Mýdlo a mydláři


Pokud vyslovíme název starodávného řemeslníka – mydlář, nevybaví se nám v Čechách většinou muž, který vytváří mýdlo, ale slavný kat Jan Mydlář, který 21.června roku 1621 popravil na Staroměstském náměstí 27 českých pánů. Někdo z jeho předků však více než pravděpodobně skutečně původní mydlářské řemeslo, které dalo celému rodu jméno, vykonával. Obrátíme se nyní do mnohem starší historie k počátkům praní a objevu mýdla. Jako v případě celé řady jiných objevů se patrně prvního vynálezce nikdy nedopátráme, přesto je toto ohlédnutí více než zajímavé.



V dávných dobách lidé k praní používali především vodu a různé přírodniny, oblázky nebo různé druhy hlíny. U Sevastopolu byste našli horu Sapun, což v překladu znamená Mýdlová hora a poukazuje na to, že hlína zde získávaná se pro své vlastnosti používala jako jeden z prvních čistících prostředků. Čistící účinky objevili lidé také u rostliny zvané Mydlice (Saponaria), jejíž kořeny, kůra i plody obsahují sekret, který ve vodě pění, čistí a navíc tato rostlina dříve hojně rostla podél řek a potoků. Dalšími známými pracími prostředky pak byly soda a dřevěný popel, které se přidávaly do vroucí vody, v níž se prádlo mnulo či prošlapávalo.

Vykopávky v deltě Nilu potvrdily, že první mýdlo zde znali již před staletími. Také staří Sumerové prokazatelně ovládali a využívali princip působení alkalických žíravin na tuky. Nejstarší doložená chemikálie složením odpovídající mýdlu pak byla nalezena na babylonských nádobách z doby kolem roku 2800 př. n. l. Na hliněné tabulce, která byla o 600 let mladší, pak již byl dokonce zapsán postup výroby “mýdla”, které se však používalo jako léčivo k hojení ran. Svařenou a přecezenou směsí smrkového dřeva, kůže vodní zmije, kořene myrty, popele, ječmene, smrkové smůly a některých dalších přísad se potíralo tělo nemocných.

Gaius Plinius starší (1.stol.př.n.l.) ve své Historii Naturalis zaznamenal, že mýdlo údajně vynalezli Galové ze směsi popela z bukového dřeva a kozího loje. Od Galů převzali výrobu tohoto mýdla Římané, ale používali ho pouze k úpravě a fixaci složitých účesů. Pro osobní hygienu Římané mýdlo dlouho nepoužívali, přestože lázně navštěvovali velmi často. Nečistotu a pot odstraňovali tak, že se nechali natírat olejem, který vstřebal nečistoty. Olej pak seškrabali a šli do lázní. Teprve když ve 2. stol. n. l. slavný římský lékař Galenos upozornil na očistné vlastnosti mýdla, začalo se mýdlo používat k osobní hygieně a mydlářství se stalo řemeslem.

Výrobou mýdla prosluli Byzantinci, kteří mýdlem už v 7. století zásobovali prakticky celý svět. V té době velmi drahocenné zboží nevypadalo příliš vábně, bylo mazlavé, černé, hnědé až nazelenalé a dvakrát vábně nevonělo. Vyrábělo se z olivového oleje, vápna a louhu, který byl získáván z dřevného popela. Pro jeho čistící vlastnosti si jej však středověcí králové i velmoži velmi cenili. Mydlářství se následně začalo ve středověku rozvíjet všude kolem Středozemního moře, protože právě zde byl dostatek potřebných olejodárných rostlin. V té době se začíná mýdlo používat stále častěji k mytí i praní prádla.

Z jižních zemí se výroba mýdla postupně posouvala na sever a ve 14. století pronikly na evropský trh výrobky mydlářů ze Španělska a z Itálie poněkud lepší kvality, protože byly vyráběny z olivového oleje. Výroba mýdla z olivového oleje se dostala do Francie již v 16. století. Známým střediskem produkce mýdla byla v té době Marseille a termín marseilleské mýdlo se pro bělené a parfemované tekuté i kusové prvotřídní mýdlo používá dodnes. Dlouhá léta však byly voda a mýdlo na řadě míst považovány za škodlivé pro lidský organismus, takže mýdlo bylo používáno výlučně při praní oděvů a v omezené míře při čištění příbytků. To se změnilo teprve v 19. století a pak zejména v průběhu 20. století.

Průmyslová velkovýroba mýdla založená na moderních znalostech chemie se začala rozvíjet počátkem 19. stol. Na našem území byla výroba mýdla běžnou součástí práce hospodyněk až do konce 17. století, ale již v době lucemburské vzniklo nové řemeslo, mydlářství. V roce 1464 byl v Praze založen cech mydlářů. Řada hospodyní si však vařila mýdla sama doma ještě před první světovou válkou.

Historie moderního, průmyslově vyráběného, voňavého mýdla se započala v roce 1806, kdy William Colgate založil v New Yorku koncern vyrábějící mýdlo nazvaný Colgate & Co. V roce 1872 Colgate dal na trh první moderní parfémované mýdlo. V dnešní době si již stěží dokážeme představit, že první mýdla byla často nelibě páchnoucím a podivně vypadajícím, zpočátku i přesto velice drahocenným artiklem. A mydlářství bylo velmi náročné a nepříjemné řemeslo. Nyní se již na tento čistící prostředek můžeme dívat trochu jiným pohledem.

Zdroj: Wikipedie

Redakce