Archiv partnerské poradny


Omlouváme se, poradna z organizačních důvodů pozastavuje činnost. Děkujeme za pochopení.

Dotaz: Tom

To jsem udelal….prochazka v parku,kino, večeře a pak jsme si povidali v postely a něco jsem zkusil a byl sem odmítnut…co ted?

Milý Tome,
mám dojem, že jsme si poněkud nerozuměli. Vy dva si potřebujete nejdříve ujasnit, jak na tom jste, co partnerka v sexu chce nebo nechce. To, co jsem psala, byl návod ne, jak svou partnerku přemluvit k intimnímu sblížení, ale opravdu jen cesta k účelné rozmluvě. To jste mě špatně pochopil. A pokud jde o odmítnutí partnerky, tak je jasné, že to právě je kámen úrazu, který je třeba mezi Vámi vyjasnit, proč nemá nyní zájem. Jinak než slovy to nepůjde. Dokud nezjistíte, co si partnerka o tom všem myslí, tak nemá smysl ji svádět či přemlouvat k sexu. Je třeba se nejprve dohodnout. Chápu Váš zájem, ale tady mají na prvním místě cenu slova před činy. Snad si již nyní rozumíme.
S pozdravem

Pohodovazena.cz

Dotaz: Tom

Dobrý den chtěl bych poradit s přítelkyní jsme skoro půl roku a ani jednou jsme neměli pohlavní styk a nevím jak to mám přítelkyni naznačit že bych se sní rád vyspal.Prosím poraďte a předem děkuji za odpověd

Milý Tome,

třebaže je to citlivé téma, rozhodně v každém vztahu platí, že má být postavený na otevřenosti a důvěře. I otázka prvního pohlavního styku je jakýmsi prubířským kamenem vzájemné důvěry. A pokud se nedaří náznaky, případně nějaká romantická gesta, kdy připravíte pro partnerku příjemný večer a navodíte atmosféru, která by měla podpořit oboustranný zájem, pak nezbývá než si o všem promluvit na rovinu.

Mohu Vás nicméně uklidnit, že některé páry své poprvé odkládají i mnohem déle než půl roku, a nemíním jen ty, kteří pohlavní styk ponechávají až po svatbě. Je to velmi individuální, ale v každém případě byste si to měli vyjasnit.

Možná máte každý úplně jiná očekávání v této oblasti a bez otevřeného hovoru se to nedozvíte. Prostě si udělejte příjemný večer a popovídejte si o svých intimních potřebách. Sex je součástí běžného vztahu a v dnešní době již je osvěta v této oblasti tak velká, že určitě k žádnému nedorozumění nedojde. Jistě i Vaše partnerka ví, co vztah všechno obnáší, pouze jste toto téma ještě neotevřeli. Je to přímo ukázkový příklad toho, jak je ve vztahu důležitá komunikace. A když vázne, souvisí s tím například i frustrace v intimní oblasti a vztah je pak více ohrožen vlivy zvenčí či v krajním případě rozpadem.

Proto se ničeho nebojte, Vaše přítelkyně není křehká květinka, která neví, o čem je řeč, když začnete hovor o sexu. Jen najděte vhodnou chvíli, třeba si předtím zajděte na nějaký pěkný film, nebo udělejte výlet, abyste byli na hovor příjemně naladěni a nebyli zatíženi starostmi všedního dne, a pak uvidíte, že se Vám o všem bude hovořit snáze.

Pohodovazena.cz

Dotaz: František Michalíček

jak najít cestu k bývalce,aby si mě opět všimla a zamilovala se opět do mě?prosím o radu.
děkuji předem za odpověď.

Milý Františku,

podobnou otázkou se zabývá v podstatě každý, kdo někoho ztratí a až v té chvíli pozná, o jak velkou ztrátu se jedná. Tento dotaz je velmi obecný a o Vás samotném a důvodech, jak jste se rozešli a proč, se vůbec nic nedozvídáme. Proto mohu jen teoretizovat. Vina bývá zpravidla na obou stranách, ale jeden z vás rozchod inicioval, nebo byl důvodem, proč k němu došlo. Uvědomte si, že i kdyby se Vám nakrásně podařilo se k sobě vrátit, nikdy to nebude totéž. Však to znáte, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíte, že? Zdá se, že jste to Vy, kdo je nebo byl na tomto vztahu tím závislejším a na partnerku asi občas naléháte nebo demonstrativně čekáte jako věrný psík. Mohlo by se Vám sice tímto postojem třeba podařit na chvíli donutit Váš protějšek k návratu, ale velmi pravděpodobně by to byl z její strany spíše jen akt lítosti a další rozchod by byl jen otázkou času. Takovýto způsob návratu totiž pro ženy, které hledají v mužích toho silnějšího, není ani trochu imponující. A pro Vás by mohl být opakovaný rozchod ještě bolestnější. Navíc si uvědomte, že nikdo skutečně nemá moc za žádných okolností ovlivnit city druhých, a pokud Vám partnerka jasně dala najevo, že po Vašem boku nevidí perspektivu, nechte ji jít.

Stává se, že se partneři k sobě vrací, ale bývá to většinou až po delší době, obvykle i v mezičase stihnou prožít nějaké další vztahy, přesto je cosi k sobě přitáhne zpět. Ale je to jen velmi malé procento případů a tuhle možnost otevřelo téměř vždy pouze určité odloučení. Nyní byste tedy měl hlavně dát do pořádku svůj život, věnovat se koníčkům a připustit, že žádný druhý člověk by se nikdy neměl stát centrem života. Stanovte si nové cíle, hledejte jiné podněty, zábavu a zážitky a vší silou se snažte odpoutat. Někdy je jediná cesta zpět paradoxně možná přes odloučení, ale nikdo Vám nic takového nezaručí.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Soňa

Dobrý den. Je mi 20 let. Se svým přítelem, který je o 3 roky starší chodím od svých 15 let a od mích 17 let u mě i bydlí. Čím jsem starší začínám mít z tohoto vztahu strach. Připadne mi, že spolu žijeme jako po 10 letech manželství. Myslím si, že láska mezi námi postupně vyprchává. Máme se rádi, ale často se i hádáme. Bývá často protivný, náladový. Moc mě i mrzí, že není vůbec společenský. Do společnosti skoro vůbec nejdeme. Mému příteli by nejvíce vyhovovala postel a televize. Každá žena si určitě přeje přítele, který ji ve všem podrží, který ji umí vyslechnout. Každý den přemýšlím o tom, jestli on je ten pravý. Už několikrát jsme se chtěli rozejít. Ale zase jsme se k sobě vrátili. Až teď si uvědomuji, že byla hloupost, abychom spolu tak brzo bydleli. Oba dva jsme si nic neužili. Nejhorší je na tom, že po těch pár letech mi připadne někdy jako bratr a ne přítel. Jsem mladá a přijít o lásku a něhu v takovém věku je hrozné.
Nevím co mám dělat. Potřebovala bych poradit co dál. Stává se tohle ve vztahu často.?? Máme se rozejít a začít každá znovu? Předem moc děkuji a prosím o radu.
:sad:

Milá Soňo,

v normálním vztahu je samozřejmě zcela běžné, že časem odezní ona prvotní zamilovanost a ochota udělat pro druhého, co mu na očích vidíte, hodnoty se poněkud pozměňují a partner Vám zevšední. Zhruba po dvou letech jsou také obvykle vyčerpána veškerá zajímavá a dosud mezi partnery neprobraná témata. Začínáte se zkrátka vzájemně znát jako vlastní boty. Vztah se dostává do určitého stereotypu. Ten je samozřejmě na první pohled tak trochu nudný, ale na druhý pohled je jeho nástup potřebný, protože pokud by člověk byl stále ve stavu aktivní zamilovanosti, zvlášť z těch prvních měsíců, nebyl by schopen běžného života.

