Polibky a líbání včera a dnes


Z hlediska zvířecí říše by bylo dost možná přirozenější, kdyby si lidé při setkání třeli nos o nos, jako to dělají Eskymáci. Čichem zvířata zjišťují zajímavé informace o tom, s kým mají tu čest, nicméně čich u člověka není už minimálně dlouhá staletí hlavním smyslem. Navíc je pravdou, že v případě Eskymáků navíc toto tření nosu o nos nahrazuje spíše podání rukou, na severu bývá taková zima, že je to prý rychlejší než pracně sundavat palčáky. Proč se prosadil doteky dvou rtů? Možná proto, že rty jsou díky řadě nervových zakončení velmi citlivé a při polibcích tak vysílají výrazný stimul do lidského těla a navozují tak příjemné pocity. Sigmund Freud v polibku ostatně viděl analogii k přisátí dítěte k mateřskému prsu. Německá vědkyně Ingelore Ebberfeldová zase líbání skutečně považuje za jiný způsob poznávání vyvinutý ze vzájemného očichávání zvířat poté, co se člověk vzpřímil na dvou nohou.



Polibek je dotek rtů, pod pojmem líbání si spíše představujeme více polibků, nebo políbení různých partií těla. V pohádkách polibek probouzel Šípkovou Růženku, v Bibli zradil polibkem Ježíše Jidáš, mafie zúčtovává s nepřáteli polibky smrti. Běžně však je polibek považován za projev lidské náklonnosti, využívá se jako pozdrav, například ve Francii, kde je běžně využíván uvítací polibek na obě tváře, kterým se Francouzi vítají i se zcela neznámým člověkem. Nemá to však nic společného s francouzským polibkem, při kterém se do líbání zapojí i jazyk, jenž vnikne do úst partnera, což je považováno za analogii soulože. Tento první erotický polibek však nepochází z Francie, ale vznikl prý přibližně 1500 let před naším letopočtem v Indii. Podle jiných teorií však bylo jeho rodištěm starověké Řecko či Řím.

Kdyby ve středověku muž v Itálii políbil na ulici ženu, musel by se s ní oženit. Přitom však údajně první polibky posílali lidé rukou bohům jako projev jejich uctívání kolem roku 3000 př. n. l. A staří Římané byli těmi, kdo z uvítacích polibků udělali běžnou veřejnou záležitost. Líbala se i ruka, respektive ruka s pečetním prstenem, což bylo projevem úcty. Ve středověku tento zvyk převzali církevní hodnostáři. Egypťané však polibkům neholdovali, takže ani sama Kleopatra údajně nikdy tímto způsobem své milence nepoctila. Traduje se také, že erotický nádech přidal polibku zákaz císaře Romula (460 až 511 n. l.), podle kterého ženy nesměly pít víno, což měli za úkol kontrolovat jejich muži, a ti to zkoumali přisátím na manželčiny rty, zda na nich neutkvěla kapka či chuť vína.

Středověk polibky hierarchizoval, rovný rovnému směl líbat rty, níže postavený ruku, poslední poddaný mohl líbat nohy nebo jen prach u nohou svého pána. Když v 17. století zasáhla Evropu vlna morové epidemie, přešlo se kvůli zabránění šíření nákazy od líbání ke smekání klobouku, úklonám i máváním rukou. V dnešní době mají polibky ceremoniální, uvítací i erotický charakter. Vědci se shodují v jejich prospěšnosti pro zdraví a dušení pohodu člověka. Při líbání mozek produkuje hormon oxytocin a endorfiny, které mají na svědomí libé pocity, euforii i navozování radosti a dobré nálady. Podle vědecké studie z princetonské univerzity k sobě rty dvou vzájemně naladěných jedinců mohou najít cestu i ve tmě.

Polibky mohou také pomoci s potlačováním bolesti, mluví se o terapii polibkem. Na druhou stranu jsou ústa také citlivou bránou do těla, kudy se mohou snadno přenášet běžné bacily i závažnější onemocnění, a pokud mají líbající se osoby na rtech byť i mikroskopické oděrky, tak i ty nemoci, které se šíří krví. Na druhou stranu však vědci potvrzují, že líbání posiluje celkovou imunitu organismu. A při třech minutách líbání ztratí tělo přibližně 12 kalorií. Podle různých studií jsou celkově ti, kdo se častěji líbají, šťastnější, úspěšnější v práci, bezpečnější řidiči i méně nemocní. Nyní již zbývá pouze to vše vyzkoušet a ověřit v praxi.

Redakce