Poradna


Říká se, že dobrá rada je mnohdy nad zlato. Zkuste najít odpověď prostřednictvím naší partnerské poradny.

   

Partnerská poradna

Omlouváme se, poradna z organizačních důvodů pozastavuje činnost. Děkujeme za pochopení.

Archiv partnerské poradny >>

Dotaz: Honza

Dobrý den.

Měl jsem asi pětiletý vztah, který byl můj první a znamenal pro mě naprosto všechno. Asi před půl rokem jsem ho ztratil. Nebudu tady rozebírat, jak mi tenkrát bylo, bral jsem to jako křivdu, podraz a tak. Celkem jsem se z toho dostal a to tím, že jsem s ní ukončil kontakt, i když ona o kamarádství stála, našel si spoustu nových kamarádů, kteří mi ji nijak nepřipomínali, s nimi jsem šťastný a de facto mi nic nechybí.

Teď se ale blíží Vánoce a mně je tato situace taková trapná, byl to pro mě 5 let nejbližší člověk a myslím, že by bylo vhodné jí třeba zavolat, nebo poslat nějaký dárek. Skoro si říkám, jestli ignorace z mé strany není trochu neslušná. Na druhou stranu se bojím, abych se zase tímto gestem nedostal o půl roku zpátky a nebylo mi zase smutno. Tak bych si rád nechal poradit, jestli je lepší se ozvat a nebo jí ignorovat do konce života. Díky za odpověď.

Milý Honzo,

gesto, o kterém přemýšlíte, je samo o sobě velice hezké a Vaši bývalou partnerku, pokud zvolíte přiměřenou formu či dárek, by nepochybně potěšilo. Zvlášť když to byla ona, kdo navrhoval kamarádství. Na druhou stranu v tuto chvíli si poměrně správně kladete otázku, zda by se spolu s tímto opětovným připomenutím nevrátil pozapomenutý smutek. Vánoce jsou sice na jednu stranu svátky radosti, ale mnohým osamělým naopak vracejí vzpomínky na ty, koho různým způsobem ztratili. I když se Vám možná zdá, že v tuto chvíli už stojíte zase pevně na nohou – a k tomu je výtečné, že máte kolem sebe spoustu kamarádů, kteří Vám pomohli překonat tu nejtěžší porozchodovou fázi – uběhlo jen půl roku, a to ještě příliš dlouhý čas není.

Každý z nás je ovšem individualita, takže je možné, že jste skutečně již získal potřebný odstup, ale Vaše váhání a celkové vyznění dotazu pro mě spíše mluví o opaku. Kdyby to již bylo za Vámi, toto by nebylo třeba řešit, nebyl by důvod váhat, jednoduše byste se jí ozval, nebo nějakou drobností bývalou přítelkyni obdaroval a vůbec by Vám nepřišlo na mysl, zda by nebylo nejlépe nevidět se již nikdy. A i když mám dojem, že až tak radikální úvahy, že už se nikdy neuvidíte, jsou přehnané, všechno chce svůj správný čas. Ještě dost dlouho po rozchodu totiž můžete kdesi v sobě nosit tajné přání zjistit, co kdyby šlo všechno vrátit nějakým způsobem zpátky. A když to zkusíte a nepodaří se to, pak se pocitově vrátíte skutečně o toho půl roku nazpět.

Pokud tedy chcete nějak nejméně komplikovaně o sobě dát vědět a vyřešit tak dilema, zda se ozvat a jak, udělejte to způsobem, jakým byste o Vánocům popřál dobrým, ale aktuálně vzdálenějším přátelům. Pošlete jednoduše hezké, třeba vtipné, ale nepříliš osobní přání. Ať již elektronicky, nebo klasickou poštou. Klasickým přáním kupříkladu ukážete, že Vás jeho výběr a napsání stálo určitou námahu, což bude pro Vaši bývalou přítelkyni signál, že si jí stále vážíte. Avšak setkání, ba i telefonování, se spíše ještě nějakou dobu vyhýbejte. Jednou, až Vás už ani nenapadne podobné věci řešit, bude ten správný čas, kdy se zase můžete stát třeba velmi dobrými přáteli.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Marianna

Dobry den,

mam taky problem. S priatelom sme si spolu kupili byt ale on si zrazu rozmislel ze nas vstach nema zmisel a nasiel si inu zenu. Ja byvam v tom byte a on u nej, ale v com je problem neustale chodi do nasho bytu a psichicky ma depta a ja neviem co mam robyt vzdi ked odide tak mam celi den skazeny

Milá Marianna,

ke správnému nahlédnutí do Vaší situace, pominu-li v tomto případě sám o sobě nepříjemný fakt, že Váš přítel takto necitlivě ukončil vzájemný vztah, jsou nyní reálné majetkové nároky k bytu, který obýváte. Z dotazu nevyplývá, zda je ten byt nyní jen oficiálně Váš, nebo je partnerův či Vás obou dohromady. Jestliže je jen Váš, partner nemá právo do bytu vstupovat a nejjednodušším řešením by bylo – spolu s definitivní tečkou za Vaší vztahem – vyměnit zámky a neumožnit mu vstup.

Předpokládám, že však má klíče oprávněně a byt jste nějakým způsobem pořizovali napůl, nebo je dokonce jen jeho. V tom případě by pro Vás a Vaše momentálně velmi rozjitřené nitro bylo nejlepším řešením hledat si co nejdříve bydlení jinde a případné majetkové vyrovnání řešit přes úřady, respektive právníky. Vyrovnat se tedy majetkově s partnerem a tím se od něho definitivně odstřihnout, jak po stránce majetkové, tak i citové.

Jistě to nebude snadný krok, ale jestli je to jen trochu možné, snažte se dostat co nejdál, protože jinak Vás podobných nepříjemných setkání bude čekat ještě mnoho.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Roman

Dobrý den.

Byli jsme ve vztahu osm let, byl to velmi dobry vztah. Letos si žena našla kamarádku, která vážný vztah nikdy neměla. Zdálo se mi, že žena nosí domů jiné manýry a výčitky a tak jsme se začali hádat, ale né často tak jednou za měsíc. Hádky se stupňovaly na intenzitě a padali i sprosté slova (hlavně z mé strany), sexu ubývalo a najednou odešla a nebyl vlastně žádný velký důvod až na manželskou krizi. Nabídl jsem aby jsme řešili tento problém a dal jsem vícekrát najevo že ji stále miluji a že se omlouvám, ale neslyší na nic. Je to už skoro měsíc a nevím si rady. Je mezi námi rozdíl 15 let, ale vím že toto problém nikdy nebyl. Jí je 30 a nemáme spolu děti. Co v takovém případě dělat, nevěřím že city nadobro odešly, protože ještě pár dní před jejím rozhodnutím jsme byli ok.

