Internetový portál pro zdravotně znevýhodněné najdete na adrese www.eseznam.cz. Portál je samozřejmě určen i široké veřejnosti, registrace na něm není povinná a je zdarma. Jak se zmiňuje koordinátor projektu Václav Staněk, prostřednictvím tohoto portálu mohou všichni účastníci vzájemně komunikovat, vkládat své názory, články a příspěvky do diskusí, do blogu, do návštěvní knihy, získávat informace o novinkách.

To se musí řádně oslavit, slyšíte poslední dobou až příliš často, anebo pouze pozorujete u svého partnera podivné změny v chování a alkohol, který byl připravený pro různé příležitosti a nečekané návštěvy, záhadně vysychá. Štamprlička slivovice na zdraví, dvojka červeného vína či třetinka piva k obědu jistě nejsou něčím, co by výrazně škodilo, ale alkohol, který se stává bližším partnerem než vy, příliš časté návštěvy hospod s pozdními návraty v povznesené náladě, to všechno jsou varovné signály, že už je ...

Vánoce bez řízku z kapra by pro mnohé nebyly Vánoce, pro ty, pro koho je nejlepší zeleninou maso, patří řízek rovněž na špičku obliby, a když se na turistickém výletě dobře rozhlédneme kolem sebe, nejedna rodinka ve chvíli siesty vybalí z tlumoku co jiného než - řízek. Za historií nejznámějšího řízku, vídeňského, se musíme vrátit do časů rakouského c. k. mocnářství, do kuchyně samotného maršála Radeckého, který je považován za jeho "objevitele".

Mezi skutečnými mužskými přáteli existuje nepsané pravidlo, že kamarádova partnerka nebo manželka jsou pro něho tabu. Nejsou však všichni muži do morku kostí až tak férovými přáteli, a tak se může stát, že se jednomu z okruhu známých vašeho partnera zalíbíte natolik, že po vás takříkajíc "vyjede". Dostáváte se tak do poměrně nepříjemné situace, protože nejhorší možný scénář, který občas umí napsat sám život, je ten, že se jednou bude partner rozhodovat mezi tím, zda uvěřit vám nebo svému dobrému ...

Vánoční čas přináší s sebou nostalgické vzpomínky. Kapr ještě den před Štědrým večerem naposledy mává ploutví ve vaně, druhá várka napečeného cukroví (protože ta první zmizela dřív, než stihla vychladnout) naplňuje vzduch vůní vanilky a každou sváteční svíčku zapaluji se vzpomínkou na ty, kdo už mezi námi nejsou.

Nikdy jsem nebyla nadšenou příznivkyní výšek, na rozhledny, skrze jejichž schody jsem mohla vidět pod sebe, jsem lezla s velkým sebezapřením, jen abych netrhala partu. Rozhledem jsem se kochat nedokázala, na to jsem až příliš křečovitě svírala zábradlí, a čím dál jsem mohla být od okraje, tím lépe. Až na pevné zemi se mi zase vrátila původní jistota a srdce přestalo vyděšeně tlouci kdesi v krku. Proto mě nijak nelákala představa, že bych se měla vznést jakýmkoli prostředkem k oblakům, ...