Pohodová žena

S Petrem jsme se znali, jak se říká, od dětských střevíčků. Naše rodiny si postavily domy vedle sebe, spřátelily se, takže návštěvy byly téměř na denním pořádku. A z nás dvou se časem stali nerozluční kamarádi, kteří si na střední dali svou první pusu a na jejím konci okusili i první milování. Rodiče nám pomalu začali plánovat společnou budoucnost, a také já jsem si všechno malovala v růžových barvách. Život... 

Jedno krásné letní odpoledne jsem seděla na lavičce v parku a vyhřívala se na sluníčku. Potřebovala jsem dobít energii, protože před pár dny jsem se rozešla s Milanem. Když jsem se zvedla z lavičky a otočila se, abych se podívala, zda jsem něco nezapomněla, nebo spíš mi nevypadlo něco třeba z kapsy či kabelky, všimla jsem si, že v trávě pod lavičkou něco leží. Shýbla jsem se a zjistila, že tam někdo ztratil mobil.  

Osud si se mnou nemile zahrál, a tak jsem se také stala jednou ze svobodných matek, k jejichž dítěti se otec odmítl hlásit a já si je přesto rozhodla nechat. Snad mi v tom rozhodování pomohla i moje pragmatičnost, kdy jsem si stanovila přesný plán a záhy po narození dítěte se přestěhovala do bytu ke své matce (o otce jsem přišla již před lety), a svůj vlastní byt zatížený hypotékou, začala pronajímat. Nemohla jsem si vyskakovat,... 

Život si s námi občas hezky zahrává, a tak v jednu chvíli máme všechno, a pak náhle třeba skoro nic. Nemám nyní na mysli nějaké materiální ztráty, ale chvíle, kdy se řada domnělých přátel otočí zády. Obvykle nám zbudou po boku aspoň ti nejvěrnější, pokud… Ale začnu od začátku. Krušné životní období mě zasáhlo v posledním ročníku na střední a všechno to byla spíše taková smolná souhra okolností. Po... 

Potkala mě zvláštní věc. Ani nevím proč, ale před časem jsem zabrouzdala do komunity mladých lidí, kteří by se navenek dali zaškatulkovat mezi ty, co vyznávají dnešní módní EMO styl. Brzy jsem však pochopila, že mnozí jen utíkají před svými starostmi a mnohdy nelehkým životním údělem. Během pár náhodných návštěv jsem shodou okolností poodkryla několik životních osudů, a to asi způsobilo, že jsem se zvolna začala... 

Nikdy bych si nepředstavovala, že jednou budu s porozuměním pokyvovat při představě několikrát parodované podoby manželství. Seděl u televize, popíjel pivo přímo z lahve, protože přece nebude zbytečně špinit skleničku, a tak mi vlastně podle sebe šetřil nádobí. Mluvit na něho jsem mohla pouze o reklamních pauzách, pokud ovšem právě nezkoumal něco důležitého s ovladačem v ruce. Domácí práce jsou přece odjakživa ženská... 

Nikdy jsem nebyla nadšenou příznivkyní výšek, na rozhledny, skrze jejichž schody jsem mohla vidět pod sebe, jsem lezla s velkým sebezapřením, jen abych netrhala partu. Rozhledem jsem se kochat nedokázala, na to jsem až příliš křečovitě svírala zábradlí, a čím dál jsem mohla být od okraje, tím lépe. Až na pevné zemi se mi zase vrátila původní jistota a srdce přestalo vyděšeně tlouci kdesi v krku. Proto mě nijak nelákala... 

Ráda bych vám napsala příběh začátku našeho vztahu, který trvá až do dneška, za což jsem skutečně moc vděčná. Ráda na tu chvíli vzpomínám, a to i přesto, že první okamžiky našeho seznámení byly spojeny s nepříjemným zážitkem. Bez toho bychom se však zcela jistě nepotkali. Vracela jsem se tenkrát od kamarádky, přesněji řečeno z jejich víkendové chaty, kde jsme o prázdninách strávily několik fajn dní. Byl letní...