Archiv rubriky: Příběhy

Cesta do hlubin jezevčíkovy duše

Dlouho jsem přemýšlela, jak co nejlépe splnit zadání seminární práce na téma „Péče o duši“. Položila jsem si otázku, co je to vlastně duše? Jak se o ni dá pečovat? Důkladným studiem pramenů i různých rad jsem se pokusila o charakteristiku Duše. Duše je pojem zcela neurčitého významu. Původně tento pojem znamenal princip života, tedy to, čím se živá bytost liší od mrtvoly.

Jak lze pečovat o něco nejasného, neurčitého? Duše má podle Platónovy filosofie tři složky: emoci, vůli a rozum, který řídí dvě předchozí. I když mám někdy pocit, že emoce vítězí nad rozumem.

Celý příspěvek

Bloger a Ona

Seděl doma u prastarého počítače. Zkoušel, jen tak, napsat pár řádek. Ne že by to byl nějaký extra spisovatel, který v potu tváře denně odhání nakladatele ode dveří vidlemi, to ani náhodou ne. Bavil se psaním svého blogu a nikdy se nechtěl podívat na počítadlo, které zaznamenává počet návštěv. Co kdyby zjistil, že ty jeho věty nejsou ke čtení.  No co, někdo sbírá zbraně, auta, známky, každý máme nějakou tu úchylku… Jenže dneska to bylo prostě jiné. Dneska mu to šlo jako psovi pastva, ale on to prostě prostě musel překonat.

Celý příspěvek

Marie

V tom nedělním odpoledni bylo ve vesnické hospůdce rušno. Kdysi tady byla obecná škola, kterou okresní hejtmanství necitlivě zrušilo. Prý pro nedostatek žactva. O několik let později, co obecní majetek bez užitku chátral, se nakonec obecní radní dohodli, že si tam vybudují malou hospůdku. Měli cit pro své voliče a věděli, že vesnice bez obdobného svatostánku není prostě k bydlení. Šenkýř tam občas u pípy stojí jen tak. V koutku sedí pár štamgastů, starými kostnatými prsty objímají své sklenice a ucucávají z nich řádně ošetřenou jedenáctku. Nemluví. Sedávali spolu ve škole. Tak proč to měnit.

Celý příspěvek

Kudlanka bezbožná

Jeho život se mu zdál být poměrně hodně šedivý, a ne zcela ideální. Od mala byl tělesně postižený. Nakonec ho jeho hendikep předurčil k životu s rodiči i v poměrně pokročilém mládí. V žádném případě ale neházel flintu do žita a snažil se být alespoň trochu užitečný. Pracovat přímo ze svého kolečkového křesla nebo v nepohodě jen z postele? Pro něj žádný problém. Vždyť převážnou většinou času komunikoval prostřednictvím počítače. Když ho políbila múza, z rukávu sypal texty k písničkám, protože celý život miloval muziku, nebo na objednávku vytvářel či jen servisoval nejrůznější webové stránky. Občas to všechno prokládal hraním onlinových her. Rozhodně se nenudil.

Celý příspěvek

Sběratelův konec

Stále ho někdo dirigoval. Doma to byla matka. Cepovala ho už od mala, když si neuklidil svůj pokoj, nevypracoval domácí úkol nebo neutřel prach. Nebavilo ho to. Ve škole potom kantorka. Musel sedět rovně, mít učebnici a sešit nachystaný na lavici úplně stejně jako všechny ostatní děti. O velké přestávce společně korzovali po chodbě, okusovali svačiny a on poslouchal rady ostatních učitelů. Tomu vůbec nechtěl rozumět. Ale bál se potrestání jako čert kříže. Celý příspěvek

Mostecká romance

To letní ráno bylo jako vymalované. Potok, který malebné údolíčko dělil na dvě, snad  nesouměrné, poloviny, bublal a zurčel a v jeho malých peřejích se opatrně začalo koupat ranní sluníčko. Vítr pročesával trávu, na které se třpytily kapky rosy. Stálzamyšleně na mostku a uvědomil si: „Vždycky to tady takhle bylo. A po bouřce setak krásně dýchá…“. Rozhlédl se. Nikde nikdo. Jen se usmál. Nepřekvapilo ho to. Kdo by se taky v tomhle zapadlém koutě jeho rodného kraje tak brzy z rána procházel. Narodil se nedaleko, ale příbuzní jeho rodný domek dávno prodali.Dostal, pravda, svůj podíl. Dvě stě tisíc mu podstrčili na zastávce v potrhané igelitce a přidali přání, aby se jim ztratil z očí. Sedl do nejbližšího autobusu a odjel. Tenkrát cítil pachuť nespravedlnosti, odporu a tak jel odnich co nejdál… přepočítal si, že dostal tak akorát polovinu střešní krytiny.To se moc nepředali. Čert je vem! Ty vaše tašky prostě propiju a budu mít klid.

Celý příspěvek

  1. Stránky:
  2. 1
  3. 2
  4. 3
  5. 4
  6. 5
  7. 6
  8. 7