Pohodová žena

Možná jste to zažili taky a víte, že jsou lidé, kteří se vám do paměti zapíšou téměř výhradně negativně a tahle památka se s vámi táhne dlouhá léta. Vlastně si ji skoro ani neuvědomujete, ale občas vám ho nějaká náhodná situace připomene a hned si v duchu říkáte, že kdybyste toho dotyčného potkali, tak s ním přinejmenším nepromluvíte, nebo mu naopak hezky od plic řeknete, co si o něm myslíte. Nepřipouštíte možnost... 

Když babička zůstala sama, často vzpomínala nejen na dědečka, ale také na jejich někdejšího psího kamaráda. Nabízeli jsme jí, že jí koupíme štěňátko, ale namítala, že se jí už nechce piplat se s malým tvorečkem a že Azorka by jí stejně jen tak nějaký pes nenahradil. Azorek byl krásný, dobrosrdečný pejsek, vzhledem taková pouliční směska, a když jsme ho před pár lety museli dát utratit, oplakali jsme ho svorně všichni.... 

Pohádali jsme se. Už poněkolikáté. Z dnešního pohledu to vidím již jako malichernost, tenkrát to pro mě ale bylo rozhodující. Celou noc jsem předstírala, že spím, ale nemohla jsem zamhouřit oka, můj plán byl náhle jasný. K muži, který ležel vedle mě a přes náš neurovnaný spor zhluboka oddechoval, jsem cítila narůstající zášť, ba odpor. Tak se mi to aspoň jevilo. Však počkej, rostl ve mně s každou odplouvající probdělou... 

Vojtíšek byl má jediná radost poté, co nás manžel opustil. Začalo to tehdy častými služebními cestami a skončilo prostým oznámením, že se schází s jinou ženou. Na Vojtíška, tehdy už skoro tříletého, mi bude dávat výživné, ale svůj život už s tím naším dále spojený mít nechce, protože našel svou životní lásku. Byla jsem v takovém šoku, že jsem se tehdy ani nějak zásadně nebránila. Rozvod byl celkem rychlý,... 

Užívala jsem si v té době plnými doušky vysokoškolského života, a i když se kolem mě točilo hodně kluků, nakonec jsem se dala dohromady se starším bratrem své dobré kamarádky. Zdálo se, že nám to klape, oba jsme studovali, Pavel měl při škole ještě zajímavě ohodnocenou praxi, a když jsem také našla příležitostný přivýdělek, mohli jsme ve chvílích volna bez obav vyrážet do všech možných koutů světa. Oba jsme milovali... 

Začal se mi dvořit na jednom večírku u známých. Lichotilo mi to, ale nejevila jsem o něho příliš velký zájem, protože byl o devět let starší a také jsem z doslechu věděla, že má v opatrování malou dcerku. Zda je rozvedený, nebo snad vdovec se ke mně tehdy ještě nedoneslo. Svolila jsem však, že se budeme setkávat jako kamarádi a úplně jsem tak možnost případného vztahu nevyloučila. Snad mi ho bylo i trochu líto, už párkrát... 

Asi to dnes už nebývá obvyklé, ale v domě, kde jsem bydlela, některé byty měly společný jediný balkón, na který se v tomto případě dalo vstoupit od hlavního schodiště. Balkonové dveře mívají obvykle sice jednoduchou západku, která jde při zabouchnutí normálně otevřít, jenže ten den se zřejmě značně již oprýskané a letité dveře rozhodly, že si se mnou zašpásují, a když závan větru zabouchl dveře, což nebývá... 

Moje kamarádka byla od počátku, co ji znám, totálně poblázněná do hradů a zámků a hlavně do středověku a renesance, zatímco pro mě byl dějepis vždy spíš španělská vesnice a nutné zlo. Dokonce jeden čas chodila i do kroužku historického šermu, a tak čas od času kromě akcí v bezprostředním okolí vyjížděli na různé akce po celé republice. Občas jsem se za ní jela podívat, protože ve mně zase odjakživa dřímal určitý...