To byl tak živý sen


Každému se zdají sny, ale já patřím k těm, kdo si je obvykle nepamatuje. Pokud se neprobudím uprostřed noci z nějaké noční můry nebo v důsledku různých náhlých biologických potřeb, spím většinou doslova jak zabitá. Možná občas něco ze spaní prohodím, ale to bývá jediný ukazatel toho, že v noci cosi prožívám. Čas od času si však se mnou mé podvědomí zahraje podivnou špásovnou hru, a tak se mi stane, že se sen skutečně kdesi uloží, a to dokonce tak silně, že se mi zdá, že se jedná o skutečnost. Tak živý sen to je.


Dopátrat se skutečnosti, že jde jen o blud, bývá někdy otázkou pár minut, jindy hodin, některé utkvělé živé sny však jedince dokážou provázet i řadu dní. Když jsem byla menší, byla jsem téměř stoprocentně přesvědčená o tom, že kamarád ze sousedství má doma vysoké historické jednokolo, na které jsem ho živě viděla nasedat z plotu a opatrně balancovat, aby z něho nespadnul. O svém přesvědčení jsem tenkrát mluvila s rodiči a ti se na mě dívali s podezřením. Úplnou jistotu neměli, protože do sousedovy garáže a dalších kůlen neviděli, ale když se jich přímo zeptali, málem jsem se propadla studem do země, protože o žádném historickém kolu tam nebylo ani stopy.

Kde jsem k takovému přesvědčení přišla? Vždy jsem ráda četla a jednou z oblíbených knížek byla dětská knížka Madlenka a kůň Zlatohřivák, kde v jedné kapitolce byla zmíněna epizoda s historickým kolem, na kterém šlapal jeden z klučičích hrdinů. Četba knížky, reálné zážitky a sen se spojily tak dokonale, že nebýt toho ověření skutečnosti, možná bych tomu, že sousedé svého času vlastnili či vlastní podobný historický skvost, věřila dodnes.

Občas se mi podobné živé sny vrací, obvykle však vyprchají během pár minut. Je to velmi zajímavý fenomén a vůbec po své zkušenosti nepochybuji o tom, že existují lidé, kteří si takto vybájili nějakou skutečnost, které věří dodnes, i když se nikdy neudála. Je to jeden z podivuhodných rysů života a vždy s úsměvem přikyvuji, když čtu známý výrok jednoho čínského filosofa, kterému se jednou zdál velmi živý sen o tom, že je motýl, a ten sen v něm vyvolal známý rozpor mezi snem a realitou: “V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem.“ A nebo snad vám tahle dvojí realita připomíná známý Matrix? No, kdo ví, kde je vlastně hranice mezi skutečností a snem.

Redakce