Archiv rubriky: Příběhy

Kudlanka bezbožná

Jeho život se mu zdál být poměrně hodně šedivý, a ne zcela ideální. Od mala byl tělesně postižený. Nakonec ho jeho hendikep předurčil k životu s rodiči i v poměrně pokročilém mládí. V žádném případě ale neházel flintu do žita a snažil se být alespoň trochu užitečný. Pracovat přímo ze svého kolečkového křesla nebo v nepohodě jen z postele? Pro něj žádný problém. Vždyť převážnou většinou času komunikoval prostřednictvím počítače. Když ho políbila múza, z rukávu sypal texty k písničkám, protože celý život miloval muziku, nebo na objednávku vytvářel či jen servisoval nejrůznější webové stránky. Občas to všechno prokládal hraním onlinových her. Rozhodně se nenudil.

Celý příspěvek

Sběratelův konec

Stále ho někdo dirigoval. Doma to byla matka. Cepovala ho už od mala, když si neuklidil svůj pokoj, nevypracoval domácí úkol nebo neutřel prach. Nebavilo ho to. Ve škole potom kantorka. Musel sedět rovně, mít učebnici a sešit nachystaný na lavici úplně stejně jako všechny ostatní děti. O velké přestávce společně korzovali po chodbě, okusovali svačiny a on poslouchal rady ostatních učitelů. Tomu vůbec nechtěl rozumět. Ale bál se potrestání jako čert kříže. Celý příspěvek

Mostecká romance

To letní ráno bylo jako vymalované. Potok, který malebné údolíčko dělil na dvě, snad  nesouměrné, poloviny, bublal a zurčel a v jeho malých peřejích se opatrně začalo koupat ranní sluníčko. Vítr pročesával trávu, na které se třpytily kapky rosy. Stálzamyšleně na mostku a uvědomil si: „Vždycky to tady takhle bylo. A po bouřce setak krásně dýchá…“. Rozhlédl se. Nikde nikdo. Jen se usmál. Nepřekvapilo ho to. Kdo by se taky v tomhle zapadlém koutě jeho rodného kraje tak brzy z rána procházel. Narodil se nedaleko, ale příbuzní jeho rodný domek dávno prodali.Dostal, pravda, svůj podíl. Dvě stě tisíc mu podstrčili na zastávce v potrhané igelitce a přidali přání, aby se jim ztratil z očí. Sedl do nejbližšího autobusu a odjel. Tenkrát cítil pachuť nespravedlnosti, odporu a tak jel odnich co nejdál… přepočítal si, že dostal tak akorát polovinu střešní krytiny.To se moc nepředali. Čert je vem! Ty vaše tašky prostě propiju a budu mít klid.

Celý příspěvek

Co je v domě…

Jaroslav Pilař, vedoucí prvního oddělení služby kriminální policie, se spokojeně rozhlédl po nově vymalované kanceláři a pohledem zaparkoval u trofejních hodin, které – alespoň podle jeho názoru – byly výrazným prvkem jeho pracovního prostoru. Visely na stěně přesně tak, aby se šéf mohl kochat tikající a bicí nádherou.  Její kvalitu a hlavně přesnost jeho podřízení hodnotili podle délky své služby více či méně hlasitě, leč ve vzácné shodě: chronometr z Titanicu, atomová katedrála, rožnovské hodiny hlučně bijú, okresní orloj nebo uřvaná kráva, kterou je nutno ukončit nejlépe kulometem.

Celý příspěvek

Smolař na kolejích

Nemohl usnout. Posledních pár hodin, které ho ještě čekaly, se táhly jak chromý pes. Svět se mu zpočátku smrskl na tři metry čtvereční a otlučenou plechovou skříň a bidlo, tedy postel. Po pár měsících měl jasno. Pochopil, kdo je ve smečce alfa samec, tedy kápo, a kdo jen koště. Stálo ho dost úsilí, než si ho muklové všimli. Uměl rozdat rány, když to bylo nutné a podělit se o tabák a kafe s lidmi, které potřeboval. Šikovně si řídil kolchoz, aby měl vždy, co potřeboval. Barákového neohrožoval, spíš jen s ním táhnul za jeden provaz a schválně hrál na to, že tu věznici a její režim respektuje, a tak si pohodlně v kriminálu přežíval. Poslední rok nemusel spát na bidle, ale hezky dole, připadal si skoro jako král.

Celý příspěvek

  1. Stránky:
  2. 1
  3. 2
  4. 3
  5. 4
  6. 5
  7. 6
  8. 7
  9. 8