Díky

Milý Romane,

každý člověk a každý vztah se v průběhu let mění, vyvíjí. Když nastanou
problémy, zpravila za tím bývá nějaký vnitřní (vztah se rozkládá zevnitř) nebo
vnější činitel (zásah nějaké události nebo osoby, která se buď nově objeví nebo se vykrystalizuje z okruhu trvalých známých). Vztah je těmito okolnostmi stále prověřován a někdy se stane, že jedna strana dlouho nevnímá, že se vůbec nějaký problém ve zdánlivě fungujícím vztahu objevil, kdežto druhá strana ho cítí už dlouho, a když navíc najde někoho, kdo ji v tomto převědčení utvrdí, začnou se dít pro „nezasvěceného“ překvapivé věci. Pro Vaši manželku se takovým katalyzátorem Vašeho vztahu, což podle všeho správně tušíte, stala její kamarádka, která jí ve chvíli pochybností ukázala směr, o němž Vaše žena možná v koutku duše už nějaký čas uvažovala. A věci se daly do pohybu. V bezdětném vztahu k tomu došlo o to rychleji, že ji nebrzdily závazky vůči dětem.

Kde se ten problém objevil a bylo mu možné mu předejít? Sice to bude znít jako klišé, ale na vině je správná partnerská komunikace. A pokud chcete pátrat po pravé příčině, je třeba se v myšlenkách vrátit až do dob, kdy ještě Vaše manželka s žádnou kamarádkou nebyla. Zřejmě už tehdy něco nefungovalo tak, jak mělo. Je pravdou, že zásah osoby zvenčí někdy působí jako uragán, ale na druhou stranu, sít se dá jen na úrodné pole, které je na setbu připraveno.

Možná náprava je opět jen cestou komunikace, ale hádky a nadávky to skutečně nevyřeší. Nechci Vám dávat plané naděje, ale nechte rozčeřené vlny chvíli uklidnit, a pak se pokuste navázat kontakt znovu. Není již třeba prosit o odpuštění, ani opakovaně vyznávat city, sám vidíte, že to nefunguje. Omluvil jste se, ví, že Vám na ní záleží, to už je jí známo. Vám ale není známo, proč se to stalo a kdy tento problém vznikl. Nastal čas na skutečně věcný rozhovor pokud možno bez emocí a bez přemlouvání. Až se budete cítit na takový rozhovor dostatečně připraven, zkuste se s ní domluvit na nějaké schůzce. Zvolte neutrální prostředí, nejlépe na veřejnosti, aby Vás vnější okolnosti brzdily od potenciální možnosti udělat scénu. A tam to zkuste ještě jednou probrat. Nejlepší metodou je domluvit se, že každý řekne svoje, aniž by ho druhý přerušoval. A to se snažte dodržet. Možná Vás překvapí, co se takto dozvíte. Poznáte, zda ještě je naděje, nebo už nastal čas jít dál, jakkoli to může být bolestivé. Ve vztahu nikoho nelze držet, každý z partnerů by si v tom vztahu měl přát být. Přeji Vám, abyste tu naději ve Vašem případě objevil.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Šárka

Dobrý den.

Žila jsem 10 let v partnerském vztahu. Přítel byl rozvedený a měl dvě děti z předchozího manželství. Bohužel během těch let zasáhly náš vztah dvě nevěry z jeho strany, přičemž jedna trvala delší dobu. Snažila jsem se to partnerovi odpustit. Začali jsme dokonce spolu stavět i dům. Bohužel se neustále prohlubovaly problémy mezi námi a jedním velkým důvodem bylo i to, že partner v tu dobu nechtěl další dítě. Po deseti letech vztahu jsme tedy od sebe odešli. Od té doby jsme byli spolu v příležitostném kontaktu.
Asi po 8 měsících se partner ozval s tím, že by chtěl náš vztah obnovit s tím, že si vše uvědomil a že už miminko chce. Mám ho pořád ráda, ale nevím, zda takový vztah může být dále ještě perspektivní. Myslím, že důvěra vzala za své a nevím, zda je možné ji dostatečně obnovit. Taky nechci zavírat oči před tím, co bylo, ale na druhou stranu bez tlusté čáry za minulostí stejně vztah pokračovat nemůže. Připadám si jak v bludném kruhu a nevím, jak z toho ven. Na jednu stranu ho chci, na druhou stranu mám strach. Mezitím mi vstoupil do života jiný muž.
Můžete mi, prosím, poradit? Vím, že se s podobnými problémy určitě setkáváte často a já budu ráda za Vaši odbornou radu.

Předem moc děkuji za Vaši ochotu a čas.
Hezký den.

Milá Šárko,

je zcela pochopitelné, že v sobě máte citový zmatek. Osm měsíců od ukončení vztahu ještě stále není dostatečně dlouhá doba na to, abyste již byla schopná podívat se na minulost se skutečným nadhledem. Již nyní naštěstí pro Vás si různá pochybení přiznáváte a na tuto svou intuici či spíše obezřetnost byste neměla zapomínat. City Vás stále ještě vážou k minulosti, přinášejí trochu obávané a stejnou měrou lákavé myšlenky na návrat a současně s tím brzdí rozvoj Vámi naznačovaného potenciálního nového vztahu. Stojíte tak mezi dvěma muži. Jedním, který Vás opakovaně zklamával, ale znáte jej dobře a máte k němu stále citovou vazbu, která dosud chtě nechtě převažuje nad racionálním uvažováním, a druhým, kterého znáte krátce, a po trpké zkušenosti se budoucího hlubšího vztahu s ním trochu obáváte a vazba mezi Vámi dvěma se sotva začíná křehce tvořit.

