Když lékaři neodhalí, že nemoc těla je nemocí duše


Stává se, a není to zdaleka tak ojedinělé, že pociťujete různé fyzické příznaky onemocnění, ale lékaři vás honí od čerta k ďáblu a kroutí nad vámi hlavou, protože nejsou schopni objektivně stanovit diagnózu. Ne všichni praktičtí lékaři a specialisté, kteří jsou zvyklí stanovovat diagnózu na základě výsledky testů podložených a charakteristicky se projevujících příznaků, mají dostatečný rozhled a včas pochopí, že je nutné zkoumat nejen stav tělesný, ale i duševní. Nejsou zvyklí, že se mohou setkat s nemocí, jejíž projevy nejsou popsány v tabulkách, a přesto pacienta dokážou sužovat až k nesnesení. Postoj doktorů jim navíc příliš nepomáhá. Tělo pacienta totiž onemocnělo proto, že mají nemocnou duši. Dnes se již celou touto oblastí zabývá tzv. psychosomatická medicína.


Psychosomatická medicína rozhodně není žádné šarlatánství, které by nahrávalo hypochondrům, ale skutečně seriozní vědecká disciplína. Z určitého úhlu pohledu se jedná o relativně mladý obor. Psychosomatika jako pojem má svůj původ ve starověké řečtině a skládá se ze dvou slov „psyché“, tj. duše, a „soma“ – tělo. Její úlohou je zkoumat vztahy mezi těmito dvěma pojmy a to hlavně z pohledu vlivu psychických funkcí a pochodů na lidský organismus. Kombinuje se zde přitom vliv psychických, emocionálních a sociálních složek.

Zjednodušeně řečeno tato disciplína zkoumá choroby, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem. Věnuje se procesům, které v lidském organismu způsobuje stres, vychází mj. z psychoanalýzy či Pavlovových výzkumů podmíněných reflexů. Staví do popředí důležitost prožívání, které je reakcí na okolní dění. Někteří lidé jsou vůči vnějším vlivům imunnější, jiní jim podléhají snáze. A v dnešní uspěchané době není divu, že tělo nám svými fyzickými příznaky dává varování, když přílišnou duševní zátěž vědomě i nevědomě ignorujeme.

Setkávání a spolupráce s jinými lidmi je běžnou součástí života, ale každý člověk má stanoven jiný přístup a v různých situacích reaguje jinak. Přesto je v dnešní době hojně uplatňován vnější tlak na co největší výkon, který však zcela pomíjí osobnost a osobitost jednotlivce. Každý člověk přitom má různé kvality, postoje, vlastnosti a schopnosti, které v rámci interakce uplatňuje. Člověk s psychosomatickým onemocněním má navíc některé vlastnosti, které předurčují jeho větší náchylnost k těmto onemocněním. A na něho některé sociální situace doléhají tížeji než na ostatní.

Například náhlá nezaměstnanost jednoho jedince po krátkém šoku zaktivizuje, jiný se s negativní změnou vyrovnává jen velmi obtížně. V krajním případě se tato nevyrovnanost přenese z roviny duševní do tělesné. Může se projevit celou škálou projevů, prakticky na sebe může brát příznaky různorodých chorob, často to bývají výrazné bolesti různých částí těla, páteře, hlavy, ztuhlost svalů, srdeční poruchy, nechutenství, problémy se spánkem a jiné, obvykle chronické nebo pravidelně se vracející stavy. Nejvíce jsou ohroženi lidé snáze podléhající depresím a úzkostným pocitům nebo ti, kteří mají problémy projevit svoje pocity a vše skrývají kdesi uvnitř.

Přetrvávajícím problémem je, že klasická medicína vychází z předpokladu, že tělo je prakticky cosi jako stroj, tudíž každou jeho poruchu lze “opravit” za pomoci léků či lékařských zákroků. Z tohoto úhlu pohledu se však bohužel přehlíží psychosociální souvislosti velké většiny chorob, v posledních letech především význam stresu. Přitom však prakticky všechny choroby těla mají větší či menší souvislost s psychikou. Choroby mohou v nemocném zvyšovat pocit méněcennosti i negativní vztah k vlastní osobě. Moderní medicína proto vyžaduje, aby lékař procházel také řádným psychologickým školením.

Pokud máte dojem, že klasická medicína na vaše obtíže nestačí, zkuste se obrátit na specializovaná pracoviště, zatím jich není tolik, ale jsou, například: Psychosomatická klinika Praha, liberecké Centrum komplexní léčby psychosomatických poruch či Centrum komplexní péče v Dobřichovicích.

Zdroj: Wikipedie

Redakce