Konec tajemného řádu templářského


Na konci 13. stol. byli templáři exkluzívní rytířský řád, který získal slávu v době křížových výprav. Řád byl založen francouzskými šlechtici na počátku 12. století a své jméno odvozoval od Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Francouzské království, kde řád později sídlil, bylo první zemí, v níž veřejné pronásledování kacířů posvěcené institucí svaté inkvizice začalo. Pronásledování se stalo záhy pozoruhodným nástrojem moci, který ovlivnil život Francie i v dalších stoletích.



Zobecněný názor inkvizice, že kacířství nemůže být vyhlazeno, pokud nebudou vyhubeni kacíři, a že kacíři nebudou vyhubeni, dokud nebudou zničeni i ti, kdo je ukrývají, sympatizují s nimi a hájí je, získal své první uplatnění právě ve Francii. Církevní koncil v Toulouse v roce 1229 uzákonil systém pronásledování kacířů. Obvinění templářů z kacířství znamenalo zkázu tohoto mocného a bohatého řádu.

Vraťme se ale ještě krátce do historie, abychom osvětlili důvody, které vedly ke konci řádu. V čase křížových výprav do Svaté země, které měly za úkol osvobození a ochranu Kristova hrobu, při dobývání města Akky egyptským sultánem Chalílou v roce 1291 padl templářský velmistr Norman Vilém z Beaujeu. Tím okamžikem ztratil řád nejen svou hlavu, ale i své trvalé sídlo. Jiné rytířské řády, např. johanité, kteří uchvátili ostrov Rhodos, nebo němečtí rytíři, jež se usadili na území severovýchodní Evropy, tento konec křižáckých výprav do Svaté země celkem bez úhony přežily. Templáři však neměli, kde se usídlit, kam se bezpečně vrátit.

Žádný z evropských panovníků neměl totiž zájem usadit vojenský řád zařízený pro válku na svém území. Templáři se tedy nakonec rozhodli k postupnému návratu do Francie, odkud se kdysi na výpravu do Svaté země vydali. Na počátku 14. století čítal jejich řád 3 až 4 tisíce rytířů. Dlouho se nevědělo, co s řádem bude. Navrhovala se spojení s jinými řády či využití templářů při nové křížové výpravě. Velmistr templářů, proslulý Jakub Molay, i jejich přední řádoví představení byli nejen mocní feudálové, ale byli téměř v postavení princů. Templářský řád zdařile podnikal, a tak byl velmi bohatý. Jeho členové se tak stali i bankéři a věřiteli francouzského krále Filipa IV. Sličného, který jim v roce 1305 dlužil více než půl miliónu zlatých. A to se jim mělo stát osudným. Filip IV. začal přemýšlet, jak se vymanit z dluhu a navíc se na úkor templářů obohatit. Existence svaté inkvizice mu přišla nesmírně vhod.

A tak se stalo, že někdy v roce 1305 podal uvězněný šlechtic Esquieu de Floyrac, kterému králův ministr Nogaret slíbil za udání templářů svobodu, na řád udání (nebylo mu to příliš platné, později byl i on popraven). Obvinil templáře z toho, že při přijímání do řádu zapírají Krista, plivají na kříž, uctívají podivný hrůzyplný idol démona Bafometa, v přísaze se odříkají Boha a že se ve svých tajných mystických obřadech dopouštějí mravnostních přestupků.

Král a jeho rádcové udání okamžitě využili. V noci z 12. na 13. října 1307 dal král Filip IV. na podnět dominikánského inkvizitora Viléma Pařížského zatknout všechny templáře ve svém království. V průběhu procesu bylo mnoho templářů upáleno a řád byl zrušen – nakonec i se souhlasem nepříliš ochotného papeže Klimenta V. Ten byl tou dobou plně v moci francouzského krále v Avignonu, takže tomu nemohl zabránit. Bylo to období avignonského zajetí papežů, kdy současně najednou působili dva až tři papežové, podporovaní vždy různými panovníky a sídlícími v různých městech.

Papež Kliment V. byl králi zavázán, neboť Filip IV. zlikvidoval jeho někdejšího konkurenta, římského papeže Bonifáce VIII., a prosadil Klimenta V. za plnoprávného papeže. Ještě předtím mu však dal předem podepsat prohlášení o šesti bodech, přičemž poslední bod byla doložka “in bianco”, tedy nevyplněná. Roku 1301 si král od templářů vypůjčil peníze, které měl pět let nato vrátit – nebyl však schopen dostatečný obnos sehnat, proto nejprve vydrancoval židy, ale když ani to nestačilo … doplnil do papežova listu onu prázdnou šestou položku. Tak podepsal ortel nad slovutným řádem, jehož proslulost a tajemství s ním spojená vyplouvají z dějinných souvislostí na povrch dodnes.

Zdroj: Wikipedie

Redakce