Balkónová romance

balkonek_m
Asi to dnes už nebývá obvyklé, ale v domě, kde jsem bydlela, některé byty měly společný jediný balkón, na který se v tomto případě dalo vstoupit od hlavního schodiště. Balkonové dveře mívají obvykle sice jednoduchou západku, která jde při zabouchnutí normálně otevřít, jenže ten den se zřejmě značně již oprýskané a letité dveře rozhodly, že si se mnou zašpásují, a když závan větru zabouchl dveře, což nebývá nic neobvyklého, nešly mi otevřít, ať jsem se snažila sebevíc.



Z té vidiny, že tam ztvrdnu bůhvíjak dlouho, protože mě neměl kdo postrádat, mě jala panika. Byl navíc krásný letní víkend, lidé byli po dovolených nebo chalupách a po okolí bylo pusto a prázdno. Z pátého patra se normální smrtelník jako já neodváží, takže jsem překotně přemýšlela, co udělám. Než jsem se stačila rozhodnout, zahlédla jsem na schodišti nějaký pohyb. Z horního patra sbíhala mužská silueta, začala jsem zmateně gestikulovat a volat a ukazovat na dveře. Mladší muž mi nebyl nijak povědomý, možná jen někdo z příbuzných, kdo chodí kontrolovat o dovolených byty a zalít květiny, prolétlo mi hlavou, když se blížil.

Naštěstí mé zmatené mávání a volání pochopil a šel hned zkoušet dveře. Skutečně se tam něco zaseklo. Usmál se na mě povzbudivě přes sklo a ukázal, že pro něco doběhne. Na pár okamžiků zmizel a panika mě zvolna opouštěla. Měla jsem svého zachránce a dlužno dodat, že velmi pohledného. Škoda, že tenhle princ zachránce bude asi zadaný, napadlo mě a skoro jsem se musela smát své bláhovosti. Můj bývalý si sbalil svých pár švestek před pár týdny a já byla teprve na cestě k zotavení. I když definitivní vyřešení rozporů z poslední doby bylo nakonec spíše již ulehčením, jak jsem si začala právě někdy v té době uvědomovat.

Roman, jak se mi později představil, mě za chvíli vysvobodil, ale konstatoval, že bohužel dveře se budou muset dát spravit, nebo ještě lépe vyměnit a pomohl mi dvorně sesbírat prádlo, které jsem tu tudíž nemohla v otevřeném a všem přístupném balkónu nechat. Pozvala jsem ho na oplátku na kafe, ale odmítnul s tím, že dnes už musí běžet, ale rád se někdy zastaví. Předběžně jsme se domluvili na další týden a vyměnili si kontakt. Zjistila jsem ještě, že Roman je vnuk jedné paní z osmičky, které byl, jak jsem předpokládala, dohlédnout přes léto na byt. A tak jsme se pak skutečně sešli a zase pozval na kafe Roman mě a zjistili jsme, že si rozumíme. Za půl roku jsem se už stěhovala k němu, balkón máme vlastní, ale občas mě tam Roman žertem zavře a jde mě zase zachraňovat.

Monika (27)

-red-