Kterou cestou se dát? Na to není jednoduchá odpověď a bohužel my zde nemůžeme být sdostatek objektivní, odborníci se v reálu věnují oběma stranám a na několika sezeních. Nicméně podíváme-li se na to z obecné roviny, pak je návrat k předchozím partnerům cosi jako návrat do zaběhnutých kolejí, do jakési „pseudojistoty“, jakkoli je třeba špatná, je to prostě něco známého, co už máte „v krvi“. Nový vztah je naproti tomu cosi neznámého, nejistého, a tím pádem i obávaného. Proto staví podobné rozhodování každého před nelehkou volbu. Jenže není nikdo jiný kromě Vás, kdo tu volbu může provést.

Předestřela jsem Vám možné skryté motivy a pocity, které tuto Vaši volbu mohou výrazně ovlivnit. Opakované zklamání důvěry by bez hlubších citových vazeb bylo přinejmenším zdviženým prstem, proto i k tomu přihlédněte. Znáte svého předešlého partnera jistě velmi dobře, čas ale některé hroty obrušuje, zkuste si proto vrátit v myšlenkách a hlavně svém vnitřním prožívání zpět i ty situace, kdy Vám skutečně ublížil svým jednáním. Vzpomínáte, jak jste se cítila, když jste se například dozvěděla o jeho nevěrách? Tam najdete odpověď na to, zda jste ochotna něco podobného riskovat, zda si přejete návrat do vztahu, kde byla narušena důvěra, jak si správně uvědomujete. Ptejte se sama sebe, jestli není spíše právě teď čas jít dál a dát příležitost něčemu sice trochu nejistému, ale novému, a tím pádem s úplně čistým štítem? Někomu pomáhá známá technika, při níž si vše vizualizuje. Zdá se to být trochu obehrané, ale když si vezmete papír a napíšete klady a zápory obou cest, rizika, ale samozřejmě i pozitiva a budete s k nim několik dní vracet, upřesňovat je, doplňovat, pročítat, tak možná zjistíte, co je Vám bližší. Pak teprve se rozhodněte. Třeba dojde i na třetí cestu – odpočinku od vztahů s muži, vyrovnání se s minulostí a až poté začátek jiného vztahu. Tedy až ve chvíli, kdy za minulostí skutečně dokážete udělat tlustou čáru. A na předním místě by mělo být především uklidnění Vašeho nitra. O správnosti té které volby se dopředu dá pouze spekulovat, jako nezaujatý pozorovatel bych volila čistý štít, ale city nejsou jen záležitostí rozumu. Zvolíte-li čistý štít, pak důsledně potlačte vše, co Vám připomíná minulost. Jestli chcete dát předchozímu partnerovi ještě jednu šanci, jasně vymezte pravidla a hranice, za které už nenecháte vztah dojít, tedy další nevěra, či i prostá neschopnost důvěřovat bude znamenat konec již definitivní. Není snad třeba dodávat, že tato cesta by byla hodně náročná, bolestivá a dost možná neúspěšná. Volte s rozvahou. Hodně štěstí.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Hana

Dobrý den, potřebuji radu.

V roce 2006 jsem se seznámila s mužem do kterého jsem se velmi zamilovala. Byl velmi pracovně vytížen, takže jsme se neviděli tak často, jak bych si představovala. Občas odjel do ciziny a po sms mi napsal, že odjíždí třeba na 10 dní a hlavně info, že si nebere mobil, po návratu se mi ihned ozval a zase bylo všechno o.k. Byli jsme spolu 2 roky, pak beze všeho odešel a ozval se jen po sms, že nemá čas atd, až to odeznělo, po cca 8-mi měsících mě zase začal psát, začali jsme se opravdu jen občas scházet (1 x za měsíc oběd), nic intimního, pak si začal psát, že mě miluje.

Jenže shodou náhod jsem se dozvěděla, že má přítelkyni a teď to překvapení 10 let. Takže všechny jeho výmluvy na nedostatek času a cizina bez mobilu, byly kvůli ní, s ní trávil dovolené a se mnou jen trochu času. My dvě o sobě teď víme, ani jedna ho nechceme, ale on teď prý chce mě, ale nevím. O ní mi řekl, že se s ní chtěl 100x rozejít a být naplno se mnou, ale že s ní je úžasnej sex a proto se vždycky za ní vracel, i když se hádali. Já prý mám zase zlatou povahu a proto by chtěl být víc se mnou. A já se v tom pěkně „plácám“.

Vím, že ho nechci (mám přítele), ale on mě stále kontaktuje a nahání, spíš si myslím, že tím se mi chce pomstít. Přestože mám přítele, stále mě k němu něco poutá, je to jak v začarovaném kruhu. Prosím o radu, opravdu nevím jak dál. Děkuji.

Milá Hano,

v zamilovanosti člověk nevidí signály, které se mu odkryjí obvykle až poté, co je nějakým způsobem konfrontován realitou. To jste poznala na vlastní kůži. Prožívala jste hluboký citový vztah, který byl na pomezí přátelství a lásky. Pravděpodobně jste čekala, že se časem z něho vyvine něco víc a nevnímala varovné signály – přílišná časová zaneprázdněnost bez možnosti kontaktu, všechno jste se snažila v duchu omlouvat. Váš přítel Vaši „zlatou povahu“ dobře poznal, věděl, jak na Vás a uměl s Vámi výtečně manipulovat.

Podle závěru Vašeho dotazu však vnímám pro Vás pozitivní obrat, který ale musíte ještě dotáhnout do úplného konce, zvláště proto, abyste neohrozila Váš vztah současný. Pokud chcete nezaujatý pohled, pak na rovinu říkám, že i kdybyste se s tím předchozím mužem dala dohromady, šťastná byste více než pravděpodobně nebyla. Byť by se třeba i nadále skutečně věnoval jen Vám a nenašel si pro změnu „bokovku“ k Vašemu vztahu, ale důvěra, na které by měl pohodový vztah stát, by byla tak jako tak výrazně narušena. Jestli se tedy nechcete ocitnout na citovém tobogánu, udělejte vše, čím se obrníte proti Vašim stále ještě skrytým sympatiím (rozum ví, že to je špatně, ale city se obvykle s rozumem neslučují) a zablokujte kontakt s ním. Je-li to nutné, změňte číslo, e-mail, zakažte přátelům, aby mu o Vás říkali, případně nutné kontakty zablokujte nebo nechte někoho znalého zablokovat jeho čísla a adresy.