Tudíž potud je všechno v pořádku a to, že partner má i vlastnosti, které Vám nevyhovují, je také u všech párů stejné. Důležité je vědomí, zda jsou to vlastnosti, které pro Vás ještě jsou před nebo již za hranicí Vaší tolerance. Pokud již je nedokážete tolerovat, vězte, že svého partnera jen těžko v těchto věcech kdy předěláte. Vývoj jde naopak spíše opačným směrem, takže to, co Vám vadí nyní, Vám časem bude vadit ještě víc. Nicméně také platí jedno vtipné moudro, pamatujte, že platí: “Nerozčiluj se nad nedostatky svého partnera. Věz, že kdyby je neměl, pak by si zřejmě vybral lepší děvče než jsi ty.”

Váš dojem, že jste si nic neužili, skutečně vyplývá především z toho, v jak nízkém věku jste se dali dohromady. Skutečně v případě párů jako jste Vy – přesně kvůli Vámi popsanému pocitu, že jste nepoznali ještě všechno, co okolní svět a jiní partneři nabízí – v budoucnu více než jiným párům hrozí, že se Vaše cesty nakonec rozejdou, ale všechno závisí jen a jen na Vás dvou. Vy si nyní především potřebujete ujasnit, co k partnerovi skutečně cítíte. Místo rozcházení, které je doprovázeno silnými emocemi, se raději podívejte situaci tváří v tvář, a to pokud možno bez emocí. Nejvíce o tom, co k partnerovi cítíte, poznáte samozřejmě ve chvíli, kdy s Vámi není. To ale neznamená se nutně hned rozejít, spíše si například naplánujte striktně oddělenou, aspoň čtrnáctidenní dovolenou. Každý si ji udělá podle sebe, bez partnera a ideálně také bez kontaktu s ním – žádné telefony, internetové a jiné spojení, prostě racionálně dohodnutá dovolená každého zvlášť. Tam si můžete dát dohromady myšlenky a sami uvidíte, zda a nakolik se Vám po partnerovi bude stýskat.

Jak by řekl pan doktor Plzák: dlouhodobý vztah je postaven na třech S – soucitu, stesku a starosti: soucitu s druhým, pokud má nějaké problémy, stesku po partnerovi, když se od nás jakýmkoli způsobem vzdálí a starostí o to, aby se mu něco nestalo a všechno mu vycházelo podle jeho přání a představ. V okamžiku, kdy přestáváte k partnerovi cítit soucit či se Vám po něm nestýská nebo o něho nemáte starost, je to důležité znamení, že je něco špatně. Tohle je třeba ve Vašem případě skutečně prověřit a upřímně se nad tím zamyslet, další Vaše kroky již z tohoto zcela nepochybně vyplynou.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Markéta

Dobrý den, tak vám jen chci říct,a moc poděkovat za to kolik jste si dala práce mi odepsat na můj problém s přítelem, ale bohužel jsem si myslela že je silnější a bude to nějákým způsobem řešit.Ano vyřešil, a to tak že se semnou rozešel, důvod?Nechce mi dál ubližovat a trápit,na to mě má prej až moc rád,že mě s ním nic hezkýho nečeká, že mi nemůže dát to co bych chtěla, a že pro mě bude lepší si najít někoho kdo semnou bude moc být pořád. Musí si prý dát dokupy,a vyřešit svoji minulost, bez něj mi bude líp, a že bude teď nejspíš dlouho, dlouho sám….Jenže mě líp není,já ho miluju :cry: ,když mě má tolik rád tak proč mi to udělal?Až bude litovat svýho rozhodnutí,tak já už třeba nebudu chtít vrátit zpět, vždyt sem mu podala záchranou ruku mu s tím pomoct, a on mě takhle odmítl.Nevím co si teď o něm myslet, snad asi jen to, že vše byla jen přetvářka,a byla jsem jen pokusný králík, jen zkouška jestli dokáže zapomenout na bejvalou.Je mi hrozně…

Milá Markéto,

pochopitelně mě velmi mrzí, jaký to všechno vzalo obrat. Je to bohužel jedna z možných variant, kterou jsem příliš nezmiňovala spíše proto, že se zdálo, že mezi Vámi je vůle spolupracovat na obou stranách. Na tom je zřetelné, jak ošidné někdy může být sestavovat anamnézu na základě jen několika bodů, které z dotazu vyplynou a vlastně slouží jen pro hrubou představu, a proč je důležité a stále – nejen mnou zdůrazňované – zajít v případě potíží za odborníky přímo. Při dialogu se vždy zjistí a odhalí mnohem více věcí. Ve Vašem případě jste bohužel asi doplatila na zmíněnou vzdálenost mezi Vámi, která neumožnila vybudovat dostatečně pevný základ pro vztah, který se pak poměrně snadno podařilo takto zvenčí nabourat. První dny vztahu bývají nejintenzivnější, vzniká potřeba být hodně spolu a tyto společně strávené chvíle postaví zmíněné základy, o které je možné se později opřít.

Nicméně ve vztazích existují vždy určité “cykly”, při nichž se rozhoduje, na jakou další úroveň se vztah posune. Ze zamilovanosti a bouře hormonů se musí stát vztah založený na jiných hodnotách, společných zájmech, intimním a citovém souladu a koneckonců i vzpomínkách. A vzpomínky Vašeho partnera na minulost pravděpodobně převážily nad Vašimi společnými. Bohužel pro Vás on se nedokázal posunout do další fáze vztahu s Vámi a objektivně s tím Vy nemůžete nic udělat. Pokuste se ho nechat být a věnujte se sama sobě. Nechci Vás zbytečně těšit ani Vám dávat plané naděje, ale někdy se stává, že pokud přece jen vzniklo na počátku jakési dobré jádro, po čase se Vaše cesty ještě mohou zase sejít. Ale snažte se vyhnout vztahovému tobogánu, kdy někteří partneři jsou schopni se jeden den rozejít a druhý zase sejít. Dejte si čas na to, abyste pochopila, zda ještě třeba za nějaký čas zkusíte s partnerem promluvit o tom, co se právě stalo, anebo naopak objevíte, že on pro Váš vztah vlastně nikdy nedozrál a Vás si nezasluhuje. A jednou na všechno budete vzpomínat jen jako na jednu z mnoha kapitol Vašeho života. Držím Vám palce ke správným budoucím rozhodnutím a nebojte se, život Vám toho ještě nabídne spoustu.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Markéta

Dobrý večer, mohli by jste mi poradit?Četla jsem si předešlé články a musím vás pochválit, že se snažíte pomoci a neodbydete člověka pár řádky.
Můj problém je ten, že jsem s přítelem krátce,nebýváme spolu moc často,vzdálenost nám tomu trošku brání,ale i přesto jeden k druhýmu citíme pouto.Ted jsem se,ale dozvěděla jednu věc,že je pořád zamilovaný do své bývalé s kterou byl 3 roky,a už s ní právě dva roky není,ale pořád tam něco je, že na ni nedokáže přestat myslet,jeho býválá má přítele a už jsou spolu rok.Ona se snaží s ním navazovat kontakt,ale on se jí snaží vyhýbat.Poradila jsem mu ať sní zruší veškeré kontakty,myslíte že to pomůže?On by se rád zbavil závisloti na ni, já mu chci pomoct v tom protože ani mě to nic nedává, když ji pořád má v hlavě.Prosím poradte nám co máme dělat,nebo jesti vůbec je nějáká možnost s tím něco dělat.Moc děkuju za rady, mějte se hezky

