Kde přišel císařský řez ke svému jménu?

porod_m
Nenápadně se zvyšujícím trendem posledních let je nárůst porodů tzv. císařským řezem, a to nikoli neplánovaným, tedy nutným při různých porodních či již před porodem známých komplikací, ale předem plánovaným. České zdravotnictví tento zákrok však primárně nepodporuje. Uvádí se, že porod “císařem” je až šestkrát rizikovější než porod přirozený. Nicméně řada žen si tento zákrok přeje, zejména z důvody vyhnutí se porodním bolestem. V zahraničí je tento trend ještě prokazatelnější, v USA se císařským řezem narodí každé čtvrté dítě.


Proč se však císařskému řezu říká císařský? Existuje více domněnek, z nichž je obtížné vybrat nějakou skutečně věrohodnou. Původ tohoto pojmu má ovšem více než pravděpodobně svůj reálný základ v antickém starověku, respektive v Římě, což ukazuje také latinské synonymum k českému označení, tj. “sectio caesarea”. Jedna z teorií praví, že název vznikl v souvislosti s porodem prvního císaře, tedy Gaia Julia Caesara. Podle jeho přídomku “caesar” se pak jeho následovníci zvali taktéž caesary, tj. císaři. Julius Casear měl být údajně tím, kdo se narodil řezem křížem přes ženino tělo, jako kdyby tímto řezem byla opisována budoucí císařská šerpa, což byl zákrok, který ovšem dokázala přežít jen málokterá žena. A pro tento způsob vyjmutí dítěte z těla matky, dnes již prováděný zcela odlišně, se vžil název “císařský”.

Skutečnost je však taková, že Julius Caesar se výše popsaným způsobem kolem roku 100 n. l. nenarodil. Jméno Caesar bylo navíc odvozeno nejspíše od bohaté kštice vlasů, kterou byl již jako novorozenec nečekaně obdařen (označení mající původ v sanskrtu, latinsky caesaries), případně může mít blízko ke slovům jako je caedo, tedy vraždit, řezat, sekat, nebo od caesius podle šedomodrých očí. Ostatně název operace sectio caesarea (císařský řez) byl zaznamenán Pliniem Starším, žijícím krátce před Caesarovým narozením (cca 23 až 79 n. l.), kdy ve své Historii naturalis označuje chirurgické zákroky, při nichž jsou děti vyjímány z dělohy, názvem caesones či caesares, od latinského pojmu caedo, tedy rozřezávati, takže se původně jednalo o hláskovou podobu termínů.

Prvním možným písemně zaznamenaným zrozencem “z boku své matky” byl slavný indický Sídharta Gautáma, později zvaný Buddha v 6. století n. l. Z těla mrtvé matky Koronis vyjmul svého syna Asklepia, patrona zdraví a léčitelství, také řecký bůh Apollon. Historie císařského řezu jako pojmu je však spojena až se starověkým Římem, jak bylo popsáno výše. Již v mnohem starším zákoníku, údajně od Numa Pompilia žijícího na přelomu 8. a 7. století př. n. l. bylo stanoveno nařízení, podle něhož nesměla být pohřbena žádná těhotná žena, aniž by jí byl předem z těla vyříznut plod.

Tento postup časem převzali i křesťané, ovšem jeho rozvoj byl velmi pozvolný. Nejprve se prováděly různé podobné zákroky na mrtvých, později na umírajících a nakonec i na živých ženách. První řez na živé ženě a navíc s dobrým výsledkem údajně provedl Jakub Nufer v roce 1500 ve Švýcarsku. Jiní kladou doložení podobné operace až do dubna 1610 a rukou německého chirurga Jeremiase Trautmanna, kdy se podařilo zachránit dítě a matka po 25 dnech zemřela. Rozvoj této metody, při níž však byla zpočátku hodně vysoká úmrtnost, začal v 18. století. Zvětšení úspěšnosti operace pomohlo především pozdější využití anestezie, šití ran a antiseptických prostředků, po válce navíc možnost transfúze krve a rozvoj antibiotik.

Redakce