Co má společného kravata s Chorvaty?


Další ohlédnutí do historie věcí, které jsou kolem nás a nad jejichž původem se obvykle ani nezamýšlíme, třebaže bývá často poměrně zajímavý, bude tentokrát souviset s pánským šatníkem. Věděli jste například, že kravata a Chorvaté mají hodně společného? Módní doplněk, součást pracovního i společenského obleku mužů, patří téměř výhradně do pánského šatníku. Pokud si dáma uváže kravatu, obvykle tak činí proto, aby na sebe upozornila, považuje se to za něco mírně extravagantního a neobvyklého, kravatu zkrátka máme spojenou s muži víc než si uvědomujeme.



Filmové scény, v nichž si muži upravují uzel kravaty, jasně podle výrazu tváře symbolizují buď zvýšenou nervozitu, nebo naopak úspěšné dokončení nějakého úkolu. V prvním případě muž bývá schoulený do sebe a v druhém sebevědomě napřímený a zářící. Jistě se vám podobné scény vybaví rovněž. A kde se tedy tento módní doplněk vzal? Moderní podobu vázanky, která stála na počátku novodobých dějin kravaty, bychom našli za časů francouzského krále Ludvíka XIII., konkrétně v roce 1635. Tehdy do Paříže přišli chorvatští vojáci v čele se svým vicekrálem, aby krále podpořili. Součástí jejich oblečení byl i barevný šátek uvázaný kolem krku.

Šátky byly vyrobeny z různých materiálů a jejich barevnost výrazně upoutávala pozornost, a tak se po nějakém čase jejich nošení prosadilo i jako součást uniforem francouzské armády. A jak už to tak bývá, šátek byl nazýván podle těch, kdo jej jako první nosili, tedy Chorvat, respektive „la Croate“, a z tohoto slova se časem vyvinulo slovo „la cravatte“, které se používá dodnes. Oficiální punc kravatám v rámci francouzské armády a dvora udělil již záhy panovník Ludvík XIV., když v roce 1661 ustanovil funkci královského “cravitiera”, který měl za úkol pomáhat králi při vázání kravaty.

Sedmnácté století přineslo první větší rozšíření kravaty po Evropě. Říkalo se jí steinkirk (Estinkerke), podle bitvy u Steinkirku v roce 1692. Barevné šátky uvázané na krku začaly v té době nosit i ženy. Na přelomu 18. a 19. století se zásluhou anglického dandyho George Briana (Beau) Brummela (1778 – 1840) stal módním tmavý oblek s kravatou jako nedílná součást úboru moderního gentlemana. Právě on určil do dnešní doby přetrvávající tradiční vzhled společenského oděvu mužů, tedy: tmavý oblek, bílá košile, kravata a černé boty.

Na konci 19. století byste v šatníku mužů prakticky ze všech koutů světa nejčastěji nalezli kravaty s bílými, žlutými, modrými či zelenými proužky na černém podkladu. Kravata se vázala již hodně podobně jako dnes: jednou obtočena kolem krku a vpředu uvázána do uzlu. Pravidla etikety nejpozději od 20. století jasně ustanovila podobu pánského společenského oděvu, jehož nedílnou součástí se stal oblek a vázanka, ať již šlo o kravatu, případně o motýlka. Postup výroby a vzhled soudobé kravaty si pak nechal roku 1922 patentovat Jessie Langsdorf z New Yorku.

Podle tradičních módních předpisů by špička kravaty měla sahat k opasku a měla by být barevně sladěna s oblečením a v souladu s šířkou klop saka. Přestože lze teoreticky vytvořit až 85 variant uvázání kravaty, nejběžnějšími jsou čtyři typy: Windsorský uzel, jenže je připisován britskému králi Edwardu VIII., uzel Manhattan, poloviční Windsorský uzel a jeho módnější varianta, uzel Pratt (nebo také Shelby uzel), prosazující se od roku 1989 a konečně uzel Long (Four in Hand). Mezi nejuznávanější značky vázanek v jejich historii patřily a patří značky Pierre Cardin, Yves Saint Laurent, Armani, Gucci, Versace, Zegna či Dolce & Gabbana. Módní návrháři se občas snaží kravatu nahrazovat různými ozdobnými aplikacemi a šperky, přesto nic nenaznačuje tomu, že by přední místo kravat jako součásti obleku mužů cokoli ohrozilo.

Zdroj: Wikipedie

Redakce