.

A následovali jej ještě další. Rohovkové čočky popsal roku 1632 i Francouz René Descartes, jehož nápad se dokonce dočkal i převedení do praxe, i když se tak stalo až téměř o dvě staletí později. Roku 1801 Thomas Young ke korekci svého zraku použil krátké skleněné trubky naplněné vodou. Broušené kontaktní čočky, které by dobře přilehly k oku, pak navrhl anglický astronom John Herschel. A roku 1887 se výroby skleněných očních čoček ujal Němec F. E. Mülller. Roku 1936 představil kontaktní čočky, vyrobené z plastických hmot, optik William Feinbloom z New Yorku.

Až o několik let později přichází se svým vynálezem Čech Otto Wichterle, který pro jejich výrobu využil jiný, měkký materiál. Prvním impulsem k práci na vývoji měkkých kontaktních čoček byl jeho náhodný rozhovor ve vlaku cestou z Olomouce do Prahy roku 1952. Spolucestující (dr. Pur) četl odborný článek o možnostech chirurgické náhrady oka. Wichterle si uvědomil, že lepším materiálem pro implantát než ušlechtilé kovy by byla umělá hmota. Nakonec se mu podařilo připravit gel, který pohlcoval až 40 % vody, měl vhodné mechanické vlastnosti a byl průhledný.

Wichterle byl kvůli přestavbě budovy nově vznikajícího Ústavu makromolekulární chemie ČSAV koncem 50. let 20. století nucen pracovat doma. Na konci roku 1961 se mu ve svém bytě podařilo podat důkaz, že lze měkké, oko nedráždící kvalitní kontaktní čočky vyrobit s minimálními náklady. První přístroj, který na výrobu kontaktních čoček použil, je velmi známý, jedná se o aparaturu sestavenou z dětské stavebnice Merkur nejprve s dynamem z jízdního kola jako motorkem a poté i s motorkem z gramofonu. Za pár let se tyto měkké, hydrofilní čočky rozšířily do celého světa.

Od jeho vynálezu kontaktní čočky prošly a dosud procházejí dalším vývojem, na přelomu let 1979-80 se do prodeje dostaly silikonové čočky a měkké čočky s odstínem. Stále se však ještě nemohly nosit více dní vcelku. To se podařilo vyřešit v roce 1981 a hned o rok později se objevují i tzv. bifokální čočky. Rok 1991 přinesl čočky “na jedno použití”, za pět let, roku 1996 byl i do kontaktních čoček přidán ochranný ultrafialový (UV) filtr. Dnes se nosí čočky různých druhů, dokonce se s jejich pomocí může i měnit barva očí, nebo si zájemci mohou vybrat čočky s různými netradičními vzorky. Vývoj jde stále dál – a i když lze předpokládat, že časem převáží spíše procento laserových korekcí, čočky téměř jistě hned tak nezmizí.

Zdroj: Wikipedie

Redakce