Když babička zůstala sama, často vzpomínala nejen na dědečka, ale také na jejich někdejšího psího kamaráda. Nabízeli jsme jí, že jí koupíme štěňátko, ale namítala, že se jí už nechce piplat se s malým tvorečkem a že Azorka by jí stejně jen tak nějaký pes nenahradil. Azorek byl krásný, dobrosrdečný pejsek, vzhledem taková pouliční směska, a když jsme ho před pár lety museli dát utratit, oplakali jsme ho svorně všichni....
