Ztracený mobil


Jedno krásné letní odpoledne jsem seděla na lavičce v parku a vyhřívala se na sluníčku. Potřebovala jsem dobít energii, protože před pár dny jsem se rozešla s Milanem. Když jsem se zvedla z lavičky a otočila se, abych se podívala, zda jsem něco nezapomněla, nebo spíš mi nevypadlo něco třeba z kapsy či kabelky, všimla jsem si, že v trávě pod lavičkou něco leží. Shýbla jsem se a zjistila, že tam někdo ztratil mobil.



Ještě to mi chybělo, pomyslela jsem si. Neměla jsem právě moc náladu někde někoho shánět nebo něco zařizovat, ale nemohla jsem tam nechat mobil, který vypadal na první pohled jako trošku lepší model, napospas nějakým nepoctivcům, kteří by si ho zcela určitě nechali. Ten dotyčný má štěstí, že jsem ho našla právě já, běželo mi hlavou a začala jsem ho zkoumat. Kdyby tam byl PIN, tak by mi nezbývalo nic jiného než ho odnést někam na policii, ale kupodivu tam žádná blokace nebyla, tak jsem se rozhodla, že zkusím projít menu, jestli tam nenajdu kontakt domů nebo k někomu z rodiny.

Stačilo pár kliknutí a skutečně jsem našla kontakt domů. Hned jsem ho vyzkoušela. Napoprvé se nikdo neozval, tak jsem se rozhodla, že to zkusím navečer, až bude větší šance, že už bude spíš někdo doma. Podruhé se již na druhé straně ozval příjemný mladý mužský hlas. Když jsem mu řekla, že jsem našla jeho mobil a kde, začal mi moc děkovat, že tam má spoustu kontaktů a údajů a že mu právě spadnul kámen ze srdce. Zjistila jsem, že nebydlí daleko, a tak jsme si dali schůzku ještě ten večer.

Byla jsem už docela unavená a tematiku mužů hodlala odložit na hodně dlouhou dobu, ale přesto jsem si v duchu malovala, komu ten příjemný hlas asi patřil. Zdání občas klame a dost možná zdánlivě mladý hlas mohl příslušet i výrazně staršímu muži. Tentokrát se však ukázalo, že k mladému hlasu patří také mladý muž, a to velmi sympatický Richard. Nedal se odbýt a musela jsem s ním jít aspoň na malý zákusek.

Když jsme seděli v restauraci a já se zmínila o koncertu své oblíbené kapely, který se blíží, neváhal a hned vzápětí mě na něj pozval. Když jsem se bránila, tak odvětil, že prý ani tisíc takových akcí by nezaplatilo hodnotu toho mobilu a všeho, co je v něm. Moudře se také rozhodnul, že hned všechno z mobilu zazálohuje a mobil propříště aspoň zabezpečí PINem. Nesliboval to rozhodně nadarmo, už brzy jsem na to totiž začala dohlížet přímo já, protože po koncertě a pár dalších schůzkách jsme spolu už zůstali.

Jitka (22)

-red-