Když se rozhodnete nemít děti


Otevřeně se přihlásit k životnímu rozhodnutí, že žena nechce mít ani nyní, ani nikdy v budoucnu dítě, znamená určité vyčlenění ze společnosti. Taková žena nejspíše od té chvíle ponese přinejmenším nálepku kariéristky, podivínky nebo se v souvislosti s ní bude mluvit o sobectví. Pokud se žena takto rozhodne, obvykle o svém postoji mlčí a raději na otázky okolí, kdy si pořídí rodinu odpovídá neurčitým: nevím. Přesto se ve světě ozývají některé ženy stále hlasitěji a staví se s narůstajícím sebevědomím k tzv. “childfree” proudu (volnosti bez dětí).


Za tímto rozhodnutím stojí obvykle upřednostnění jiných než rodinných hodnot a mezi nimi i zmíněné kariéry, zpravidla sou však za tím důvody hlubší než jen tento povrchní dojem.V této oblasti je stále ještě v mnohých lidech hluboce zakořeněný předsudek a s ním spojené odsouzení takto smýšlejících jedinců. K childfree proud se totiž hlásí i muži nebo celé páry, přesto hlavní stín obvykle padá na ženy, protože právě na nich stojí konečné rozhodnutí o bytí a nebytí i péče o potomka, zatímco muž může pouze dítě zplodit, ale dále už se jeho péči nevěnovat.

Zastánci rodinných hodnot, konzervativci, ženy, které by děti chtěly mít, ale nemohou, demografové varující před stárnutím populace a hospodářskými dopady, ti všichni nad podobným trendem často zvedají varovný prst. Jisté je, že každý, kdo se rozhodne světu toto své rozhodnutí sdělit, bude narážet na mnohé nepochopení, někdy dokonce na hranici diskriminace. V mladším věku bude okolí tvrdit a doufat, že se to časem určitě změní, přesto může být od počátku na tomto základě obtížené vybudovat funkční partnerský vztah.

Třebaže muži obvykle na pořízení potomstva nespěchají, přesto je pro většinu z nich také jedním z životních cílů cosi ve stylu “zasaď strom, postav dům a zploď syna” (případně aspoň dceru). A když žena svůj názor skutečně nemění a partner to s konečnou platností pochopí, často po chvíli váhání nebo i okamžitě odchází, pokud samozřejmě žena neměla štěstí na muže podobně smýšlejícího nebo velmi tolerantního. Vztah však přesto bude patřit k vysoce rizikovým z hlediska možné budoucí nevěry.

Zmíněné téma je zpravidla velmi kontroverzní, a proto si toto své rozhodnutí často nechávají ženy, muži či páry jednoduše pro sebe nebo se tváří, že v tomto ohledu asi nebyli vyvoleni a děti mít nemohou, byť si pak připadají poněkud pokrytecky. A právě z tohoto důvodu se naopak někteří z nich ke svému smýšlení nakonec přiznávají. Při zevrubném rozhlédnutí se kolem sebe však jistě také odhalíme případy, kdy by bylo pro společnosti skutečně někdy lepší, kdyby se z některých žen matky nikdy nestaly, protože to odnášejí jejich odložené, zanedbávané či dokonce týrané děti. A pak jsou tu smutné případy matek, které by si děti přály mít, ale nemohou. Ty rovněž rozhodnutí děti nemít nemusí být schopny pochopit. Ale to by byla kapitola sama pro sebe.

Ten, kdo má o svém životě od počátku jiné představy než klubko dětí kolem sebe, musí v sobě vybudovat dostatek sebevědomí, protože nebude mít zkrátka příliš na růžích ustláno. A to i přesto, že v Evropě jsou místy až dvě třetiny partnerství bezdětných, ovšem z různých, často i zdravotních důvodů. Nejlepší volbou je najít podobně smýšlející lidi a navázat s nimi nové vztahy, protože některá přátelství i rodinné vazby se dost možná rozpadnou nebo výrazně naruší, když budou chybět společná témata. Každý má právo na svobodu rozhodování, tak i vy, pokud je to vaším přáním, máte právo se svobodně rozhodnout, že si nikdy nepořídíte děti.

Redakce