Milá Markéto,

nejprve poděkování za Vaše slova chvály, snažíme se předat co nejvíce informací k dané problematice, pokud je to v našich možnostech, a tak by to podle nás mělo být, nicméně suplovat návštěvu, respektive obvykleji sérii návštěv odborníků v jejich ordinacích přesto pochopitelně nemůžeme. A nyní k Vaší otázce. Rozhodně je pozitivní, že je na obou stranách, tedy Vaší i partnerově, vůle daný problém řešit. Nezanedbávaná komunikace mezi partnery dokázala již společným úsilím překonat nejeden, mnohdy i vážný problém. Správně však tušíte, že definitivní škrtnutí minulosti nebývá zdaleka tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Navíc se nejedná o Vaši minulost, ale o minulost partnerovu, takže byť Vy můžete projevit maximální vůli, zásadní činy budou spočívat na bedrech Vašeho partnera.

Každý si neseme vzpomínky na minulé vztahy, občas možná sentimentálně povzdechneme, ale více by se nám do života plést neměly, třebaže určitou stopu v každém z nás vždy zanechávají. Svět mužů a žen bývá odlišný v tom, že ženy si častěji po odchodu z jednoho vztahu před navázáním dalšího dopřávají určitý čas na vnitřní regeneraci, aby do nového vztahu dokázaly vstoupit zase v plné síle. Za minulostí v podstatě spálí mosty. Muži bývají v tomto ohledu jiní, ve většině případů za svou minulostí neudělají tlustou čáru, ale dlouhou dobu (např. do chvíle než současný vztah skutečně začnou považovat za vážný a výrazně perspektivní do budoucnosti, čímž si ale musí být více než hodně jisti), někdy však také trvale, si v mobilu, starých diářích atp. nechávají uloženy kontakty na své bývalé lásky. Je to pro ně určité memento, ale i jakási obdoba “zářezů na pažbě”, doklad toho, jak byli v životě úspěšní. Dost často se muži také třeba po nějaké době po rozchodu, zvlášť pokud nebyl bouřlivý, nebo se nějak příliš nedotkl jejich cti, ozývají svým bývalkám a jen tak testují, zda ještě nad nimi mají nějaký vliv. Není to proto, že by chtěli opustit stávající partnerku a vrátit se k bývalce, ale jednoduše si tím utvrzují své ego. Navíc, ať se to ženám líbí nebo ne, muži jsou velkou část svého života v podstatě “na lovu” a stále se rozhlížejí, zda přece jen někde není lepší hnízdečko než to, ve kterém se právě uhnízdili. Naštěstí však bývají také poměrně pohodlní na to, aby hnízdo, které možná není úplně ideální, ale přesto při bližším ohledání v něm vše funguje, jak má, okamžitě opouštěli po zahlédnutí vidiny ještě čehosi lepšího. Zvlášť pokud mají už nějaký ten vztah za sebou a mají zkušenost, že nakonec to v zásadě všude dopadá hodně podobné.

Vím, že v tomto případě zřejmě po čase oslovila Vašeho partnera jeho bývalka a nikoli on ji, ale výkladem výše jsem se Vám snažila naznačit důvody, proč pro něho nebude jednoduché tento kontakt přerušit. Dva roky jsou navíc dostatečně dlouhá doba na to, aby čas obrousil ostří minulých nepochopení a sporů a ponechal pouze ty lepší vzpomínky, a těch se rovněž vzdává velmi těžko. Radila jste partnerovi přerušit styky, což jistě je velmi rozumné, ale ač nechci být špatným prorokem, dokáže to udělat jen v případě, že je hodně silná osobnost. Navíc, některé bývalky jsou hodně vytrvalé, a mohla by si časem zase najít jiný způsob kontaktu. Spíše bych se na Vašem místě zaměřila na posilování vztahu mezi Vámi dvěma a tuto jeho slabost dočasně přestala řešit, protože i jeho samotného to musí vyčerpávat a navíc hrozí, že se časem stane jediným tématem, které budete záhy vzájemně řešit – a to by mohla být cesta k rychlému konci, případně k nepříjemným sporům. Jen čas, tolerance a trpělivost jsou kouzelníci, kteří Vám mohou pomoci, ale nelze ovšem spoléhat pouze na ně a zavírat oči před realitou, to je pochopitelné. Napsala jste například, že se mezi Vámi jedná spíše o vztah na dálku. Ten právě poskytuje partnerovi hodně času k tomu, aby se věnoval i věcem ze své minulosti. Zkuste zapřemýšlet o tom, zda byste skutečně nemohli najít přijatelný kompromis, který by Váš vztah více zintenzivnil a přiblížil a tím pádem vzdálenost zmenšil nebo definitivně smazal. Když ne hned, tak aspoň v blízké budoucnosti, jak to jen půjde. Vztah na dálku dlouhodobě ustojí pouze jedinci, kteří jsou se všemi jeho aspekty skutečně srozuměni a plně jim to vyhovuje. A musí to bezpodmínečně vyhovovat oběma stranám, jinak to nemá smysl. Běžný vztah to však rozhodně není. Není-li jiná volba, pak se aspoň intenzivně soustřeďte na co nejhezčí naplnění společných chvil, plánujte akce, které Vás sblíží, čímž máte šanci snížit riziko, že by Vás někdo či něco zvenčí mohlo rozdělit.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Mirka

Můj manžel se od nás po 13 letech odstěhoval. Máme dvě malé děti. Jsme spolu od našich 19 a 20 let a vztah byl vždy velmi harmonický. Bohužel po narození vytoužených dětí se vše začalo měnit a začali jsme se odcizovat. Čtrnáct dní poté co jsme se přestehovali, mi můj muž oznámil, že už se mnou nechce být a že se odstěhuje. Navíc v tom hraje roli i jiná žena, ačkoliv on stále tvrdí, že to není důležité. Celá situace trvá už přes čtvrt roku a po vánocích od nás odešel bydlet ke kamarádovi. Nyní vše leží na mě, za dětmi dochází třikrát až čtyřikrát týdně a veškerý svůj volný čas si užívá se svojí přítelkyní. Já stále doufám, že by se mohl vrátit a to mi strašně ubližuje. Snažíme se spolu kvůli dětem normálně komunikovat, ale pokaždé když je na mě více hodný, začnu více doufat, že se vrátí. Pak se většinou stane něco, co mě vrátí do reality a o to více to bolí. Vím, že by mi pomhlo, kdybych ho neviděla, ale kvůli dětem to není možné. Holčičky ho milují a já nechci, aby o tátu přišly. Bohužel mám pocit, že to má nyní strašně jednoduché. O děti je postaráno a on si s nimi jen užívá, na druhou stranu mi vyčítá, že ho odstavuji od řešení běžných problémů, jako kdo je bude hlídat, když nejdou do školky a pod. Také mi vyčetl, že více komunikuji s jeho rodiči než před tím. Pokaždé když začneme něco řešit, tak se dostaneme do konfliktu a každý ze zasekneme na tom svém a nejsme schopni ustoupit. Oba jsme trochu paranoidní. Nevím jak se mám z toho začarovaného kruhu dostat. Vždy když mám pocit, že už je to lepší, stane se něco, co mě totálně položí. Připadám si špatná, že svému muži nerozumím a že nedokážu náš rozchod zvládnout s nadhledem. Nejvíce pak bolí, když děti začnou mluvit o tatínkovi a ptát se kdy přijde. Snažím se trpělivě odpovídat a nedát najevo své rozladění a nijak tatínka před nimi neočerňovat, ale stejně musejí cítit mojí nervozitu. Měla bych uvést, že jsou to čtyřletá dvojčátka. Vlastně se na něho nejvíce zlobím kvůli dětem, nedokážu pochopit, jak je mohl opustit. Byli jsme i v poradně, ale manžel si tvrdě stojí za tím, že se musíme rozvést, že náš vztah nemá cenu, protože nejsme “naladěni na stejné frekvenci”. Svým způsobem ho i chápu a vím, že byl poslední roky nešťastný a vyčítám si, že jsem věci neřešila a nechávala je plynout. On o tom bohužel také nemluvil. Jak sám řekl, byli jsme oba příliš tolerantní a ohleduplní.