To by mělo znamenat velkou překážku pro to, aby on kontaktoval Vás. A Vy sama se snažte pomoci času, který působí v duchu pravidla: sejde z očí, sejde z mysli. Mám dojem, že to sama dobře víte. Potřebujete-li jen potvrzení tohoto rozhodnutí a nějaký impuls k rozhodnému činu, pak Vám jej nyní dávám, i když konečné rozhodnutí je jen a jen na Vás.
Přeji pevné odhodlání a pevné nervy.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Petra

Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou, už pět let mám partnera, který se ke mně nechce stěhovat je mu 34 let o pořád bydlí u rodičů. Je to pro mě opravdu těžké, protože ho mám hrozně ráda a nedokážu se od něj odpoutat. Nevím, co mám dělat, chvilkama mám pocit, že se zblázním… Děkuji Petra S.

Milá Petro,

ráda bych napsala, že existuje návod, jak změnit partnera k obrazu svému, ale takový návod bohužel není. Každý člověk má své určité priority, své hodnoty, potřeby a postoje a u dospělého třicátníka těžko můžete něco zásadního změnit. Důvodů, proč se nechce přestěhovat, může být hodně a protože o nich není v dotazu zmínka, můžu jen předpokládat, že jde o jistou pohodlnost (po pěti letech, když má vše, co potřebuje, maminka se o něho postará, navaří, uklidí, ale nemá na něho zdaleka takové nároky, jako byste měla Vy) a zaběhnutý stereotyp, který zvlášť muži neradi mění.

Trvá to již pět let, což je hodně dlouhá doba na změnu, společné bydlení je dobré zvážit v průběhu prvních dvou let spolužití, kdy ještě je určitá větší vnitřní vůle a ochota vyjít vstříc partnerovi. Vy jste nyní totiž v nezáviděníhodné pozici, přirovnat to nejspíše lze ke „psovi, který štěká, ale nekouše“. Váš partner si je Vámi poměrně jist a pravděpodobně raději přestojí pár hádek nebo konfrontací ohledně společného bydlení, když se poté zas na nějaký čas vrátí vše do zaběhnutých a pro něho pohodlných kolejí. Takže na Vás zbývá volba, jak se k tomu postavit, když Vám tento způsob „věčného chození“ nevyhovuje. Je třeba stanovit určité podmínky a podle nich jednat, i kdyby to mělo znamenat konec vztahu. Pokud se cítíte natolik nespokojená, jak píšete, nakonec by k pádu vztahu více než pravděpodobně jednou došlo. Není asi již tedy s čím otálet.

Objasněte partnerovi, jak si představujete další soužití, nabídněte mu, ať také on přidá svou představu budoucnosti Vašeho vztahu, a pak se rozhodněte, co dál. Vše, pro co se rozhodnete, za tím si stůjte, aby pochopil, že si za svým umíte stát a že by Vás mohl ztratit, protože místo doprošování či hádek přistoupíte k činům. Někdy to pomůže otevřít partnerovi oči, anebo možná sama otevřete oči a uvidíte, že tahle cesta již pro Vás dále není.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Natalie

Dobrý den.
Chci se zeptat. S pritelem zijeme pet let a mame spolu dve male deti.Triapulleteho kluka a dvouletou dceru. Ja sama jsem rozvedena a mam dve deti z prvniho manzelstvi 16 a 15lete. Nyni ziji u sveho otce. Ja sama mam nemoc RS a jiz dva roky se lecim. Mam pocit ze vychova techto malich deti se me vlece. Partner je nervni ze deti zlobi a musim mu neustale vysvetlovat ze nejvetsi bremeno zustava stejne na me. Chci tim rict ze nevim jestli nas vztah ma do budoucna budoucnost, ponevadz se hadame kvuli detem. Samozrejme ze je miluje stejne jako ja. Nevim si s tim vsim rady ja sama mam co delat se sebou nejspis potrebuju psychiatra. Nevim jestli bude nad vase sily nejaka malinka rada. Diky.

Milá Natalie,

asi správně tušíte, že internetová poradna může při svém náhledu na danou situaci reagovat jen na svěřené trápení, a tak není možné na základě několika vět přesně určit, jak nějakou situaci řešit, pouze může nabídnout pohled třetí strany, která přispěje nezaujatými postřehy. Předně bych ráda upřesnila, že v případě, že se rozhodnete vyhledat odbornou pomoc – a věřte, že by to bylo moudré rozhodnutí – pak rodinné problémy, které popisujete, nebudou patřit do oboru psychiatra, ale spíše rodinné či partnerské poradny klinického psychologa. Pokud byste se rozhodovala pro nějaký způsob řešení, bylo by dobré, abyste se všeho účastnili společně s partnerem a vyhledali vhodného psychologa – psychoterapeuta. Děti v popisovaném věku a s krátkým časovým odstupem po sobě jsou velmi náročné na zvládnutí pro jakoukoli matku, tím spíše pro Vás, když se souběžně s tím musíte vyrovnávat s další nesmírně náročnou životní situací – léčbou závažného onemocnění, která podle Vašeho údaje přesně koresponduje s narozením a ranou péčí o děti.

Vaše psychika nutně zažívá dvojí otřes a Váš partner, pokud Vás a Vaše děti skutečně miluje, cítí na sobě také velký psychický tlak. Jeho rozčilení z nekázně dětí, které jsou v tomto věku většinou hlučnější a vyžadují zvýšenou pozornost, mu tak spolu s vědomím Vaší nemoci také řádně „drnkají na nervy“ a odreagovává si to zřejmě nepříliš vhodným způsobem, výčitkami směřovanými vůči k Vám, které končí hádkami. Nicméně o budoucnosti vztahu je třeba rozhodnout zodpovědně, a to jak o vztahu sama k sobě, o Vás a partnerovi a v neposlední řadě o dětech. Stávající situaci by mohl zmírnit čas, děti přece jenom odrostou, můžete péči o ně zčásti svěřit školce, a zklidní se vývojově i samy o sobě, ačkoliv ještě několik let budou potřebovat Vaši podporu, pochopení a hlavně Váš čas věnovaný výhradně jim. Pokud vidíte jako jádro Vašich hádek skutečně náročnost péče o děti a není za tím skrytý jiný problém, pak byste si měli s partnerem sednout a podívat se na to, jak byste mohli situaci v blízké budoucnosti změnit. Najít způsob, jak vyšetřit aspoň chvíli pro sebe, zkusit realizovat možnost, aby děti aspoň jednou za čas někdo pohlídal, dát dítě (později obě) aspoň chvíli do školky, kde by získaly nové podněty, tedy celkově v hrubých rysech naplánovat, jak vyřešíte výchovně a časově asi nejnáročnější období než děti začnou plnit povinnou školní docházku.

