Úsměv je brána k srdcím

Kolegyně mi nedávno říkala o tom, jak si cestou v MHD představuje, jak lidé drží v puse tužku. Museli by ji držet samozřejmě tak, aby se jim ústa roztahovala do úsměvu. A úsměv by se poté tak nějak samovolně dostavil. Zkoušela jsem si to také představit, v mém případě fungovalo spíš to, že jsem se měla tendenci rozesmát při té představě já. A to nebylo také špatné. Pro mě to vlastně bylo skvělé.


Kam i císařpán musí pěšky…

Ta poučka s tužkou samozřejmě byla odkudsi vyčtená, to aby se někdo nedomníval, že si ji chceme přivlastnit. Stejně jako jsem už mnohokrát slyšela variantu: představit si druhé, jak sedí na záchodě. Ano, tam musí všichni, dokonce se to říkalo i o císařpánovi. Anebo slyším Helenku Růžičkovou, jak vypráví o tom, kterak si každé ráno do zrcadla říkávala: „Neznám tě, ale umyju tě.“

Řešme věci s úsměvem

Měli bychom se snažit vzpomínat na to, co jsme dokázali s úsměvem vyřešit a o to se opírat při řešení další situace. Není to vždy snadné, ale pokud se podaří například při nakupování bezděčně rozesmát pokladní či prodavačku, která se nejdřív tvářila jako kakabus, hned se den změní v lepší. Vám oběma.

Úsměv vždy a všude, prosím

No, tak ne zas tak úplně, nic se nemá přehánět a americké „Keep smiling“, z něhož někdy ukapává sladkost jako z jedu, také nepovažujji za nejlepší. Ale co komu udělá, když se zkusí zaměřit na to, že se bude aspoň o trošičku víc vědomě usmívat. Někomu, koho potká, to může zlepšit den, a jako zrcadlo se bude vracet k tomu, kdo úsměv vyzařuje. Tedy k vám. To je ověřeno, že prostě funguje. Je to nakažlivé skoro jako škytavka.

A potom se dostaví s-m-í-ch

Opět filmová inspirace, Šíleně smutná princezna Helena ve skutečnosti nedokázala odolat, když byl důvod smát se, ač se snažila, seč mohla. Ovšem pokud byla do smíchu nucena okolnostmi, vzdorovala statečně. Ano, lze se úsměvům bránit, ale proč vlastně. Že už je toho pozitivního myšlení a důrazu na něj kolem příliš? Jistě, ale to přece tak úplně s úsměvy nesouvisí. A konečně, než se nad tím kabonit, co se tomu opět zasmát. A nebo taky ne. Každý ná volbu, to je ta výhoda.

Zkusme se na závěr kouknout na úsměv očima předního komika a moudrého pána – Miroslava Horníčka: ,,Člověk, který se směje, je jako baterka, která se nabíjí.“