Milá Mirko,

v našich životech sehrává svou roli celá řada faktorů a jedním z nich je i faktor biologický. Kdyby fungoval vždy do důsledků, pak by vztahy probíhaly asi tím způsobem, že by se partneři na základě sexuálního zaujetí (a genetického souznění) zamilovali, záhy zplodili potomka, pak jej spolu asi sedm let vychovávali do chvíle, kdy už je dítě relativně “velké”, u nás je to cca. věk, kdy dítě začíná školní docházku. A pak by se naše pudová svázanost uvolnila a každý by šel svou cestou, matka by však nadále měla u sebe děti, do věku jejich skutečné biologické dospělosti. Tak je to v přírodě u celé řady zvířat. A pro nás budiž toto pouze modelový případ, jenž dokládá tvrzení, že po cca. sedmi letech vztahu přichází obvykle jakási první velká krize, která může rozhodnout, co se stane se vztahem dál. Jenže člověk není pouze tvor ovládaný pudy, žije ve společnosti a ta ho po staletí učí ctít rodinu a učí ho přinášet pro její dobro určité oběti. Někdo tento závazek dokáže nést s větší mírou zodpovědnosti, jiný v budoucnu neunese jeho tíhu a dá přednost jiným hodnotám.

Ve Vašem případě jste spolu zůstali třináct let (těch zmíněných sedm let berte skutečně jen jako model pro pochopení biologické podstaty možného zlomu) a vše se začalo měnit po narození dětí. Do té doby jste poměrně dlouho žili vlastně jen jeden pro druhého a náhle došlo k velké změně. Váš vztah byl v té době podle Vašich slov harmonický. A pak náhle dostala harmonie citelný zásah. Narodily se děti. Manžel si podle toho, co píšete, určitou míru svých povinností k dětem uvědomuje, ale muži obecně v některých případech dokážou hůře snášet změny, které s příchodem dětí nastanou. Vy jim musíte věnovat více péče, tudíž jí již tolik nevěnujete jemu, jak na to byl skoro deset let, počítám-li správně, zvyklý (je tu možný i faktor žárlivosti na děti). Radovánky a společné výlety jsou odloženy na neurčito, dokonce jste vše měli naděleno hned ve dvojnásobné intenzitě, což znamenalo zapojení i jeho do péče o děti, protože jinak by to téměř nešlo zvládnout. A Váš partner podle všeho začal postrádat tu předchozí volnost a zábavu. Děti má rád, ale neumí se postavit všednodenní realitě života s nimi. Zdá se tudíž, že se buď “nenaučil” být skutečným otcem, nebo tuto realitu nepřijal do všech důsledků. Nedokázal pravděpodobně unést všechna omezení, které rodina, v níž jsou děti, přináší a začal hledat únik. Ten našel po boku jiné partnerky. V ní vidí tolik vytouženou změnu a únik – a to i tehdy, pokud ta žena děti má, protože vůči nim necítí takovou zodpovědnost jako vůči dětem vlastním, a navíc, jako pro všechny muže, je jiná žena vždy přitažlivou změnou, zajímavým zpestřením a výzvou, která probouzí jejich “lovecký instinkt”. Posledně jmenované bývá častým impulsem k nevěře, což však jde obvykle ruku v ruce s nespokojeností ve vztahu stávajícím.

Rozhodně nejste ve snadné situaci, zkusili jste i poradnu, ale ač nemohu vědět, jak to probíhalo, je jasné, že pokud by se objevila vůle, pak byste mohli s její pomocí na vztahu dál pracovat. To Váš partner odmítl. A k tomu, co odmítá, není možné nikoho nutit. Pokud cítí zodpovědnost k dětem, pak je aspoň to pro Vás dobrá zpráva, že Vám pravděpodobně nebude v tomto ohledu v budoucnu působit problémy, s nimiž se potýkají jiné ženy. Čeká Vás každopádně náročné období a rozhodování, zda se ještě jednou pokusit sednout si a zeptat se ho, co je tím skutečným důvodem, proč odchází (jeho slova o nenaladění na stejnou frekvenci vnímáte jistě jako prázdnou frázi, na to mohl přijít v průběhu předchozích let a nikoli až nyní). Připomenout mu dopad, jaký to již má a ještě bude mít na děti. Za jeho rozčilováním nad tím, že víc komunikujete s rodiči a jeho nezapojujete do běžné péče, lze spatřovat určitou míru ozývajícího se špatného svědomí. Nicméně, pokud existuje ještě naděje zachránit vztah, pak stanovisko, že by se mohl vrátit, musí nyní vzejít od něho. Vy jste udělala vše, co jste v daný okamžik byla schopná.

Nyní se ještě pokuste od něho osamostatnit, jak nejvíce to jde (sama vnímáte, že Vám to ubírá energii) a jeho řeči nevnímejte. Téma rozvodu, který Vy sama zatím asi iniciovat nechcete, zkuste odložit. Je nutné však být připravena i na možnost, že manžel žádost podá sám. Přesto (ať tak či tak) Vám rozhodně jedině prospěje, když omezíte Váš kontakt jen na ten nejnutnější. Mohl by se vídat s dětmi třeba u zmiňovaných rodičů? A tak jako v případě všech žen, na kterých je chtě-nechtě znát, že čekají na to, jak se rozhodne partner, se tomuto nutkání zkuste postavit a ukázat svou hrdost. Dvě čtyřleté děti jsou nepochybně náročný závazek, ale už také nejsou tak malé, abyste s nimi a třeba s kamarádkami nebo s dalšími maminkami nemohla vyrážet někam na různé dětské akce, nebo je svěřila do péče rodičů a udělala si pěkný den, případně je odložila na chvíli do dětského koutku a sedla si s kamarádkou nad kafe. Jde o to, že potřebujete najít novou sílu do dalších dní, ať již přinesou cokoli. A poradnu (můžete zkusit třeba i jinou než posledně, ať máte srovnání) či psychologa můžete navštěvovat i jen Vy sama. Nikdy neuškodí mít záštitu v nezaujatém odborníkovi, který Vám pomůže v tomto obtížném období a ukáže Vám, detailněji obeznámen se situací než je možnost ji probrat zde, jiný pohled na věc, který Vám může být velmi nápomocen.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Michaela

muj manzel odesel k jine zene po urcite dobe se zacal vracet domu.po nejakych komplikaci jeho vztah s nouvou partnerkou skoncil.po celou dobu chodil za mnou a stale chodi.potrebovala bych spise poradit jestli mam porad cekat ze se vrati nebo uz to vzdat.dekuji za odpoved.