Někdy stačí k úlevě napětí vystavět plán, z něhož bude zřejmé, že je sice ještě před vámi určité, náročné období, to je však časově ohraničené a až jej překonáte, pak opět budete mít aspoň někdy víc času i na jiné než rodičovské povinnosti. I s dětmi můžete plánovat nějaké zábavné a oddechové kratochvíle, kde byste našli uvolnění i Vy sami. Je rovněž také otázkou, zda jste se jen nestali kolečky v soukolí přílišného partnerského stereotypu, kam patří nakonec i zmíněné hádky, proto jakákoli změna, samozřejmě ne vynucená za každou cenu, ale kompromisní řešení směřující k uvolnění panujícího napětí, by Vám mohla prospět. A pokud se Vám situace bude zdát nad Vaše síly, rozhodně se nebojte a vyhledejte Vám vyhovujícího odborníka, který se při osobním kontaktu lépe zorientuje ve Vaší situaci a ukáže Vám potřebný směr.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Roman

Dobrý den,
prosím vás o váš názor na můj vztah. Je mi 28 let a je tomu tyden, co jsem se na internetu seznámil s ženou, která má 40 let. Po první naší schůzce jsem již tušil, že se děje něco v mým těle a že se budu chtít s ní setkat i příště,byť sem u ní viděl známky plachosti a snad si i najednou uvědomila kolik ji je,když jsem ji chytnul za ruku a políbíl těšilo jito a oba dva jsme se domluvili,že se spolu rádi uvidíme.Mezi tím než jsme se viděli jsme si psali přes jeden internetový,komunikační system a naše vnitřní souznění se dále prohlubovalo.Musim však říci,že semi vždy líbily starší čili zrale ženy,tak že já jsem spíše štastnen.. Akorát je fakt,že ona už mi ve svých 40 letech dítě neda a včera mi to jasně řekla.Já sice zatím netoužím po dítěti přes to mám trošku obavy abych jednoho dne nezatoužil a neodešel od ní a tím ji nezklamal,tak že bych rád znal váš názor co si o tom všem myslíte vy.Ale na závěr musím ještě říci že ona je evidentně zamilovana domě byť mit nedáva najevo,ale cítim to zní a já naopak musím uznat že mě je sní dobře a hlavně si máme o čem povídat.Budu rád když mi řeknete svůj názor nato zdali dělám dobře či se jednou oba spálime a zlomíme jeden druhému srdíčko..Předem vám děkuji za vaši odpověď.

Milý Romane,

pokud časové údaje odpovídají, pak tedy se znáte přibližně týden, seznámili jste se na internetu a někdy krátce poté jste se sešli. Podle všeho patříte tedy mezi jedny z těch šťastných, mezi nimiž hned přeskočila jiskra. Až potud to zní jako hezký začátek nového vztahu, o němž teprve budoucnost ukáže, jakým způsobem se vyvine. Je dobré, že přes počáteční zamilovanost, kdy se zjednodušeně hovoří o „růžových brýlích“, tedy trochu nereálném zkreslení skutečnosti, které však napomáhá rozvoji vztahu jako takového, se snažíte přistupovat k otázce budoucnosti realisticky. Trochu mě však nyní vzhledem k čerstvosti vztahu nutíte nahlédnout do věštecké koule, protože jednotýdenní vztah je ještě skutečně sotva na počátku a je velice křehký a čeká na něho celá řada zkoušek poté, co opadne prvotní okouzlení.

Toto období bývá spíše než časem řešení budoucího směřování užívání si toho druhého, prohlubování vzájemného poznávání a někdy až extatických a velmi příjemných stavů, které prožívá každý skutečně zamilovaný. Pokud ale již nyní zvažujete, jak dalece by vás mohl ovlivnit věkový rozdíl, který je méně obvyklým ani ne snad tolik kvůli známému rámci „zvykovému“, ale spíše kvůli biologické podstatě, je to obvykle právě tato podstata, která činí vztahy mladších mužů se staršími ženami méně perspektivními, než vztahy věkově opačné. To však neznamená, že jde o vztah nemožný a Vaše preference zralejších typů žen s tím může docela dobře souznít. Z hlediska počátečních kroků je jistě pozitivním faktem, že jste od partnerky zjistil, jak se staví k otázce dětí. Vzhledem k jejímu věku lze počítat s tím, že se skutečně jedná o zralé a konečné rozhodnutí, proto pokud chcete tento vztah rozvíjet dál, je nutné přijmout bezdětnost vztahu jako realitu a nedoufat, že se něco třeba ještě někdy změní. A to je právě onen stěžejní bod, ve kterém pochybujete – Vaše nejistota, zda po dětech ještě přece jenom nezatoužíte.

V tom případě totiž stojíte před rozhodnutím, v němž se zásadním faktorem ovlivňujícím budoucnost může stát skutečnost, že se znáte příliš krátce na to, abyste mohli již v tento okamžik vědět, zda budete schopni se svou partnerkou naplnit vaše životy, zejména volný a společně trávený čas, natolik hodnotně jiným způsobem, což je podmínka pro úspěšné prožití vztahu, kde spojujícím prvkem nejsou děti. Spekulovat o hloubce citu po jednotýdenní známosti není ještě zcela na místě, dá se mluvit o oboustranném okouzlení, přitažlivosti, zamilovanosti, ale z tohoto stavu se musí teprve zrodit skutečný hlubší cit, láska, která nestojí jen na okouzlení a hormonální bouři, potažmo vzájemné chemii. Tímto vším Vám chci jenom říci, že pokud nedospějete v sobě samém k zásadnímu stanovisku (a to nikdo jiný za Vás nerozhodne), že se ženou, která netouží po dětech, si vztah nedokážete představit, pak je i přesto ještě před Vámi dlouhá cesta, která je vlastní každému vztahu a která teprve ukáže, zda se k sobě hodíte charakterově, svými hodnotami, zájmy a zda skutečně dokážete naplňovat společně strávený čas tak, abyste nepocítil potřebu naplnit svůj život jeho biologickým posláním, tedy zplodit a vychovávat děti. Věkový rozdíl mezi Vámi ještě není tak úplně na úrovni generačního rozdílu, ale projevit se jistě může, zejména v oblasti hodnot a budoucích cílů. Rozhodnout se však musíte sám, každý vztah je vždy tak trochu sázkou do loterie, bez ohledu na okolnosti, jediné hranice jsou totiž ty, přes které odmítnete jít Vy sám nebo samozřejmě Vaše partnerka.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Robert Čuda

