Do koše s památníčky minulých vztahů?


Jen zanedbatelné procento z lidí prožije v životě jen jediný vztah, v ideálním případě trvající šťastně až do smrti. Z předchozích vztahů zůstává kromě vzpomínek i celá řada suvenýrů, někdo si kromě dárků, fotografií a milostné korespondence uschoval také velmi intimní deníčky. Pro vztahy budoucí nejsou tyto památníčky tím nejideálnějším pozůstatkem, zvlášť v případě korespondence a deníčků jde někdy téměř o časovanou bombu.



Znám případy, kdy ženy svou minulost doslova spálily, ty méně radikální ji pak příkladně pohřbily kdesi na tajně zvoleném místě, jiné si “krabici vzpomínek” nechaly u rodičů nebo schovaly na půdě. Další pak mají své osobní zásuvky, které však jsou z hlediska odhalení nejrizikovější. Kamarádka mi kdysi vyprávěla, že náhodou objevila v šatníku dávnou milostnou korespondenci své matky s nějakým mužem, s nímž se znala ještě před otcem, ale nikdy o něm nepadlo ani slovo. Chtě nechtě takový objev vyvolal vtíravé otázky, třebaže si byla jista, že o nic zásadního nešlo.

V korespondenci a deníčcích mohou být často skryté různé třinácté komnaty a rodinná tajemství, a tak řada žen, které jsou spíše než muži těmi, kdo podobné památky pečlivě schraňují a uchovávají, čas od času přemýšlí nad tím, zda by se jich neměly přece jenom zbavit definitivně. Část z nich tak i učiní. Podle odborníků je ostatně vyhození podobných upomínek na minulost do koše šancí zabránit budoucím nedorozuměním, například ve chvílích, kdy se vztah ocitne v krizi a partner je může ve slabé chvilce objevit. Některé ženy však si svých památek cení natolik, že raději partnerovi řeknou, kde mají co uschované, a že to se současným vztahem nemá nic společného. I přesto, že tím riskují velké nepochopení, ba i hádku. Na druhou stranu, tolerantní partner to může brát i jako projev velké důvěry.

Muži si sice také uschovávají různé památky, nejčastěji tak lze například v jejich mobilech či starých záznamnících najít dávno už neaktuální kontakty na někdejší lásky, takže skóre se tím tak trochu vyrovnává. Někteří se těchto artefaktů minulosti zbavují v okamžiku, kdy se jim zdá, že se ocitli v perspektivním vztahu s budoucností, jiní si je ponechají pro strýčka náhodu navždy. Jsou však i tací, kteří po skončení vztahu za ním udělají vymazáním kontaktů definitivní tečku.

Rozhodnutí, jak naložit s minulostí, je vždy na každém z nás. I když některé ženy sní o tom, že jednou třeba jako babičky ukážou své deníčky vnukům a vnučkám, obvykle se tak nakonec nestane. Nové generace mívají dost svých starostí a jiných zájmů, ale dost možná by je deníčky předků mohly jednou zajímat – nejspíše však až ve věku, kdy by rekapitulovaly svůj vlastní život. Touha něco po sobě zanechat bývá v každém z nás, největším darem v tomto směru jsou děti, ale pokud se někdo rozhodně zanechat i něco jiného, není nutné mu v tom bránit.

Redakce