Milá Michaelo,

otázku, kterou pokládáte, můžete ve skutečnosti zodpovědět pouze Vy sama, ale to jistě víte, potřebujete nyní pouze náhled někoho “zvenčí”. Není pochyb o tom, že se partneři, kteří se rozešli, mohou po čase zase k sobě vrátit. Stává se to. Mohu vycházet pouze z toho, co jste ve stručnosti popsala, a proto nelze být nějak konkrétnější. Není například jasné, jaké okolnosti vedly k Vašemu rozchodu, jak dlouho jste byli od sebe a za jak dlouho se partner vrátil, a kdy se poté, co se tak stalo, s druhou partnerkou rozešel. Všechno toto jsou důležité faktory. Důvod rozchodu stojí na prvním místě, sama musíte zvážit, co k rozchodu vedlo, zda to bylo kvůli odhalené nevěře a nebo tam hrály (a obvykle hrají) svou roli i jiné věci. Důkladně zvažte, zda skutečně stojíte o návrat do starých kolejí, které však nebudou už nikdy tak úplně stejné, protože mezi Vámi bude ležet stín nevěry. A dvakrát do stejné řeky vstoupit nelze.

Ve Vašem stručném sdělení se tedy ptáte, zda máte na partnera čekat, z čehož usuzuji, že partner Vám (zatím) nesdělil, že se chce vrátit. Tím pádem Vás nyní vlastně do jisté míry pouze využívá. Podle toho, co píšete, tak on od Vás fakticky nikdy tak úplně neodešel. Nachází (a zjevně nacházel vždy) u Vás zázemí, čímž jste se dostala do role jakési jeho “matky”, od níž syn odchází za svými milenkami a k níž se vrací, když mu teče do bot, anebo zatouží po původním komfortu. Jestliže je situace takováto, pak byste ovšem neměla nechat ho šlapat po Vaší hrdosti, přece Vás opustil kvůli jiné, o návratu nebyla dosud řeč, ale on už využívá plný “servis”, který je pro něho velmi pohodlný, ba je to pro něho ještě lepší než dřív, protože má navíc svou “svobodu” a na druhou stranu – v případě potřeby – také veškerý komfort: vypráno, vyžehleno, teplou postel a čekající náruč.

Pokud se domníváte, že ho náhle něco osvítí, dokud mu toto všechno budete z dobroty svého srdce poskytovat, pak Vás čeká tvrdé prozření. Už ve chvíli, kdy se poprvé opakovaně objevil na Vašem prahu, jste měla zůstat neoblomná, přece Vás opustil nebo jste se dohodli na rozchodu, a pokud Vás chce zpět a s Vámi i veškerý komfort (který mu milenka nebyla zřejmě schopna poskytnout, proto si vzpomněl, jak se měl s Vámi vlastně blaze), musí pro to něco udělat. Musí se o to zasloužit. Měla jste vymezit jasná pravidla. V této fázi je nejúčinnější docela prostý výměnný obchod, já udělám to, ale ty na oplátku uděláš něco pro mě. A ne mu – obrazně řečeno – přinést pod nos teplou večeři a navléct mu pokorně na nohy trepky. Těmi trepkami jste měla po něm hodit, jako to udělala Líza v muzikálu My Fair Lady, když je poprvé hodila po panu Higginsovi.

Čekání za dané situace nic nevyřeší, když jste nevyjednávala o Vašem soužití a podivném návratu – nenávratu od počátku, tento rozhovor Vás dříve či později čeká. Tedy pokud se nechcete navždy stát pouze jeho přestupnou stanicí, než si najde milenku další a k Vám od ní bude zase třeba po čase utíkat, když zjistí, že se tam čistého prádla a teplých večeří nedočká. A nebo napodruhé odejde nadobro, posílený pro další radovánky Vaší domácí polévkou. Jednoduše řečeno, není nač čekat, je čas jednat.

Pohodovazena.cz

Dotaz: terka

dobrý večer,
chtěla bych se zeptat jaká je pravděpodobnost že můj přítel mě opustí,když jeho rodiče jsou už dvakrát rozvedení? Děkuji za odpověď.

Milá Terko,

předpokládám, že vycházíte ze statistik, které – převedené do hodně obecné roviny – předpovídají, že pokud partner pochází z rodiny, kde od mládí byl svědkem toho, že rozvod je “běžnou” součástí vztahu, dokonce se s tímto jevem setkal opakovaně, přenese tuto skutečnost i do vztahů vlastních. Není to však zdaleka takto jednoduché. Velice záleží na osobnosti partnera i na tom, jakým způsobem rodiče dokázali “ustát” rozvodové fáze a jak dalece tyto okolnosti skutečně poznamenaly jejich dítě. Jiné je to rovněž tehdy, když se to stane v době, kdy je dítě velmi malé anebo již naopak téměř dospělé. Vše je velice individuální, nicméně Vám aspoň letmo nastíním různá hlediska, která mohou mít jistý vliv. Váš partner může skutečně mít tento model natolik “zažitý”, že jej dříve či později naplní i ve vztahu vlastním, to je jedno z možných úskalí a souvisí to s Vaší obavou. Na druhou stranu se děti z rozvedených manželství naopak na základě své negativní zkušenosti snaží, aby oni se na svých partnerech a později dětech ničeho podobného nedopustili, protože na vlastní kůži zažili, jaké stopy to v lidské duši může zanechat.

Dalším a velmi důležitým faktorem je, jak danou situaci zvládli rodiče, jak se v té době uměli věnovat dítěti a vysvětlit mu, že se to neděje kvůli tomu, že by jej rodiče chtěli potrestat, ani že dítě samo nebylo rozhodně důvodem jejich rozchodu, což jsou myšlenky, které se ve zmatené dětské mysli rodí. Pokud tohle rodina ustojí, rodiče pak spolu dokážou jednat na korektní úrovni, nedělají si naschvály a dítě díky tomu dokáže časem pochopit a přijmout fakt, že skutečně nebyla jiná cesta a rodiče jsou i nadále jeho rodiče, i když se každý rozhodl pro vlastní cestu, rovněž to nemusí vést jednou k tomu, že by jeho budoucí vztahy byly dopředu limitovány a nutně předurčeny k tomu, že musí skončit po vzoru rodičů.

Vám bych doporučovala, abyste si tyto myšlenky nepřipouštěla a brala vztah jako každý jiný. Strach dokáže totiž vztah poškodit více než jakákoli jiná emoce. V krajním případě se může stát podkladem pro žárlivost, což rozhodně nelze považovat za důkaz lásky, protože to, co skutečně označujeme tímto slovem, je právě přehnaný strach ze ztráty partnera, který již přerostl do fáze, v níž se obáváme, že především ztratíme vliv nad jeho životem. Strach nás vědomě i nevědomě tlačí k manipulativním technikám, kterými se snažíme partnera ovlivňovat. A to není ta správná cesta. Pokud navíc sami sebe opakovaně přesvědčujeme, že nám to kvůli př. zmíněné “předurčenosti” z minulosti nemůže vyjít, odrazí se to v našem jednání tak, že skutečně náš vztah odsoudíme ke krátkému trvání. Užívejte si partnerství, zvlášť pokud si rozumíte a objektivně nemáte žádné zásadní problémy a neshody, a nic nepovažujte za předem dané. Rozcházejí se a rozvádějí i lidé, kteří si z minulosti takovýto vzor nepřinesli. Statistiky jsou pro ně z určitého úhlu pohledu možná lehce příznivější (dramatické rozdíly v nich však v dnešní době nenajdete a já osobně statistiky beru jen jako velmi obecný ukazatel), ale rozhodně to neberte pro váš vztah jako něco směrodatného. Do lásky statistika nepatří, tam jsou důležitější jiné věci: porozumění, tolerance, společné překonávání překážek a zkrátka všechno, co se dá shrnout pod pojmem láska.

