Kdybych měla popravdě napsat, který film někdy nějak aspoň částečně nasměroval můj život, pak by to byl Indiana Jones a chrám zkázy. Nevím, kolik mi tehdy úplně přesně bylo let, ale když běžel tento druhý díl současné již tetralogie v kinech, chodila jsem na druhý stupeň základky a s otevřenou pusou tenkrát zírala na plátno a nemohla odtrhnout zrak. Hlavně se mi navždy do paměti uložila scéna, kde na hostině vyplavou oči v polévce. Ale ani to mě neodrazovalo. A tak jako dráčkovi Soptíkovi, který snad někdy tou dobou také večer přísahal, že bude požárníkem, mně bylo jasné: Budu archeoložkou!
Uchvácení archeologií, knihami Vojtěcha Zamarovského a starověkým Egyptem mi vydrželo až do prváku na střední. Tehdy jsem se začala dívat na archeologii poněkud střízlivějšíma očima. Když jsem navíc zjistila, že egyptologii otevírají na filosofické fakultě tak jednou za pět let a musíte tam přijít velmi slušně jazykově vybaveni, prvotní romantické nadšení vzalo za své. Nicméně starověké dějiny a Egypt mám ráda dosud, k archeologii mi zůstal také vřelý vztah. Nemyslím si však, že by mi nadále nějak vážnějším způsobem zkřížila cestu jinak, než celkem nedávno uvedeným čtvrtým dílem Indiana Jones a království křišťálové lebky, o kterém jsem se pro opakované odkládání nedomnívala, že ještě natočí, ale Harrison Ford s kloboukem na hlavě i přes svůj dosti zralý věk své charizma neztratil.
Ostatně právě Harrison Ford se stal mým velice oblíbeným hercem, pro kterého mám dodnes slabost. Líbil se mi i v Hvězdných válkách a dalších filmech – velmi dobrý byl v Myslete na Henryho, seděl mi i ve filmech Sabrina, Air Force One, Podnikavá dívka, Uprchlík…, ale Indy je prostě Indy… Mé zaujetí pro Harrisona Forda se stalo známým natolik, že mě jednou kamarádka dokonale zaskočila tím, když mi ho jednou přinesla na plakátu. A to už bylo v době, kdy jsem chodila na vysokou, takže období plakátů na stěnách pokojíku už jsem měla nějaký ten pátek za sebou, ale i tak mě to velmi potěšilo.
Indiana Jones, respektive Harrison Ford ovlivnil kus mého života, a celá tetralogie s ním má dodnes pro mě velké kouzlo, které si obvykle nenechám ujít. Z dílů mi nejvíce sedí právě zmíněná dvojka, a pak hned asi trojka, kde hrál Indyho otce („James Bond“) Sean Connery, protože u té jsem se vždy nejvíc nasmála. Nezapomenutelnou atmosféru dodává filmu i nádherná a typická hudba, kterou poznám hned po prvních tónech, ale kdo ne? Díky Spielbergu, Lucasi, Williamsi a Forde… 
Další zajímavé články:
- To byl tak živý sen
- Soutěžení, to je potěšení
- Pohádka o zrcadlení
- Březen – měsíc internetu
- Ztracené klíče otevřely srdce
