Dva dny mimo


Stalo se už jistě téměř každému z nás, že ho rozbolel zub a ošetření od specialisty na stomatologii prostě nebylo dostupné. V tu chvíli člověk sáhne po ledasčem, jen aby ulevil svému tělu od bolesti mnohdy pekelné.
Jeden se drží svého osvědčeného „babského“ receptu, jiný kloktá alkohol po vzoru námořníků, další si vezme nějakou tu pilulku. Ani já nebyl výjimkou a po několika hodinách víkendového utrpení jsem sáhl po osvědčeném hřebíčku. Jenže ouha… Recept, ač se osvědčil všem v mém okolí, mně nezabíral ani zbla. Moje tělo, zřejmě bolestí vystresované, odmítalo onen zázračný lék a neustále hlásilo silnou bolest v levé horní části chrupu.

Jelikož jsem se kdysi rozhodl nepít, alkoholové kloktadlo jsem zamítl okamžitě. I přes nabízenou podporu a skálopevné ujišťování, že kloktadlo opravdu nemusím spolknout, jsem tomuto lákavému svodu odolal.
Nezbylo, než sáhnout po krabičce s léky. Předesílám, že nejsem ani hypochondr, ba ani nemám potřebu mít doma zásoby léků, takže jsem našel jen balení brufenu, které mi někdo z lékařů kdysi předepsal na nějakou bolest něčeho. Jenže po spolknutí tohoto růžového zázraku, který by měl udolat každou bolest, se úleva opět nedostavovala.


V nejbližší nemocnici, i přestože je fakultní, mi na centrále celkem neochotně sdělili, že nemocnice nedisponuje stomatologem a zavěsili telefonní sluchátko. Nejbližší pohotovost je kdovíkde, ani jsem neměl nejmenší chuť někde pátrat a vyptávat se.

Naštěstí se záchrana objevila v podobě mé matky. Ta dobrá žena před nedávnem dostala od své obvodní lékařky recept na nějaké nové tablety, neboť léky, které dosud brala, se přestaly vyrábět. Neodolal jsem její nabídce a dvě tablety si tedy od ní vzal. Jednu na hned a druhou na večer, říkal jsem si.

Jenže jsem netušil, co všechno bude následovat. Po požití první bílé maxitablety s hořkou chutí a konzistencí aspirinu jsem očekával úlevu asi deset minut. Náhle bolest zmizela. Bohužel, jakmile zmizela bolest, dostavily se podivné následky požití onoho zázračného preparátu. Chvilkové závratě s pocitem neodolatelné lehkosti a chuti se vznášet se krutě střídaly s návaly vedra téměř saharského a následné ledové sprchy ze Severního ledového oceánu.

Byl jsem úplně mimo. Ať jsem dělal cokoli, nastávaly okamžiky, kdy můj pohled zůstal viset na něčem a chvíli jsem nevnímal nic jiného než předmět, na který dopadl můj zrak. Silou vůle jsem se odtrhával od těchto tupých chvil. Když jsem večer z postele sledoval v televizi program, na který tou dobou koukám vždy, nebyl jsem schopen vnímat,oč tam jde. Tedy, viděl jsem hlavní protagonisty úplně normálně, vnímal jsem je taky, tuším, docela obstojně, ale unikal mi smysl jejich počínání.

Vypl jsem televizi a s předtuchou klidného spánku si vzal druhý prášek cca po jedenácti hodinách od první dávky. Zhasl jsem lampičku a… A nic se nestalo. Vlastně se nestalo nic z toho, co jsem očekával a už za ten den vypozoroval. Žádné závratě střídané návaly nebo něco podobného. Moje zcela uvolněné tělo bezvládně leželo v posteli, kdežto duše jakoby byla celá napjatá ve startovních blocích nějakého náročného závodu, který musí vyhrát. S takovým chaosem jsem kolem druhé hodiny ranní snad usnul, snad omdlel.

Ráno bylo snad horší, než mohl kdo očekávat. Nebolel mě zub, už mě bolelo celé tělo. Od hlavy až do prstů u nohou. Byla to snad nejhorší kocovina mého života. Ale to jsem netušil, co bude následovat poté, co usednu, abych vychutnal svou povinnou ranní kávu. Sotva jsem usrkl několik prvních doušků horké černé pochoutky, rozbušilo se mi srdce snad až v hlavě, začal se mi zvedat žaludek, během půl vteřiny jsem se propotil úplně všude, hlava se mi točila jako v odstředivce. Zkrátka stav ne nepodobný středně těžké otravě alkoholem.

Naštěstí už bylo pondělí, tak jsem vytočil telefon známého lékaře a vysvětlil mu, co se mi přihodilo a co se mi právě děje. Nejdřív mi vynadal, že musím spolknout taky kde co, ale pak mi poradil hodně pít a prolévat se čajem z ostropeřce mariánského. Pravda, poslechl jsem jen z části, protože se mi nechtělo v mém stavu nikde brouzdat po okolí a shánět čaj z čehosi, co má i název relativně jedovatý. Proléval jsem tělo vodou ve větším množství a v klidu čekal, co se stane dál.

K večeru jsem byl docela úspěšně detoxikován a začal svět vnímat tak, jaký ve skutečnosti je. Jen zub se snad umoudřil a nebolí, takže návštěvu dentálního specialisty mohu zase odložit na dobu pozdější, i když vím, že to není správné a člověk by měl na kontroly chodit pravidelně každého půl roku minimálně. Ale ruku na srdce, kdo tuto ordinaci navštěvuje s radostným očekáváním příjemných zážitků?

A poučení pro mě? Nikdy si nebudu brát ničí léky bez toho, abych si předem neprostudoval příbalový leták, i kdybych měl bolestí vyskočit z kůže.

-red-