Přejeme Vám hodně štěstí.

Pohodovazena.cz

Dotaz: katarina

Dobry den, ziji s pritelem uz pet roku a narodil se nam krasnej klucik ale asi po ctyrech mesicich co se nam narodilo mimco jsem se zacala doslichat ze mne podvadi s byvalou pritelkini.Od ty doby to je mezi nama takovy vseliaky, pozad se hadame i kuli malickostem a vyvrcholy to vto ze mne pak udezi.Nejhorsi na tom je ze dava vynu mne ze za vsechno muzu ja, za ty problemi co jsou mezi nama.Promluvila jsem si snim a rekla ze se chci rozejit, ale v hlouby duse mu nerozumim,jednou zika ze nechce prijit o rodinu a podruhe zekne ze stim suhlasi. Prosim poradte mi co mam delat a jestli to ma jeste smysl dekuji.

Milá Katarino,

ráda bych byla nositelkou dobrých zpráv, ale bohužel ve Vašem případě Vás mohu podpořit jedině v rozhodnutí odejít od partnera. To, že Vás Váš přítel již opakovaně udeřil, bohužel překračuje hranici normálního partnerského soužití, a jeho jednání patří do kategorie domácího násilí. Možná se Vám toto označení zdá velmi tvrdé, ale je to tak a moc bych Vám přála, abyste to dokázala sama rozpoznat, přiznat sama sobě a rozhodnout se včas a správně. Kdo jednou dokáže překročit hranici a udeřit ženu, ten už tuto hranici bude překračovat i nadále a forma násilí se může jedině stupňovat. Váš partner je nevyrovnaná osobnost s agresivními rysy. Velmi typické je střídání výbuchů zlosti a násilností s okamžiky, kdy se partner omlouvá a slibuje, že už nikdy více to neudělá, ale ani to tak nemusí být pokaždé – nicméně střídají se fáze klidové a fáze, kdy partner reaguje jako smyslů zbavený. Využití síly vůči slabšímu jedinci, navíc matce vlastního dítěte, je tím nejhorším, čeho se muž může na ženě a na vztahu dopustit. Bohužel není tu cesty samovolné nápravy situace ani Vašeho partnera.

Věřte, že neexistuje důvod, že byste Vy dělala něco tak zásadně špatně, abyste si za to “zasloužila” jakýkoli trest, navíc tohoto druhu. Obviňuje Vás, najde jakoukoli záminku, že Vy děláte všechno špatně. Bije Vás a podvádí – a i kdyby nepodváděl, všechno ostatní bohatě stačí. Pokud jste nesebrala dost sil sama za sebe a stále ještě pro partnera nacházíte omluvy, najděte tu sílu kvůli Vašemu dítěti, jednou byste na to mohli tvrdě doplácet oba. Zareagujte co nejdříve, situace je už hraniční. Partner se nezmění – a pokud ano, jen k horšímu, a jedná tak zjednodušeně řečeno proto, protože je psychicky silně narušenou osobností.

A pokud nevíte, kam se obrátit o radu a pomoc, je tu pro Vás specializované středisko i anonymní DONA linka: (specializovaná celostátní telefonická služba pomoci pro osoby ohrožené domácím násilím) 2 51 51 13 13.

Nebo navštivte nejdříve webové stránky: http://www.donalinka.cz Tam najdete více informací a specializované odborníky, kteří Vám budou umět pomoci.

Budeme Vám držet palce, ať se rozhodnete včas a správně.

Pohodovazena.cz

Dotaz: lucie

Zdravím Vás,
Už nevím jak dál, před měsícem mi začal nový vztah, dřív jsme byli kamarádi sice ne moc dlouho, ale poznávali se po této stránce a oba dva jsme pak pocítili, že nemůžem bez toho druhýho být,a že je nám fajn, když jsme spolu….a tak se to přeneslo do partnerského vztahu, spočátku vše bylo fajn, i když jsme se viděli třeba jednou do týdne, jenže postupem času jak jsme se poznávali víc a víc já chtěla od toho vztahu taky víc,(nehledě na to, že jsem si prošla špatným obdobím a hodně klukům už naletěla,tak se ve mě projevila i patřičná žárlivost,a strach z toho, že mi udělá to samý co ostatní),nikdy jsem neměla v rodině takový zázemí,vždycky sme byla po bratrovi až ta druhá,..a nyní si myslím že to má na to i dopad,že vyžaduju od toho partnera velkou pozornost,zájem,abych byla střed jeho zájmu,prostě aby mi dával najevo, že jsem pro něj to nejcennější co má….jenže realita je jiná,on takový spíš nebude,neměl to v životě taky lehké,jeho rodiče se rozvedli když mu byli 4,a od té doby ho společně s mladším bratrem vychovávají prarodiče,nyní je mu 23 už by mohl mít rozum,jenže už několikrát jsem se mu zmínila o mém problému a že nejsem šťastná,že mi nedává tak moc lásku najevo,další věcí je, že hodně naslibuje,ale potom skutek utek,nic z toho se nestane,to mě taky hodně mrzí, a ještě se nedokáže zříct některých svých aktivit,takže místo toho aby sme byli spolu tak si radši zajde do posilovny,na hokej, a mě odsouvá až někam dozadu, už jsem se snažila mu to několikrát naznačit,ale on nemá snahu s tím něco udělat,příjde mi že se mu nechce,napíše, že se bojí že takový nebude,ale že se nad tím zamyslí,ale jestli chci někoho jinýho kdo mi toto může dát tak že to pochopí.Být na jeho místě tak už mi to vadí jak mu pořád melu to samé dokola,ale když to nepochopí tak co mi jiného zbývá že?…zamyslí se, ale nic nevymyslí,vše je potom při starém a já mám opět stejný problém. Příjde mi jako kdyby to vše klidně vzdal bez boje,nebojoval o mě,kdybych mu řekla že jdu tak by to s ním nic ani neudělo.Nedává své pocity najevo,nevím jestli mě ještě vůbec miluje. Já už vážně nevím jak z toho ven,vidět se denně není možné,a tento vztah na dálku kvůli mýmu chování vše ničí,vážně si nevím rady,nechci o něj přijít, ale nechci aby to bylo takhle jak to je. Na druhou stranu, když jsem s ním tak je fajn,pozorný,hodný a je mi s ním dobře. Chlapi už jsou asi takoví,a chyba je asi u mě :sad:Prosím poradte mi nějákou radu,klidně i já sama sem ochotná se změnit,jen nevím jak na to,neustále mě pronásleduje minulost(nevěra,využívání,podvod,lži…) a pokud se nejspíš nezměním sama tak každý vztah bude takový…Moc prosím o radu, a předem děkuju.

