Nechtěl jsi naše dítě


Užívala jsem si v té době plnými doušky vysokoškolského života, a i když se kolem mě točilo hodně kluků, nakonec jsem se dala dohromady se starším bratrem své dobré kamarádky. Zdálo se, že nám to klape, oba jsme studovali, Pavel měl při škole ještě zajímavě ohodnocenou praxi, a když jsem také našla příležitostný přivýdělek, mohli jsme ve chvílích volna bez obav vyrážet do všech možných koutů světa. Oba jsme milovali hory, a to bylo vlastně i místo, které nás kdysi dalo dohromady. O pár měsíců později jsme si také na jedné horské tůře v malé chatce daleko od lidí krásně užívali naše milování, jenže – jak se záhy ukázalo – nebyli jsme tehdy ve víru vášně dost opatrní. Nevolnosti po návratu, které mě zastihly, nebyly tudíž dány aklimatizací na jinou nadmořskou výšku, jak jsem se původně domnívala, ale tím, že jsem byla těhotná.


Výsledky těhotenského testu mě hodně překvapily a vůbec jsem v ten okamžik nevěděla, co budu dělat. Po krátkém období paniky jsem se však rozhodla, že si dítě nechám. Studium na nejnutnější dobu přeruším a poslední rok, který mi bude scházet, dokončím už s dítětem. Rodiče se vyděsili, táta se mnou dokonce chvíli nemluvil, máma mě však podpořila. Zbývalo oznámit “šťastnou novinu” nastávajícímu otci. Tušila jsem, že i pro něho to bude značná čára přes rozpočet, ale nikdy by mě nenapadlo, že od něho uslyším něco tak chladného až nesmiřitelného. To když mi suše sdělil, že dítě nyní nepřipadá ještě v úvahu, že mi zaplatí interrupci a víc se o tom nehodlá bavit.

Jeho reakce mě překvapila, rozesmutnila a následně naštvala. Pokusila jsem se s ním ještě promluvit, na mou stranu se postavila i moje kamarádka, tedy jeho sestra, ba dokonce i jeho rodiče by byli ochotni se s danou situací smířit. Pavel však byl neústupný. A tak jsem přestala naléhat a pouze jsem mu sdělila, že když nemá zájem o naše dítě, tak já zase nemám zájem se s ním dále vídat.

Rozešli jsme se v nejcitlivějším období, jaké žena může prožívat. Já se však přes to přese všechno cítila dost silná na to, abych celou situaci zvládla, třebaže mě Pavlovo jednání stálo několik bezesných nocí a promáčených kapesníků. Pak jsem si ale řekla: Dost, nesmíš ublížit dítěti tím, že budeš neurotická nastávající matka. A snažila jsem se za pomoci smířeného okolí čelit realitě pokud možno racionálně. Mamka naplánovala, že půjde do předčasného důchodu, a tím pádem mi pak bude schopná pomoci, abych i s malým dítětem mohla dokončit školu.

Vlastně jsem to dítě chtěla tak trochu i kvůli ní, protože jsem věděla, že se jí podruhé už otěhotnět nepodařilo, ač si to moc přála. Proto jsem vyrůstala jako jedináček. Napadlo mě, že pokud ten důvod byl třeba v genech, nemusela bych podruhé otěhotnět ani já, a to tehdy rovněž hrálo důležitou roli při mém nelehkém rozhodování. Kdesi hluboko uvnitř jsem však rozuměla i Pavlovi, stále jsem ho měla ráda, ale pro jeho zatvrzelost jsem omluvu nenacházela. Občas mi kamarádka sice řekla, že je od našeho rozchodu hodně zamlklý a tak nějak posmutnělý, ale snažila jsem se nepouštět si to pod kůži. Udělat vše pro zdravý vývoj dítěte, které uvnitř mě den ode dne rostlo, bylo nyní mou hlavní a téměř jedinou myšlenkou.

Pavel v té době už nebydlel doma, ale s jedním kamarádem si pronajali byt, kde jsem ještě v dobách našeho chození občas také zůstala přes noc. Proto jsem bez větších obav čas od času zašla na návštěvu za jeho sestrou Kamilou, mou kamarádkou a budoucí tetou, jak se pyšně nechávala natruc bratrovi titulovat, která bydlela ještě u rodičů. Pavlovi rodiče mě také vždy vlídně přivítali a zajímali se, jak se mně a jejich vnoučátku daří. Zpravidla mi také dali pro miminko nějaký dárek či něco do výbavičky. Přesto jsem byla raději, když mě Kamila zvala v době, kdy nikdo nebýval doma. Náhoda či osud tomu chtěly, že jsem se čtrnáct dní před stanoveným termínem porodu vypravila ke Kamile, i přesto, že jsem se od rána necítila úplně ve své kůži. Doma tehdy nikdo neměl být, takže jsem doufala, že mě příjemné holčičí tlachání rozptýlí.

Všechno probíhalo jako jindy, kecaly jsme o všem možném, pouze jsem čas od času cítila ne úplně příjemný tlak v břiše. Asi za hodinu navíc zarachotil klíč v zámku, ale místo očekávaných Kamiliných rodičů se ve dveřích objevil Pavel. Sotva mě uviděl, chtěl hned odejít. I mě tehdy jeho přítomnost hodně rozrušila, přesto jsem, nevím proč, na něho zavolala: “Počkej chvíli.” A poměrně prudce se zvedla z křesla. Následně jsem se zkroutila bolestí. Pak už to šlo ráz na ráz, Pavla, který se na mě náhle díval s obavou v očích, jeho sestra rázně nasměrovala, aby připravil auto. A bolesti, které se začaly ozývat v intervalech přesně tak, jak to psali ve všech příručkách, mě donutily nechat Pavla, aby mi dělal oporu. Neprotestoval, prakticky celou dobu nepromluvil.

Kamila se ukázala být zdatnou organizátorkou a během několik minut jsem už ležela na příjmu v porodnici. Všude panoval zmatek, oproti předchozím létům nyní porodnice praskaly ve švech, a tak jsem byla ráda, že mě vůbec mohli s takovým předstihem vzít. Porod však se blížil mílovými kroky, takže místo na “hekárnu” jsem po chvíli putovala na sál. Úplně jako v nějakém z těch hollywoodských filmů. Nevím, kdo byl tehdy vyděšený a zmatený víc, ale snad v tom zmatku došlo k nějakému překouknutí či k podobnosti jmen, každopádně se Pavel ani příliš nebránil, když mu sestra dala plášť a roušku a odvedla ho do sálu spolu se mnou. Kdybych neměla takové bolesti, snad bych se nad absurditou té situace musela smát.

Dnes již mohu říci, že tehdy při mě stála asi sama Štěstěna, protože Pavla tenhle zážitek úplně změnil. Svého potomka si pak nechal s podivně hrdým a dojatým výrazem v oku vložit pár minut po porodu do náruče. A ještě téhož dne za mnu přišel s kyticí a velkou omluvou. Požádal mě o ruku a přitom už slzy neudržel vůbec. Omlouval se, že s sebou nemá prstýnek, a tak vytáhnul jednu z popínavek, kterou nechal do kytice svázat a neuměle mi ji obtočil kolem prstu. Co jsem měla dělat? Byla jsem celá rozbolavělá a naměkko – souhlasila jsem. Za půl roku jsme se vzali a nyní mě čeká slavnostní promoce. S naším dítětem v náručí dnes již hrdého otce.

Alexandra (26)

-red-