Archiv pro rubriku: Příběhy

Co je v domě…

Jaroslav Pilař, vedoucí prvního oddělení služby kriminální policie, se spokojeně rozhlédl po nově vymalované kanceláři a pohledem zaparkoval u trofejních hodin, které – alespoň podle jeho názoru – byly výrazným prvkem jeho pracovního prostoru. Visely na stěně přesně tak, aby se šéf mohl kochat tikající a bicí nádherou.  Její kvalitu a hlavně přesnost jeho podřízení hodnotili podle délky své služby více či méně hlasitě, leč ve vzácné shodě: chronometr z Titanicu, atomová katedrála, rožnovské hodiny hlučně bijú, okresní orloj nebo uřvaná kráva, kterou je nutno ukončit nejlépe kulometem.

Celý příspěvek

Smolař na kolejích

Nemohl usnout. Posledních pár hodin, které ho ještě čekaly, se táhly jak chromý pes. Svět se mu zpočátku smrskl na tři metry čtvereční a otlučenou plechovou skříň a bidlo, tedy postel. Po pár měsících měl jasno. Pochopil, kdo je ve smečce alfa samec, tedy kápo, a kdo jen koště. Stálo ho dost úsilí, než si ho muklové všimli. Uměl rozdat rány, když to bylo nutné a podělit se o tabák a kafe s lidmi, které potřeboval. Šikovně si řídil kolchoz, aby měl vždy, co potřeboval. Barákového neohrožoval, spíš jen s ním táhnul za jeden provaz a schválně hrál na to, že tu věznici a její režim respektuje, a tak si pohodlně v kriminálu přežíval. Poslední rok nemusel spát na bidle, ale hezky dole, připadal si skoro jako král.

Celý příspěvek

Pohádka o mlynářské facce

V našem městečku převzal od svého táty pekařské řemeslo mladý Uhlík.  Byl to po své letoře dobrák a pedant. Tak jak ho tomu tatík vedl. Pekárnu znal do posledního polínka, svému řemeslu rozuměl jako málokdo, a pokud došlo k nedohodě nebo sváru, měl vždy poslední slovo. Protože mluvil dobře a s rozvahou, všichni si toho považovali. Jednoho dne si ho zvolili za svého rychtáře.

Celý příspěvek

Ach ty tvoje kopačky!

fotbal_m
S Petrem jsme se znali, jak se říká, od dětských střevíčků. Naše rodiny si postavily domy vedle sebe, spřátelily se, takže návštěvy byly téměř na denním pořádku. A z nás dvou se časem stali nerozluční kamarádi, kteří si na střední dali svou první pusu a na jejím konci okusili i první milování. Rodiče nám pomalu začali plánovat společnou budoucnost, a také já jsem si všechno malovala v růžových barvách. Život však pro nás měl připravený jiný scénář.

Celý příspěvek

Ztracený mobil


Jedno krásné letní odpoledne jsem seděla na lavičce v parku a vyhřívala se na sluníčku. Potřebovala jsem dobít energii, protože před pár dny jsem se rozešla s Milanem. Když jsem se zvedla z lavičky a otočila se, abych se podívala, zda jsem něco nezapomněla, nebo spíš mi nevypadlo něco třeba z kapsy či kabelky, všimla jsem si, že v trávě pod lavičkou něco leží. Shýbla jsem se a zjistila, že tam někdo ztratil mobil.

Celý příspěvek

  1. Stránky:
  2. 1
  3. 2
  4. 3
  5. 4
  6. 5
  7. 6