Milá Lucie,

je nepochybné, že každý si ze své minulosti přináší do aktuálního vztahu veškeré své předchozí dobré i špatné zkušenosti, a ty jej jak povzbuzují, tak i limitují. Rodinné zázemí bývá velmi důležitým vkladem pro budoucnost. Zvláště tehdy, když jste se v něm cítila být v roli toho, kdo byl opomíjený, a ze subjektivního pohledu neobdržel od rodičů potřebný díl lásky a pozornosti. V takovémto případě nebývá neobvyklé, že dívka či žena hledá ve svém partnerovi někoho, kdo by jí tento nedostatek lásky vynahradil. Bohužel však Váš partner nemůže a nedokáže nahradit postrádaný rodičovský model a stát se pro Vás otcovským ochráncem. A Vy se zjevně k této své frustraci z minulosti příliš upínáte. Snažíte se muže k sobě maximálně připoutat, což ostatně sama upřímně přiznáváte a uvědomujete si to. Svou nejistotu a obavu ze ztráty vztahu projevujete zvýšenou žárlivostí. Říká se, že bez žárlivosti není vztah skutečným vztahem, ale žárlivost je ve své pravé podstatě určitým patologickým jevem, který vztah dokáže v krajním případě zcela rozložit. Můžete slyšet na žárlivost ve vztahu různé názory, osobně se však přikláním k tomu, který říká, že žárlivost je ve své podstatě nadměrně projevovaným strachem nikoli z toho, že přijdete o svou lásku, ale že ztratíte moc a kontrolu nad životem partnera. Je tedy projevem jistého druhu manipulace ze strany žárlící osoby. A to zcela jistě k láskyplnému vztahu nepatří. Nejedná se tu totiž jen o poměrně obvyklou myšlenku, co kdyby… (a oprávněné podezření v případě, že se partner skutečně nechová, jak by měl), ale tento strach dokáže přerůst v trvalé přesvědčení, že se to tak jistě dříve či později stane. Tento strach pak dáváte partnerovi čím dál víc nepokrytě najevo. A to je cesta do velkého problému. Svou žárlivostí můžete proto více ztratit než získat. Věřím, že jste slyšela moudré konstatování, že věrnost se nedá dokázat, jedinou možnou cestou je věřit. A to bude Váš velký úkol, naučit se druhým lidem, kteří Vás mnohokrát zklamali, a věřte, že ještě mnohokrát zklamou, věřit – dříve než k nedůvěře budete mít oprávněný důvod. A hlavně je nutné věřit sama sobě a za tato jejich zklamání a pochybení se neobviňovat. Zklamání k životu patří.

Váš partner i partneři předchozí Vaši závislost na nich a na vztahu (a jejím prostřednictvím se projevující žárlivost) neuměli unést a reagovali na to různými, pro vás velmi zraňujícími způsoby: zmíněnou nevěrou, využíváním, podvody… Zamyslete se nad tím, zda byli vždy na vině oni, nebo zda jste jim k tomu nezavdala příčinu Vy. Jak například pravděpodobně zareaguje muž, kterého žena opakovaně obviňuje z toho, že jí jistě je nebo brzy bude nevěrný? Řekne si, že to má přece stejně už stále na talíři, takže žádný rozdíl mezi tím, že je věrný a že je nevěrný, pro něho není. Obviněn už přece byl. A nebo ho takto pouze utvrzujete v dojmu, že Vás má jistou a může si s Vámi dělat, co se mu zlíbí. Vaši reakci zná a má Vás přečtenou. Bude to snášet po určitou dobu, než ho to přestane bavit a opustí Vás.

Je nicméně nepochybné, že Vy po svém boku potřebujete partnera osobnostně zralého. Nemohu si hrát na proroka, pouze se na mnohých příkladech ukazuje, že ženy, které postrádaly dobré rodinné zázemí a otcovskou lásku, nacházejí ji obvykle v náruči i výrazně starších a zkušenějších mužů. Vy máte po svém boku muže, který však v současnosti nejeví žádné výrazné známky toho, že by byl ochoten chovat se jako Váš skutečný partner. Sice jste navenek přešli z formy kamarádské do partnerské, ale on podle všeho tuto svou novou roli, kterou Vy od svého partnera očekáváte, dosud nijak neakceptuje. Bude to znít možná tvrdě, ale zdá se, že Vašemu partnerovi zcela vyhovuje nezávaznost a svoboda, kterou měl ještě jako Váš kamarád a vzdát se jí příliš nemíní, navíc k tomu dostal jako příjemný bonus příslib či realizaci uspokojení v intimní oblasti. A proč by se měl snažit, když mu svým přehnaným zájmem o něho a žárlivostí vlastně ukazujete, že tu jste jen pro něho a kdykoli uděláte vše, co mu na očích vidíte? Vy jste totiž i v tomto novém vztahu (a podobně tomu pravděpodobně bylo i ve vztazích předchozích) od počátku sklouzla do role toho závislejšího na vztahu a navíc ještě tuto svou závislost dáváte partnerovi svými činy nezastřeně najevo. Ve Váš neprospěch také mluví to, že od počátku se jedná o vztah na dálku, který je pro partnery vždy mnohem náročnější a víc prověřuje pevnost jejich svazku než vztah “každodenní”.

Říkáte, že si přejete změnu sebe sama, opět je z toho cítit určitá až přehnaná snaha a hraniční odhodlání či obětování sebe sama pro Váš vztah. Chcete změnit sebe, i kdyby cena za to měla být jakkoli vysoká. Věřte, že nikdy nebývá problém jen na jedné straně, a bez snahy druhé strany žádný vztah přebudovat nedokážete. Uvědomte si také, že do jisté míry jste jaká jste a změnit lze jen něco málo, ale ne celou osobnost. Nepochybně jste, tak jako každý jiný člověk, plnohodnotná, osobitá a hodná lásky. Musíte však také s tím být srozuměná vnitřně. Je jisté, že pokud se vzdáte kusu sama sebe, nikdy to už nebudete Vy.

Nicméně z toho, co jsem popsala výše, vyplývá, že je před Vámi určitá cesta, na kterou by bylo dobré vykročit, cesta sama k sobě, protože kdo nemá rád sám sebe, nemůže dát lásku ani druhým. Je třeba najít vnitřní rovnováhu, srovnat se s minulostí, naučit se věřit druhým lidem, neukazovat partnerovi svou závislost na něm (žárlivost Vás navíc skutečně ničí), ale nechat partnera, aby se také on začal o vztah starat, ideálně, aby si Vámi a vztahem nemohl být jist tak, jako doposud. Netlačte na něho a dejte mu prostor, aby projevil svůj zájem o budování vztahu, sama se zaměřte na své radosti. On přece také má své zájmy. I ve Vašem případě, jako u mnoha jiných žen, platí, že byste měla nyní trochu se stáhnout, více se věnovat kamarádkám, vrátit se ke svým zálibám, nebo objevit nějaké nové, nelámat nad sebou hůl, na partnera být milá, ale s úsměvem některé jeho plány a samozřejmá očekávání občas také odmítnout. Aby se mohl zarazit a začít přemýšlet, co se to děje. Nemůžete být pokaždé s ním, přece chodíte v ten den aerobic, máte sraz s kamarádkou atp… Jen tak je šance, že i on dostane prostor ukázat svůj zájem. A pokud zájem neukáže, možná na vztah s Vámi není zralý a není to ten pravý. Tohle všechno musíte dobře zvážit a i ve Vašem případě nebude na škodu, když zajdete do nějaké poradny, kde se Vám budou moci věnovat nejen jednorázově, ale komplexně. A pomůžou Vás nasměrovat při hledání sebevědomí a Vašeho nového já, od kterého se již snáze odrazíte, uvidíte vše v nových souvislostech a z této pozice se Vám bude i snáze rozhodovat, co skutečně od života chcete a co dál.

