Výročí týdne: potopení Titanicu


Je to téměř neuvěřitelné, ale za tři roky v noci ze 14. na 15. dubna to již bude dlouhých sto let od potopení gigantického zaoceánského parníku Titanic. I ten, kdo nikdy nebyl příliš kovaný v historii, si tuto událost připomněl přinejmenším v roce 1997, kdy režisér James Cameron natočil stejnojmenný velkofilm v hlavních rolích s Kate Winslet a Leonardem DiCapriem, který se stal kasovým trhákem. V tomto týdnu si připomínáme již 97. výročí od této námořní katastrofy. Titanic po celá ta dlouhá léta budil a stále budí zájem badatelů, takže se objevují stále nové teorie a další podrobnosti k rekonstrukci této události.



Jedna z posledních teorií se zabývá například skutečností, proč při zkáze parníku zemřelo víc britských než amerických občanů, respektive mužů, protože ženy a děti byly pokud možno na záchranné čluny nakládány první. Britové totiž při čekání na lodě stáli spořádaně v řadě, kdežto Američané prý předbíhali. Poslední žijící osobou, která přežila jako dvouměsíční miminko potopení Titanicu, je Britka Elizabeth Gladys Dean z britského Southamptonu. Její rodina tenkrát cestovala ve třetí třídě a chystala se emigrovat do Kansasu. Filmová postava Rose byla pak inspirována osudem Beatrice Wood, která zemřela v Kalifornii v roce 1998 ve věku 105 let.

Zkáza Titanicu je nepochybně jednou z nejznámějších námořních katastrof. Titanic byla obrovská, luxusně vybavená loď, při jejíž stavbě byl použit ten nejlepší materiál a ta nejlepší technika, jaké v té době existovaly. Svými rozměry a parametry (byl 269,02 metrů dlouhý a 28,25 metrů široký) představoval největší námořní plavidlo, jaké bylo do té doby vyrobeno. Postaven byl v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí podobných parametrů (po Olympicu a před Britannicem) a šéfkonstruktérem lodi byl Thomas Andrews považovaný za absolutní špičku ve svém oboru.

Titanic byl na svou dobu konstrukčně velmi vyspělý, a proto byl považován za nepotopitelnou loď. Tomu odpovídal i nedostačující počet záchranných člunů, který si na vrub připsal mnoho “zbytečných” obětí. Mylný dojem o nepotopitelnosti lodi se ukázal hned na první plavbě zaoceánského parníku záhy po jejím nočním střetu s ledovcem. Na svojí první plavbu na trase Southampton – New York vyplul Titanic 10. dubna. Na palubě měl 1307 cestujících, z toho 324 v první třídě. Společně s posádkou tak bylo na palubě cca 2200 lidí. Během plavby dostal Titanic několik varování ohledně ledových ker, které se objevovaly nezvykle daleko na jihu.

14. dubna 1912 ve 23:39 byla před přídí lodi zpozorována ledová kra, v tu chvíli byl náraz již nevyhnutelný. Pro nedostatek času, výcviku posádky a zvyšující se náklon lodi se nepodařilo včas spustit všechny záchranné (především zbylé skládací) čluny. Na člunech se nakonec zachránilo 706 cestujících a členů posádky. Ve 2:05 (15. dubna) kapitán Smith osobně navštívil radisty, aby jim oznámil, že již udělali vše, co mohli, a nařídil jim opustit kabinu a pokusit se o záchranu. Totéž zopakoval svým důstojníkům a všem členům posádky, které potkal. O čtvrt hodiny později loď zmizela pod hladinou. První trosky Titanicu byly objeveny až 1. září 1985, potopeny jsou v hloubce kolem 4 km, takže dřívější technika a pozdější problematická lokalizace ukryly vrak na dně oceánu po dlouhá desetiletí. Experti došli k názoru, že vrak nelze vyzvednout, protože je příliš poškozen korozí a při zvedání by se nutně rozpadl na kusy.

Zdroj: Wikipedie

-red-