Muž se závazkem


Začal se mi dvořit na jednom večírku u známých. Lichotilo mi to, ale nejevila jsem o něho příliš velký zájem, protože byl o devět let starší a také jsem z doslechu věděla, že má v opatrování malou dcerku. Zda je rozvedený, nebo snad vdovec se ke mně tehdy ještě nedoneslo. Svolila jsem však, že se budeme setkávat jako kamarádi a úplně jsem tak možnost případného vztahu nevyloučila. Snad mi ho bylo i trochu líto, už párkrát předtím jsem se s ním na různých akcích setkala, vždycky působil spíš zadumaně a vážně, na tomto večírku však projevil i svou veselou a zábavnou část, takže mi v jeho společnosti bylo docela dobře. Jen jsem si to nějak nedokázala představit dál. Měla jsem se životem spoustu plánů a muž s dítětem by podle mých představ tento závazek časem přenesl na mě a na to jsem se jednoduše necítila.



S Tomášem jsme se po tomto večírku zpočátku scházeli jen občas. Několik schůzek jsem odmítla, měla jsem hodně zájmů, přátel a žila jsem naplno. Někdy se mi také jednoduše nechtělo a na něco jsem se vymluvila. Dozvěděla jsem se, že je vdovec a žena mu zahynula při autohavárii před třemi lety, což mě k němu přece jenom přiblížilo. Pořád mi však v hlavě blikal jakýsi výstražný majáček, třebaže se Tomáš držel dohody a o nic se nepokoušel, jen jsme se bavili a občas vyrazili na nějakou akci. Náhle však se něco změnilo, což jsem si uvědomila ve chvíli, kdy mi od něho nějaký čas nepřišla další pozvánka. Nejprve mě to nechávalo klidnou, pak se ale cosi uvnitř mě ozvalo, vzala jsem telefon a zavolala mu.

Musela jsem to zkoušet opakovaně, protože telefon nebral, a to mě trochu vystrašilo. Zjistila jsem, že mi na něm přece jenom záleží, i když jsem si to nebyla moc ochotná přiznat. Když telefon konečně vzal, poznala jsem z jeho hlasu, že se něco muselo stát. Opatrně jsem se tedy zeptala, proč se tak dlouho neozývá. Řekl mi, že teď neměl čas, protože stále chodí za dcerkou do nemocnice. Nešikovně spadla a udeřila se do hlavy, takže měla otřes mozku a chvílemi upadala do bezvědomí. Čekalo se zpočátku, zda nebude nutná operace. Když o tom mluvil, slyšela jsem, že má v hlase slzy. I když jsem malou do té chvíle nikdy neviděla, snad proto, že mi občas uklouzlo, že se necítím na podobné závazky, tak se mi bolestně sevřelo srdce.

Navrhla jsem mu, že jestli si chce odpočinout nebo naopak doprovodit do nemocnice, aby na to všechno nebyl úplně sám, tak že se s ním ráda sejdu. Chvíli váhal, zeptal se, zda to myslím vážně, a pak souhlasil, že ho mohu doprovodit. Na běžnou schůzku nemá pomyšlení, každou volnou chvilku chce strávit u dcery. Chápala jsem ho a už jen tahle řeč čímsi uvnitř mě pohnula. Jako bych sama zatoužila pocítit jeho starost o mně a takovou lásku v hlase, když mluvil o své dcerce. Vzápětí jsem se v duchu okřikla, jaký jsem to hrozný sobec, a slíbila si, že mu hlavně budu oporou, jako dobrý přítel dobrému příteli. Nic víc.

Pak jsem poprvé uviděla malou dcerku, která spala jako andílek s hlavou ztrácející se pod haldou obvazů. Stěží jsem zadržovala slzy. Když se pak probrala, otočila na mě hluboké modré oči a obrátila se na otce s nevinnou otázkou:„Tohle je ta teta, o které jsi mi vyprávěl?“ Tomáš se usmál a potvrdil to. Malá si mě zkoumavě prohlížela, a pak se usmála a natáhla ruku po hračce, kterou jsem vzala s sebou. Největší napětí ze mě spadlo a za chvíli jsme se bavili, jako bychom byli skutečná rodina a ne jen jako oni dva a cizí teta. Od té chvíle jsem se schůzkám s Tomášem nevyhýbala, naopak, těšila jsem se a brzy se spolu s ním radovala, když malé sundali obvazy a za pár dní ji pouštěli domů.

Ten den, kdy jsme pro ni jeli, jsme se s Tomášem poprvé skutečně políbili. Pozval mě na slavnostní večeři u příležitosti návratu jeho dcerky domů, a tak nějak samozřejmě se rozumělo, že jsem u nich zůstala i přes noc. První noc jsme ještě spíš probděli ve vzájemném objetí u Ivančiny postýlky, ale o pár dní později už jsme náš probuzený vztah stvrdili skutečnou společnou nocí. Nastěhovala jsem se k nim natrvalo a rok nato jsme se vzali. Ivanka byla tou nejkrásnější družičkou a letos dostane malého bratříčka nebo sestřičku.

Renata (25)

-red-