Co se o lásce říká – a kde je pravda


V průběhu života se nám pod kůži zapíše celá řady výroků o lásce, mužích, ženách a vztazích, bereme je jako zkušenosti druhých a jako všeobecně platnou a potvrzenou věc. Někdy jsou pro nás berličkou, když nevíme, proč se některé věci dějí a zdá se, že nám poskytují vysvětlení. Používáme je jako vztahové vzorce a předpoklady nejen pro náš vztah, ale také pro vztahy lidí kolem nás. Vysvětlujeme si s nimi například na první pohled zjevnou nesourodost párů. Zajímavé však je, že některé tyto pravdy si dokonce i odporují.


Proč tedy podle nás spolu chodí drsný rocker a dívka, která působí stále jako křehounká porcelánová panenka a chová se velmi slušně a vybraně, zatímco ten její nejde pro jadrný výraz daleko? Odpověď, která nám vyskočí v hlavě, je nasnadě, protože přece protiklady se přitahují. Jenže ve skutečnosti vidíme jen povrchovou slupku celého vztahu, který by na podobném křehkém základě dlouhodobě neobstál. Ve skutečnosti totiž člověk spíše hledá partnera, který by byl jeho druhým já a měl by s ním mnohé společné, a současně přitom také několik nezásadních odlišností proto, aby je ke druhému přitahovaly. Vnější odlišnost křehké panenky a drsného rockera může být překvapivě jen jedním z mála rozdílů, protože mužný rocker je uvnitř například rovněž velmi křehkou nádobou, kterou ukrývá pod maskou ostrého hocha, a nebo na pohled křehká “holčička” je ve skutečnosti velmi silnou a dynamickou osobností. Mají celou řadu společných zájmů, podobné hodnoty a pohled na svět. Člověk totiž bezděky u druhého hledá něco, co je mu povědomé, známé. To je mu totiž na druhých sympatické a vyvolává pocit blízkosti. Proto si některé páry jdou tak trochu “do podoby”, časem u nich kupříkladu vypozorujete, že mají stejný výraz ve tváři, pohled očí nebo úsměv. To, co je kdysi samotné upoutalo, aniž řádně věděli, proč.

Láska by podle nás měla být téměř za všech okolností nezištná, to by ale znamenalo, že by byla vlastně ve svém základě jen jednostranná, protože ve vztahu nemůže být trvale udržitelná nerovnováha, při níž jedna strana stále jen bere a druhá pouze dává a doslova se obětuje. Minimálně je jasné, že kdo na tento model přistoupí (a bývají to častěji ženy, kdo je ochoten se obětovávat), jednou sklidí jeho velmi hořké plody – od narušeného sebehodnocení a sebevědomí, přes odchod partnera, který si ženy v podstatě neváží, po tvrdé domácí násilí. Ze strany ženy také někdy jde v podstatě o určitý druh manipulace, když svým bezmezným zájmem o partnera a podřizování se mu v podstatě říká, aby si vážil toho, co všechno pro něho dělá, a za to ji miloval. Přitom pro posílení skutečné lásky a zdravého vztahu je třeba být někdy také egoistou a prosadit svůj vlastní zájem, někdy jde skutečně o překvapivé maličkosti, jichž jsou ženy ochotny se kvůli vztahu vzdát – například setkávání s přáteli nebo vlastní zájmy a koníčky. Vnímáte-li, že je to váš případ, je načase obvolat pár přátel a oprášit staré nebo objevit nové zájmy. A možná budete překvapeni, jak to oživí vás i váš vztah.

Hádka je kořením vztahu? To by potom jediným řádně kořeněným vztahem byla nefalšovaná “italská domácnost”. Jak to, že však existují i fungující partnerství, kde se na sebe partneři hlas skoro nezvyšují? Není to o tom, že by se zde neřešily spory a nedorozumění, vždyť dvě různé lidské bytosti, nadto žena a muž, nemohou mít už ze své biologické podstaty na všechny věci stejný názor, pouze výměna názorů probíhá poněkud jiným, racionálnějším nebo třeba humorným způsobem. Příliš hádek obvykle znamená, že ve vztahu něco není v pořádku a jeho rovnováha je značně narušena. Takže jde spíše o to, že obecná fráze, kterou se mnozí zaklínají a která má u části vztahů i určité reálné jádro, rozhodně nemůže být povýšena na úroveň všeobecné pravdy.

Redakce