Co mam udělat,
vloni 2008 sem se rozvedl z byvalou po 15.letech nevěra od ženy investoval jse velkou částku do rekonstrukce bytu 250.tis.dluhy mně zustaly a byt zustal byvalce kde žije s dcerou a syn šel semnou k rodičum bydlet.Po rozvodu sem si našel přitelkyni sterou semi narodila dcera 28.2.09 Natalie ona se semnou pohadala že ji štve ma uklyzeci manie během těhotenstvi sem ji dost pomahal a ona mi odpověděla žeji ponižuji jako ženu a my dluhy zmanželstvy ji štvou o mych problemech věděla.ja semse zamiloval do jeji rodiny ona ma dva syny ona mně vyrazila ze svyho bytu kde sice žije s rodiči od děleně lakala ji moje vyplaty sem řidič kamionu vydelky jsou velké 45.tis cely měsic v cině tetkom mně nesnaši nechce mně ani vydět mně strašně schazi miminko a jeji přitulnost co mam dělat od Ledna spolu nežijem a tim se moc trapim.Děkuji za odpověd

Milý Roberte,

těžko říci, zda majetkové vyrovnání po prvním rozvodu, po němž zůstalo zatížení dluhy hlavně na vás, proběhlo tak, jak by mělo, ale to je spíše jen nepříjemná okolnost než jádro problému. Obecně vzato jako velké riziko pro budování jakéhokoli vztahu vidím především Vaše povolání, které Vaší velmi častou nepřítomností přetváří vztah v určitý druh vztahu „na dálku“ a ač je takový vztah samozřejmě možný a u jiných může být naprosto bezproblémový, ne každý je připraven v tomto vztahu být. A někdo si to může uvědomit až teprve časem. Vaše nepřítomnost dost možná dala prostor k nevěře Vaší první ženy a nelze vyloučit ani to, že si Vaše druhá partnerka uvědomila, že ani pro ni to není cesta, i přes to, že se Vám narodilo nedávno malé dítě. Rovněž fakt, že žije stále nablízku svým rodičům, mohl (ale nutně nemusel) také sehrát určitou úlohu.

Nepíšete, jaký jste s nimi měl či máte vztah (nebo spíše oni k Vám, protože jste se zmínil, že jste si jejich rodinu zamiloval), a jaký vliv mají na Vaši druhou partnerku. Tento vliv bývá často dost silný a také Vaše delší nepřítomnost může způsobit, že nejste přítomen u celé řady situací, při kterých se jedná „o vás, bez vás“ a nemůžete přispět svým názorem. I když nemohu soudit na základě pár řádků, zdá se mi, že patříte k lidem, kteří přicházejí se srdcem na dlani, ale bohužel se kvůli tomu stávají snadnými oběťmi manipulace ze strany druhých. To by mohlo vysvětlovat tak radikální změnu názoru Vaší nové partnerky, pokud si skutečně neuvědomujete jiný důvod, proč by měla na Vás změnit náhle tak významně názor (proč se příkladně domnívá, že jste ji ponižoval).

Aby byl Váš návrat reálný, musela by si ona uvědomit, co všechno ve Vás ztrácí. Je však dost možné, že ona proti Vám nyní staví Vaši častou nepřítomnost, dluh, který se jí třeba (jak jste naznačil) rozležel v hlavě, (pravděpodobně) také vliv její rodiny a neshody a dohady kolem uklízení a jejího ponižování, což je zřejmě další důležitá okolnost a je třeba se zamyslet nad tím, proč se toho domnívá. Pro Vás naopak mluví dobrá perspektiva z hlediska Vašeho finančního zabezpečení a samozřejmě společný potomek, což sice rozhodně nejsou položky nevýznamné, ale funkční vztah jen na těchto dvou skutečnostech, pokud vzniknul zásadní rozkol mezi dvěma lidmi, byť třeba jen na základě odlišných životních stylů, postavit bohužel nelze. Před Vámi nyní spíše než snaha o co nejpřímější návrat k partnerce stojí úkol přiblížit se k Vašemu společnému potomku, což je právo, které by Vám za normálních okolností nemělo být upíráno. Možná pak při těchto setkáních najdete i chvíli pohovořit si o problémech Vašeho vztahu a nalezení skutečného důvodu Vašich neshod. Snažte se zachovat důstojnost a nedožadovat se návratu za každou cenu. Ženě muž musí imponovat, a přemlouvání a prosby obvykle vedou přesně opačným směrem. Váš společný potomek může být klíčem k návratu, ale vzhledem k celé řadě dalších faktorů bohužel není zárukou toho, že se to podaří.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Zuzana

Dobrý den,
je mi 26 let a přítelovi je 30 let. Chodíme spolu již 8 měsíců. Z počátku se zdál ten vztah harmonický, ale pak se to změnilo. Mám své bydlení a on bydlí u rodičů. Je to pracovitý hoch, ale teĎ máme nějaké prázdno mezi námi. Jako by se bál větších rozhodnutí. A mně to začíná trápit. Neumí moc o tom mluvit, a sebevětší nátlak z mé strany tím škodí (cítím to). Nevím, snažila jsem se, aby nás něco spojovalo (koníčky, komunikace..). Ale nějak to vyhaslo.Když jsem chtěla, abychom byli více spolu, žili spolu, nejprv proti tomu nic neměl, ale nenápadně se od toho dištancoval. Prosím tedy o radu, jak dál. Já jsem živel (milý živel), on je kliĎas. Jako by mě nechtěl pořádně do toho života zahrnout, a to je pro mě znamení, o kterém vím, že mi vadí, které nedokážu smazat. Přemýšlím o rozchodu, nechci udělat ale nerozvážnou věc.

