Řekni mi to španělsky, lásko


Osud si se mnou nemile zahrál, a tak jsem se také stala jednou ze svobodných matek, k jejichž dítěti se otec odmítl hlásit a já si je přesto rozhodla nechat. Snad mi v tom rozhodování pomohla i moje pragmatičnost, kdy jsem si stanovila přesný plán a záhy po narození dítěte se přestěhovala do bytu ke své matce (o otce jsem přišla již před lety), a svůj vlastní byt zatížený hypotékou, začala pronajímat. Nemohla jsem si vyskakovat, přesto jsem na tom byla jistě lépe než mnoho jiných žen v mé situaci.



Když byl Matyášek větší, našla jsem si občasný přivýdělek, což mi usnadnila skutečnost, že matka si vyřídila předčasný důchod a občas mi v té době synka mohla pohlídat. Posledního půl roku Matyášek navíc začal chodit na pár dní v týdnu do mateřské školky, takže jsem se mohla práci věnovat s ještě větším klidem. Před nástupem na mateřskou jsem zastávala poměrně slušnou manažerskou pozici v jedné významné firmě, díky níž jsem vůbec mohla uskutečnit pořízení zmíněného bytu. Také jsem se tam ovšem potkala s Matyáškovým otcem, který ve firmě pracoval i dál, a pokud byly tehdy mé zpravodajské “zdroje” správné, nijak zvlášť se na můj návrat netěšil. K tomu musím podotknout, že tento pocit byl oboustranný. Po celou dobu mateřské se mi ani jednou neozval. Žádný náhlý přerod či změnu názoru jsem u něho tudíž nepředpokládala.

Nevěděla jsem, jak celou situaci vyřešit. Bylo mi jasné, že nikde jinde na matku s malým dítětem s otevřenou náručí čekat nebudou, ať už byly mé předchozí reference jakékoli. Když už se zdálo, že nemám jinou možnost, než vstoupit na horkou půdu, dostala jsem tip na zajímavou práci prostřednictvím firmy, pro niž jsem pracovala na částečný úvazek. Sám ředitel mi dal doporučení pro jednu menší firmu, kde jim malé dítě nijak nevadilo. Měli však jednu podmínku, musela bych se naučit aspoň základy španělštiny a časem se věnovat jejímu dalšímu studiu.

Nadchlo mě to, protože španělštině jsem se ze zájmu věnovala již nějaký čas na střední a bavilo mě to, jen jsem si potřebovala vše oprášit, protože později jsem využívala prakticky jen angličtinu. Při pohovoru jsem o svých znalostech španělštiny trošku skromně řekla, že nějaké základy snad mám, a tak jsme se domluvili, že mi firma zaplatí jazykové kurzy, abych si vše oprášila, než po skončení mateřské definitivně nastoupím. Do té doby jsem měla do firmy docházet dvakrát týdně na zácvik.

Když jsem poprvé viděla vyučujícího, zažila jsem pocit, o němž jsem se domnívala, že už z mého života nadobro vymizel, úplně se mi podlomila kolena. Byl to jižní typ, rodilý Čech, který však měl španělského otce. Velmi rychle jsem zjistila, že mé dobré základy se mi oprašují poměrně snadno, přesto jsem měla typický problém čerstvě zamilované puberťačky: správná slova mi tak nějak nepatřičně vypadávala nervozitou, která se dostavovala tváří v tvář tomu pohlednému muži. Když jsme to probrali s kamarádkami, poradily mi, abych toho využila a zkusila ho požádat o soukromé doučování, a pak se uvidí. Tou dobou jsem již věděla, že Karel nebo vlastně Carlos, jak jsme jej oslovovali na hodinách, je bez jakýchkoli závazků.

Na mou nabídku doučování kývl prakticky okamžitě, ani po mně nechtěl žádné peníze, že ho prý firma platí dostatečně. Dokonce věděl, co je v mém případě v sázce, a tím mě hodně překvapil. Jak se ukázalo později i na domluveném doučování, věděl i o malém Matyáškovi, a když jsme o něm mluvili, usmíval se a říkal, že doufá, že ho jednou pozná. K mému velkému zklamání mi však nedával nijak znát, že bych ho zaujala také jinak než jako jeho studentka.

Vrhla jsem se proto usilovně do studia, mé počáteční omámení jeho osobou časem ustoupilo, takže jsem se začala výrazně zlepšovat, za což mě Karel opakovaně chválil. Kupodivu však ani jednoho z nás nenapadlo, že doučování v tom případě už postrádá smysl. Scházeli jsme se dál až do chvíle, kdy kurz končil. Brzy poté jsem také měla nastoupit na nové místo, se kterým jsem se už celkem slušně obeznámila během zácviku. Na jedno z posledních doučování jsem po předchozí domluvě přivedla s sebou i Matyáška a Karel si s ním moc dobře rozuměl. Při pohledu na ty dva spolu mi trochu píchlo u srdce, rozhodla jsem se však, že bude lepší, když získám aspoň dobrého přítele, když to na nic víc nevypadá.

Překvapení na mě čekalo až v den nástupu na mou novou pozici. Když jsem vyřídila hlavní formality a byla uvedena do nově připravené kanceláře, která byla pro mě prvním milým překvapením, našla jsem na stole obrovský pugét růží. Nejprve jsem se domnívala, že jde o pozornost ředitele, ale ten ke mně v tu chvíli přistoupil a s úsměvem polohlasně řekl: “Doufáme jen, že nám hned zase neodejdete.” Nechápala jsem, kam míří. Až když jsem si přečetla vizitku se vzkazem, která byla k růžím připojena, tak mi to došlo a štěstím se mi zase podlomila kolena. Vzkaz byl psán španělsky a bylo to vyznání lásky s pozváním na večerní oslavu mého nového pracovního místa. Nemohla jsem tomu všemu uvěřit, v ten okamžik začínal můj úplně nový život.

Soňa (34)

-red-