Nikdy není pozdě na lásku


Když mi v mých téměř šedesáti letech zemřel o patnáct let starší manžel a vzpamatovala jsem se z této velké osudové rány, byla jsem připravena věnovat se na plný úvazek babičkovské roli. Mám čtyři vnoučátka od svých dvou synů, vztahy mezi mnou a oběma rodinami byly a stále jsou velice dobré, takže mému předsevzetí nic nebránilo. Necítila jsem se sama, ale návraty do opuštěného bytu byly v kontrastu s veselým rodinným zázemím obou synů přece jen občas neradostné.



Na pocházkách s kočárkem naší nejmenší jsem navíc ke své velké radosti potkala někdejší známou, takže když opadly povinnosti, měla jsem s kým jít na kafe. Nenudila jsem se a dalo by se říct, že jsem byla šťastná a spokojená. Kamarádka měla různé nápady a zájmy, čímž na mě hodně zapůsobila, a tak jsme se nakonec domluvily a začaly chodit spolu na různé vdělávací akce a školení pro seniory. Nejvíc nás nakonec chytly počítače, takže na ty jsme docházely skutečně ochotně a pravidelně. Konečně jsem začala trochu rozumět, o čem se nejstarší vnuk a vnučka baví. A občas mi i oni sami něco nového ukázali.

První kurzy vedl příjemný mladý kluk, uběhlo to jako voda, a po půl roce jsme se dobrovolně přihlásily na pokračování. Mezi lidmi z kurzu jsem objevila fajn partu nových známých, takže se nám nechtělo moc loučit a většina se přihlásila na pokračování také. Pokročilý kurz vedl prozměnu muž přibližně v našem věku. Působil velmi sympaticky a bylo zřetelné, že mnohé z účastnic zaujal. Brzy nám jedna známá navíc donesla, že je už pár let vdovec, stejně jako já. Byl mi sice sympatický, ale zpočátku mě ani nenapadlo, že by se z toho mohlo něco pro mě vyvinout. Byla jsem smířená s tím, že už vše zůstane tak, jak je.

Ale osud tomu chtěl jinak, Miroslavovi – tedy Mirkovi – jsem kdovíproč padla do oka, a tak kolem mě lehce začal kroužit, věnoval mi o něco víc času než jiným, a to dlouho nezůstalo bez povšimnutí. Nebylo mi to úplně příjemné a navíc Mirek nic až do skončení kurzu neřekl. Pouze byl velmi pozorný, víc nic. Usoudila jsem, že na navazování vztahu v našem věku bude mít asi podobný pohled jako já, a tak i když mi pak jeho společnost přece jenom chyběla, po pár dnech jsem nad tím mávla rukou. Vzhledem k tomu, že další kurz měl být až na podzim, dohodly jsme se s většinou známých, že se ještě v mezičase sejdeme.

Jednoho krásného letního dne jsem se tedy na sedánce, kde náš lektor samozřejmě nemohl chybět, opět s Mirkem setkala. Sedl si do mé blízkosti a zdálo se mi, že by si se mnou rád promluvil někde o samotě. Veselá společnost mu to však nedovolila, a tak mi poté nabídl doprovod až domů. Nečekalo mě žádné horoucí vyznání, ale stručný dotaz, jestli by nebylo prožití stáří ve dvou příjemnější. Dala jsem si čas na rozmyšlenou a Mirek navrhnul, že bychom možná měli nejprve zkusit se jen tak nezávazně scházet, a pak se uvidí. Souhlasila jsem, a po nějakém čase jsme se sešli v jednom domově. Poznáváme navzájem naše rodiny a užíváme si krásných společných dní. Nikdy by mě nenapadlo, jak hezký vztah může vzniknout i v našem pokročilejším věku.

Olga (63)

-red-