Děkuji, Zuzka

Milá Zuzano,

ve Vašem případě se těžko hledá pravý důvod stagnace Vašeho vztahu, protože vidíme jen Váš pohled, přitom by bylo třeba zjistit také pohled Vašeho přítele. Vám se zdá, že dochází ve Vašem vztahu ke stagnaci, ba až odcizení, ale partnera možná takováto myšlenka ani nenapadla a třeba by se i divil, že uvažujete o rozchodu. Jako u řady jiných mezi Vámi velmi pravděpodobně vázne především komunikace, což je bolestné místo mnoha partnerských vztahů. K opadnutí nadšení ze společného soužití ze strany partnera možná dochází z prosté pohodlnosti, anebo Váš partner, který ještě nezažil situaci, kdy by byl nucen stát na vlastních nohou, se této odpovědnosti za svůj i Váš život možná poněkud zalekl. Případně, jak bylo zmíněno, může to být i proto, že je poněkud pohodlný a situace mu takto v podstatě vyhovuje – u rodičů mu nic zásadního neschází.

Tak, jak popisujete Vaše povahy, pravděpodobně by k Vám patřilo okřídlené “protiklady se přitahují”, a ač to zní, jako by to byl ideální stav, pravda je taková, že ve vztahu je nutno mít také hodně spojujících prvků – a u Vás to podle Vašich slov nejsou koníčky, nemáte společné bydlení, takže Vám vlastně zvolna přichází na mysl, co tedy vlastně máte, co by Vás spojovalo. Mohou to být maličkosti, vzpomeňte si na počátky vztahu, co Vás tenkrát dalo dohromady, nebo je to snad tím, že po čase spadly růžové brýle a nyní zjišťujete, že už toho moc společného nemáte? Od toho je třeba začít, hledat spojující prvky a promluvit si o tom, co se změnilo a proč, i když se partnerovi (a mužům obecně) do takovýchto hovorů nikdy příliš nechce. Je třeba pro to najít klidný, uvolněný den, kdy bude ochota ke komunikaci větší.

Dokud nezjistíte partnerovo stanovisko, nenajdete ani odpověď na otázku, co dál. Vztah ukončit je jednou cestou, ale společně ho budovat, pokud mezi Vámi nejsou nějaká příliš zásadní rozdíly, to je výzvou na celý život. Vězte, že žádný vztah není ideální, přesto si buďte současně vědoma svých priorit, své ceny a stanovte si meze, kam až sahá Vaše tolerance. Z tohoto úhlu pohledu je pak reálná šance na Vaše správné rozhodnutí.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Michaela

Dobry den.
Jmenuji se Misa a je mi 25 let.Po roce samoty jsem se seznamila s klukem na diskotece jmenem Karel.Zapusobil na me jako mladej,milej klucina se kterym se da dobre popovidat.Par krat jsme se tam potkali,sli spolu na panaka a popovidali si,tak nejak o praci a co delame ve volnym case.Po 2 mesicich me pozval do kina.Jeho pozvani jsem neodmitla a sla jsem.Brala jsem ho jako kamarada se kterym se nenudim.V kine byla legrace a pohoda.Po kine me odvezl domu a rozloucili jsme se kamaradsky.Hned ten vecer mi zacal psat jak jsem zabavna,mila,pekna a ze by se rad semnou sesel i priste.Po smskach jsme se domluvili ze se pristi tyden sejdem na diskotece.Byla sobota a ja tam sla s kamaradkou s tim ze se pobavime a taky ze tam bude Karel.On tam prisel taky s kamaradama se kteryma jsme se seznamili.Chvili jsme si povidali a pak se kazdy bavil podle sveho.Kdyz jsem si sla objednat piti,prisel ke me Karel a pozval me na panaka.Uz jsme oba byli v nalade a tak jsme se zapovidali.Po chvilce doslo na polibky a ja to porad brala jako ze:nic vic se nestane vzdyt to byl jen polibek,tak o nic nejde.Zeptala jsem se ho na vek a on mi odpovedel ze mu je 22.Tak o tri roky to neni tak hrozny:rekla jsem si.Zabava se blizila ke konci a tak jsem odesla domu s kamaradkou.Na druhy den mi poslal smsku a v ni stalo: “Vcera mi bylo stebou moc krasne.Nechtela by jsi semnou chodit?” Trosku me to zaskocilo a nevedela jsem co mu mam na to odpovedet,tak jsem odbocila od tematu.Nadruhy den prijel za mnou a ja ho pozvala dal.Nabydla jsem mu piti a pak jsme si jen povidali porad jako kamaradi.Aspon ja to tak brala.

Po delsim povidani mi prelitlo hlavou ze to neni jen kamaradstvi.Opet jsme zkoncili u polibku a to bylo jasny ze tady uz neco zacina.Opet mi polozil otazku jestli s nim chci chodit a ja mu rekla ze jo.Tak po roce samoty jsem se najednou necitila sama a taky jsem byla v tu chvili stastna.Pak odjel a cely tyden jsme se nevideli,jen psali sms.Po pracovnem tydnu jsme se sesli a bylo to jak z pohadky.Dalsi tyden me pozval k sobe domu,tak jsem tam jela.Vzal me mezi sve kamarady aby me predstavil.Cely vikend jsem stravila mezi novyma lidma a taky hlavne s nim.Pak jsme sli k jeho nejlepsimu kamaradovi Petrovi.Tak jsme si povidali a najednou se Petr prerekl ze Karlovi je 20 let.Zustala jsem koukat a nenapadlo me ze by me mohl Karel lhat.Tak a po kratkem chozeni prisla prvni hadka.Byla jsem nastvana,ale on se porad omlouval az to neslo se na nej zlobit.Vikend utekl jako voda a zacal novy pracovni tyden,coz znamenalo ze se opet nebudeme videt 5 dni a to se mi zacalo i styskat.No tyden utek a ja jela k nemu.Zase jsme se chytli kuli tomu ze jsem si psala s kamaradem na netu.Na oplatku si zacal psat on s kamaradkama,ale ja jsem byla klidna.Vzdyt o co jde.Po 2-3 tydnech jsem se do nej zamilovala,ale jelikoz jsem zarliva,tak mi taky zaclo vadit ze si pise s nejakyma holkama.Tak jsem mu to rekla ze mi to vadi a vtom zacla opet hadka kvuli zarlivosti.Odesla jsem z pokoje a snazila se ho ignorovat.Ani ne za 10 minut byl u me a zacal se mi omlouvat.Opet jsem to prijala s usmevem na tvari.Dalsi vikend jsme se chytli taky a na dalsi spolecnej vikend taky a je to tak do dneska.Jsme spolu 3 mesice a uz tolik krat jsme se nepohodli.V tydnu jsem mu nekolikrat napsala ze bude lepsi pro oba,kdyz se rozejdem,protoze si nejak nerozumime.Pokazdy se me omlouval a sliboval ze se zmeni,protoze je si vedom toho ze chybu dela on.Slibi kazdopadne nesplnil a naprava taky zadna.Tak timto dopisem Vas prosim o radu co mam delat.Jestli to ma cenu s nim dal byt,nebo se radsi rozejit.Predsi jen je jeste mladej,ale ja jsem do Karla zamilovana.Meli by jste pro me nakou radu jak se mam chovat,nebo jakej mam k nemu mit pristup aby jsme se nehadali?Za odpoved Vam predem dekuji Misa

