Archiv pro rubriku: Příběhy

Taková zkouška života


Nikdy bych si nepředstavovala, že jednou budu s porozuměním pokyvovat při představě několikrát parodované podoby manželství. Seděl u televize, popíjel pivo přímo z lahve, protože přece nebude zbytečně špinit skleničku, a tak mi vlastně podle sebe šetřil nádobí. Mluvit na něho jsem mohla pouze o reklamních pauzách, pokud ovšem právě nezkoumal něco důležitého s ovladačem v ruce. Domácí práce jsou přece odjakživa ženská práce, pomáhal mi, dokud byly děti malé, ale teď už měl na práci důležitější věci. Občas mi vtisknul zbloudilý polibek na tvář s pivní příchutí, abych se prý nemračila. Takhle jsem si to kdysi vysnila?

Celý příspěvek

Kluk z letadla


Nikdy jsem nebyla nadšenou příznivkyní výšek, na rozhledny, skrze jejichž schody jsem mohla vidět pod sebe, jsem lezla s velkým sebezapřením, jen abych netrhala partu. Rozhledem jsem se kochat nedokázala, na to jsem až příliš křečovitě svírala zábradlí, a čím dál jsem mohla být od okraje, tím lépe. Až na pevné zemi se mi zase vrátila původní jistota a srdce přestalo vyděšeně tlouci kdesi v krku. Proto mě nijak nelákala představa, že bych se měla vznést jakýmkoli prostředkem k oblakům, a přesto jsem tomu neunikla.

Celý příspěvek

Seznámili jsme se přes kytici


Ráda bych vám napsala příběh začátku našeho vztahu, který trvá až do dneška, za což jsem skutečně moc vděčná. Ráda na tu chvíli vzpomínám, a to i přesto, že první okamžiky našeho seznámení byly spojeny s nepříjemným zážitkem. Bez toho bychom se však zcela jistě nepotkali. Vracela jsem se tenkrát od kamarádky, přesněji řečeno z jejich víkendové chaty, kde jsme o prázdninách strávily několik fajn dní. Byl letní podvečer, kamarádka mě doprovodila až na nádraží a před vchodem mi do náruče vtiskla kytici, kterou mi u nich na zahrádce natrhala pro radost, a pak mi ji kousek cesty ještě poponesla.

Celý příspěvek

Nemohla jsem ho vystát

nemohla
Možná jste to zažili taky a víte, že jsou lidé, kteří se vám do paměti zapíšou téměř výhradně negativně a tahle památka se s vámi táhne dlouhá léta. Vlastně si ji skoro ani neuvědomujete, ale občas vám ho nějaká náhodná situace připomene a hned si v duchu říkáte, že kdybyste toho dotyčného potkali, tak s ním přinejmenším nepromluvíte, nebo mu naopak hezky od plic řeknete, co si o něm myslíte. Nepřipouštíte možnost změny a vývoje, žije ve vás stále ve stejné podobě, v jaké jste ho vídali před lety. Mizera, drzoun, posměváček. To se neodpouští. Dokonce i když víte, že tenkrát jste byli prakticky ještě děti. Puberťáci.

Celý příspěvek

Útulek lásky


Když babička zůstala sama, často vzpomínala nejen na dědečka, ale také na jejich někdejšího psího kamaráda. Nabízeli jsme jí, že jí koupíme štěňátko, ale namítala, že se jí už nechce piplat se s malým tvorečkem a že Azorka by jí stejně jen tak nějaký pes nenahradil. Azorek byl krásný, dobrosrdečný pejsek, vzhledem taková pouliční směska, a když jsme ho před pár lety museli dát utratit, oplakali jsme ho svorně všichni. Pak mě ale kolegyně v práci přivedla na nápad, že bych přece mohla pro babičku najít nějakého opuštěného psího kamaráda v útulku. Už bude dospělý a třeba najdeme i nějakého, který by mohl být Azorkovi podobný. Pomůžeme tak pejskovi i babičce, lákala mě.

Celý příspěvek

Podivné setkání


Pohádali jsme se. Už poněkolikáté. Z dnešního pohledu to vidím již jako malichernost, tenkrát to pro mě ale bylo rozhodující. Celou noc jsem předstírala, že spím, ale nemohla jsem zamhouřit oka, můj plán byl náhle jasný. K muži, který ležel vedle mě a přes náš neurovnaný spor zhluboka oddechoval, jsem cítila narůstající zášť, ba odpor. Tak se mi to aspoň jevilo. Však počkej, rostl ve mně s každou odplouvající probdělou hodinou vzdor, zítra mě tu už nenajdeš.

Celý příspěvek

  1. Stránky:
  2. 1
  3. 2
  4. 3
  5. 4
  6. 5
  7. 6