Naslouchání druhým pro naše dobro

vztah1_m
Základní zásada o mezilidské komunikaci, která mi uvízla v paměti, zní zcela prostě: nelze nekomunikovat. A to je bezpochyby ryzí skutečnost. Vždyť naše společnost by bez existence různých druhů komunikace ani nemohla vzniknout. Nejenom slovy, ale také způsobem jejich pronesení, stejně jako všemi našimi gesty či výrazy tváře něco druhým sdělujeme, ukazujeme jim, jací jsme. V dávných dobách na úspěchu dorozumívání často závisel lidský život.


Samozřejmě, že ani dnes není tento význam komunikace zcela zanedbatelný, ovšem spíše se na prvních místech jejím prostřednictvím dozvídáme nové informace o světě a o životě, o lidech, které na své životní pouti potkáváme, předáváme si své zkušenosti, vědomosti, dělíme se o radosti i o strasti. Bez komunikace by zkrátka nebylo života. Mnozí z nás rádi mluví, zejména o sobě, ale někdy není na škodu také na chvíli ztichnout a stát se tím, kdo naslouchá, protože nás to nesmírně obohatí a občas je to také jediná účinná cesta, jak zachránit narušené vztahy.

Známou skutečností je, že po určité době partnerské vztahy sklouznou do jistého stereotypu, kde náhle mizí vzájemná snaha, ba někdy i ochota naslouchat druhému. Možná si sami ověříte či již víte, že vést do noci dlouhé hovory o perspektivách vztahu, předhazovat partnerovi, jak se změnil a nic neudělá dobře, nikam nevede nebo spíš situaci ještě zhoršuje. To pouze svědčí o tom, že jsme kdesi na cestě k partnerovi ztratili nadhled nad situací. V komunikaci mezi námi se usídlil chybný vzorec jednání. A tím bývá nejčastěji narušené naslouchání skutečným potřebám toho druhého, bez přidávání zkreslujících interpretací, které v nás vyvolávají i poměrně banální situace, každodenní spory, které se často vedou o malichernosti. Pokud se do takovéhoto kolotoče dostaneme, měli bychom se pokusit o jediné, zastavit se, utišit v sobě větší i drobné minulé křivdy (pokud opravdu nejde o něco zásadního) a vyjít druhému vstříc se skutečnou vůlí mu naslouchat.

Určité skutečnosti si sdělujeme buď za pomoci slov, prostřednictvím gest a mimiky a konečně mnohé říkáme též svými činy, jednáním. Často tím, co uděláme (ať správně či nesprávně) či naopak neuděláme, říkáme něco o sobě, o svém smýšlení v dané situaci. A tak bychom se pro lepší porozumění druhým měli zkusit naučit jim správně naslouchat. Naslouchat totiž můžeme ušima (slyšením), očima (viděním) a také – na to nezapomínejme – srdcem (milováním).

Zpočátku to bude skutečně složité, protože máme přirozený sklon zkreslovat, neposlouchat vše a přistupovat k hovoru předem jaksi „předpřipraveni“ na reakci druhého. Zkuste si nyní připravit skutečně příjemnou chvilku, u kávy, u sklenky vína nebo dobrého jídla, kde se zbavíte všech rušivých okolních vlivů a partner bude pro hovor naladěný, zavzpomínejte na příjemné věci z minulosti či naplánujte hezký společný zážitek do budoucna (nemělo by však jít o něco, o čem víte, že může vyvolat spor, spíše jen o maličkosti, u kterých jste si jisti, že bude panovat vzájemná shoda). Pokud se vše bude vyvíjet v zájemném souladu a porozumění až potud, můžete lehce naťuknout nějaké palčivější téma. Držte se přitom jednoduchých zásad: nepoužívat „obvinění“ ve stylu „ty jsi způsobil…“, ale spíše: „v této situaci se cítím tak a tak, protože…“, tedy místo o druhém (TY) mluvte o sobě (JÁ) a svých pocitech, následně ovšem ztichněte a nechte plný prostor svému partnerovi.

Pokud se chcete stát opravdu dobrým posluchačem a podnítit partnera, aby měl v příjemné atmosféře chuť svěřit se i on sám s tím, co ho trápí, pak se držte následujícího: projevujte partnerovi úctu a zaujetí pro to, co říká; ke sdělovaným skutečnostem se stavte s otevřeností a upřímností; buďte empatičtí (soucítící), což ovšem neznamená, že jej budete litovat, někdy stačí jen jinými slovy zopakovat to, co partner říká, například za pomoci výroku: „chápu, že…“ Zkuste se vyhnout balastu slov a vést sebe i partnera ke konkrétnímu vyjádření, tedy najít „jádro pudla“. Zapomeňte aspoň pro tuto chvíli na své osobní problémy, soustřeďte se pouze a výhradně na partnera, pokud půjde vše dobře, dojde na vás již brzy, kdy partner na oplátku projeví zájem o vás. Buďte bezprostřední vůči tomu, co je vám sdělováno, pokud to ve vás vyvolává smutek, dejte najevo smutek, pokud radost, nebojte se ji projevit. Již jen tím, že dokážete skloubit vše výše uvedené, se projevíte jako zralá osobnost, občas je si však třeba toto připomenout, protože jen jako zralá osobnost dokáže člověk nejen získat, ale především udržet partnerův zájem, úctu a lásku.

Podtrženo, sečteno, usilujme o sedm charakteristik dobrého posluchače: úctu k partnerovi, opravdovost, soucítění, konkrétnost, vyrovnanost s vlastními problémy, bezprostřednost a zralost osobnosti. Pokud se vydáte touto cestou, rozhodně nic nezkazíte a mnohému můžete naopak pomoci.

Redakce



Další zajímavé články:



11 Dub