Milá Michaelo,

věkový rozdíl mezi Vámi je pět let, což je ještě ve Vašem věku trochu rizikový faktor, který se však s narůstajícím časem bude stávat stále méně podstatným, protože se z hlediska dlouhodobé perspektivy nejedná o rozdíl výrazný. Důvod, proč si Váš partner přimyslel ke svému věku dva roky navíc je podle všeho zřejmý: chtěl ve Vašich očích zvýšit své šance, protože cítil, že pět let už by byla příliš velká hranice, kvůli níž byste z jeho pohledu sotva se rodícímu vztahu pravděpodobně nedala šanci. Je to tedy lež nepříjemná, ale pokud si vše vyříkáte a objasníte, mohla by být označena jako drobnější a pochopitelnou.

Samozřejmě je však důležité, aby Vám partner nelhal v dalších ohledech, to ale z Vašeho příspěvku nevyplývá. Spíše dochází na základě Vašeho věkového rozdílu ke střetu dvou odlišných přístupů. Jak jsem se zmínila, časem se tento rozdíl oslabí, ale je otázka, zda skutečně budete schopni právě toto aktuální problematické období ustát. A to bude záležet na Vás dvou. Pokud ovšem partner slibuje něco, co neplní, je samozřejmě třeba, abyste sama v sobě dospěla k závěru, zda je to pro Vás ještě tolerovatelné či nikoli. Tohle totiž do zmíněné stabilizace vztahu z hlediska věkových rozdílů nepatří.

V tomto směru se partner nezmění, je však otázkou, zda to, v čem chybuje, nesouvisí právě s rozdílností Vašich vzájemných momentálních potřeb a nároků. Vy se budete pravděpodobně stále více zabývat otázkou stabilního, dlouhodobého vztahu, kdežto Váš partner (pokud nepatří mezi pár výjimek) bude ještě nějaký čas spíše toužit po trochu volnějším vztahu bez svazujícího plánování budoucnosti, na což se bude cítit pravděpodobně příliš mladý. Pokud jste ochotna přijmout toto riziko do budoucna, kdy budete vždy o něco napřed, pak právě toto je oblast, která se časem upraví. Rozhodnutí je zcela na Vás, jste spolu ještě relativně krátce a tvrdíte, že jste do partnera zamilovaná, tak zkuste ještě dát šanci většímu vzájemnému poznání, stanovte si však současně hranice své ochoty tolerance vůči partnerovým chybám, za které už dál nepůjdete, a až poté se definitivně rozhodněte.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Martina

Dobrý den,
s mám přítelem jsme spolu 7 let. Před 2 lety jsme spolu začali bydlet a před půl rokem jsme si koupili byt. Předtím jsme bydleli v podnájmu. Nevím čím to je, ale přestáváme spolu komunikovat, mlčíme nebo se hádáme. Nevím kde nastal ten zlom, ale všechno je vzhůru. Vadí mi na něm ted úplně všechno.Už to není jako dříve.Máme dost náročnou práci a navíc ted hrozí že o ni partner příjde. Navíc mám pocit, že už se v našem vztahu nejedná o lásku ale zvyk.Navíc už bych se chtěla i vdát, bude mi skoro 30 a pomalu myslet na rodinu, ale nevím jestli s ním. Má to ještě cenu?

Děkuju za odpověĎ

Milá Martino,

odpověď na otázku, zda to má ještě cenu, zde nenajdete, ale to jistě víte. Komunikace, která je ve vztahu narušená, je opravdu asi tím hlavním problémem, který komplikuje Váš vztah. Píšete zde o svém dojmu ze vztahu, ale nikoli o tom, jak se k této situaci staví Váš partner. Podle všeho jste to ani neřešili, protože Vaše vzájemná komunikace končí u mlčení nebo hádek. Přesto je třeba najít cestu, jak tohle stěžejní téma otevřít. A pokud to nejde Vám přímo, nabízí se samozřejmě parnerská poradna.

Nicméně tak jako tak se pokuste najít či nějakým příjemným společným zážitkem připravit okamžik, kdy v klidu a bez vzájemného obviňování tohle téma otevřete. Samozřejmě pokud tímto dotazem pouze potřebujete potvrdit své vnitřní přesvědčení, ba prakticky už rozhodnutí, že to cenu nemá, pak asi ani tudy cesta nepovede a jednou ten očekávaný konec přijde.

Pokud však váháte, vždy se doporučuje a rozhodně se vyplatí si sednout a vzít si kus papíru a napsat si plusy a mínusy vztahu, co Vám dává a co v něm postrádáte, nebo byste z něho eliminovala. Navíc tam také k jednotlivým bodům připište, co jste ještě ochotna tolerovat a co už ne. Vizualizace na papíru Vám může ukázat, jak celý vztah vidíte Vy sama. Možná by něco podobného mohl udělat i partner, a pak můžete porovnat své potřeby a stanoviska. Určité kompromisy vždy lze uskutečnit, ale pokud je mezi Vámi výrazný rozpor a nemáte závazky, které by Vás udržely pohromadě, odpovědět si můžete sama, jak to asi dopadne. A k tomu stereotypu a zvyku – bez toho dlouhodobý vztah ani fungovat nemůže, nicméně nic Vám nebrání inicializovat pár změn, například vyrazit sama s přáteli. A totéž umožnit partnerovi. Vzájemné odloučení Vám také dá odpověď, zda Vám partner skutečně chybí či je Vám lépe bez něho. Vztah je třeba opečovávat a budovat. Sice nemůžete dělat změny razantní, ale někdy prospějou i změny drobné, tak to zkuste, a pak se teprve rozhodněte, co a jak dál.

Pohodovazena.cz

Archiv partnerské poradny >>