Pohodovazena.cz

Dotaz: petra

Rozesla jsem se s pritelem, ted jsme kamaradi, on se ted hodne kamaradi i s mou kamaradkou, je to ciste pratelstvi, jde ale o to ze me hodne mrzi, ze oni maji vice duvernejsi vztah, tedy ze on se ji sveruje mnohem vice nez me, no a me to proste boli. Myslela jsem ze to my po 6ti lete znamosti bychom si meli mit mnohem blize, nebo je to normalni?

Milá Petro,

rozchod, ať již bylo jeho důvodem cokoli, vždy znamená ukončení nějaké životní etapy. Období, které následuje po něm, není nijak snadné. K tomu, abychom rozchod mohli skutečně odložit jako definitivně uzavřenou kapitolu, je nutné projít určitými fázemi, které trvají individuálně různě dlouhou dobu. Dalo by se říci, že v zásadě jsou čtyři: šok, agrese, deprese a smíření. Je skutečně ryze individuální, jak dlouho která bude trvat, případně na jak dlouho se v té které “zaseknete”, ale rozhodně to není nikdy záležitost jen pár dní.

Vše chce svůj čas. Nejprve přichází fáze, kdy všechno ještě je hodně čerstvé, musíte s daným faktem vyrovnat, chvílemi nevěříte, že se to stalo a že je to definitivní, ptáte se proč. Pak následuje fáze, při níž se na partnera naštvete a lépe si uvědomujete, co Vám na něm a na Vašem spolužití vadilo, co skutečně vedlo k Vašemu rozchodu, přichází potřeba frustraci nějak vybít. Když tato záplava nashromážděné energie odpadne, upadáte do smutku a určité formy deprese, jejímž vyvrcholením je smíření.

Prakticky bez výjimky výše popsané fáze přicházejí a čas a následnost jednotlivých fází nelze nijak oklamat. Vy jste žila v relativně dlouhodobém vztahu. Rozchod Vás nutí ke hledání nového směřování, jehož nalezení je nyní pro Vás tím nejdůležitějším úkolem, jaký před sebou máte. Až totiž přehodíte výhybku novým směrem, značně se Vám uleví. A to se, soudě podle toho, co píšete, zatím nestalo. Troufala bych si odhadnout, že jste stále ještě nepřekonala všechny čtyři fáze rozchodu a zatím jste na hranici té první. S bývalým partnerem jste si slíbili, že zůstanete kamarády. Jistě to bylo vedeno dobrým úmyslem, aby pro Vás rozchod nebyl tak tvrdý – a také se na počátku zdálo, že to po těch prožitých letech už zvládnete.

Vám se to však zatím nedaří, což je dokumentováno určitou Vaší “žárlivostí” na společnou kamarádku a dotčením, že si s ní Váš partner rozumí. A jak Vám aspoň přijde, rozumí si s ní víc než s Vámi, jinými slovy, věnuje jí více pozornosti než Vám a svěřuje se jí s více věcmi – což buď odhadujete nebo Vám řekla Vaše kamarádka. Tímto zkoumáním však pouze sama sebe vystavujete trápení. Je to ozvěna Vaší vnitřní bolesti a toho, že jste dosud nepřijala realitu, že jste si navzájem dali svobodu. To v praxi znamená, že Váš bývalý partner i Vy jste nyní volní pro jakýkoli nový vztah, teoreticky i s Vaší kamarádkou, i když tam skutečně nemusí jít o nic jiného než o přátelství.

Na rozdíl od Vás, ona s Vaším bývalým partnerem nemá (předpokládám) společnou mileneckou minulost, a to pro ni a pro něho není v jejich vzájemném kamarádství tudíž skrytou brzdou. Vůči Vám však bývalý partner podobný minulý závazek jistě cítí a pravděpodobně předpokládá, že kdyby se Vám otevřeně svěřoval s tím, jaké má nové plány do života, včetně hledání nové partnerky, kterou však po rozchodu více než pravděpodobně nebudete Vy, pak by Vás zraňoval. Z čehož se dá usuzovat, že v porozchodových fázích bude pravděpodobně nyní již dál než jste v tento okamžik Vy. Dost možná byl on také tím zjevným či skrytým podněcovatelem Vašeho rozchodu, takže byl na celou situaci svým způsobem lépe připraven, nehledě na to, že muži zkrátka některé věci vnímají jinak.

Opravdové kamarádství mezi Vámi, jako osobami, které se dobře znají, se může rozvinout až tehdy, když budete schopni se za svou minulostí ohlédnout maximálně s úsměvem a nostalgií a informace o případném novém partnerovi Vašeho ex Vás už nezaskočí. To chce však svůj čas, a předchází tomu fakt, že odžijete všechny výše uvedené porozchodové fáze. Až potom je jistá šance, že se stanete přáteli. Nyní chcete něco, na co je ještě příliš brzy a nejste na to připravená. Zkuste dát partnerovi skutečnou volnost a tím i volnost sama sobě a aspoň na nějaký čas skutečně buďte od něho dostatečně daleko. S kamarádkou si o tom promluvte, pokud je skutečná kamarádka, pochopí Vás a v rámci svých možností podpoří. Pokud ne, zvažte, zda nebude lepší, obejít se načas i bez její společnosti. Pokud je ona tím, kdo Vám, byť v dobré víře, předává “tajemství” Vašeho expartnera, neumožňuje Vám tak se s tím vyrovnat, protože – možná podvědomě – čekáte na informaci, že se situace nějak třeba změnila ve Váš prospěch. A pokud se tak neděje, působí to na Vás jako prodlužující se agónie utrpení. Současně mějte na paměti, že kamarádka je svéprávná, takže zasahovat do jejího života, ani do života expartnera v tuto chvíli není tou správnou cestou.

Pohodovazena.cz

Dotaz: Lenka Musilová

Dobrý den,

dostala jsem se do situace, kdy si dopisuji s milenkou svého přítele. On zatím nic netuší, ale ráda bych, aby mi vše vysvětlil z očí do očí, ale nevím, jak začít.

I kdybych se s ním rozešla, měla bych problém najít si někoho jiného. Jsem spíše uzavřenější osoba a do společnosti moc nechodím. Jak navázat třeba vztah, když půjdu na ples ?

Děkuji za radu a s pozdravem

Lenka Musilová

Milá Lenko,
z Vašeho příspěvku nevyplývá, jak jste se o nevěře svého partnera dozvěděla a jak jste se seznámila s jeho milenkou. Oslovila jste Vy ji nebo ona Vás? Ví ona, kdo jste a ví to od počátku? Nevěra se v dnešní době zdá jako něco, s čím musíme počítat, běžný společenský jev. Pokud jste se o nevěře dozvěděla pouze z úst jeho milenky a ona navíc od počátku ví, kdo jste vy, nikdy nezapomeňte vzít v úvahu, že i Vy jste její sokyní (nejen ona Vaší) a nemůžete brát jako stoprocentně pravdivé vše, co Vám říká. Máte pro partnerovu nevěru ještě jiné důkazy? Chová se poslední dobou jinak, bývá často pryč, ukrývá z Vašeho dohledu mobil? Ani tyto a další typické signály přesto ještě nemusí svědčit o nevěře.

Ale předpokládejme, že Vám partner nevěrný je. Víte dokonce přesně – s kým. Pravděpodobně se snažíte pochopit, co se stalo a proč se to stalo, a možná si i kladete otázku, v čem je ona lepší než já – a to Vás zraňuje. Tyhle otázky je lépe si nepokládat, protože na nich daný problém nikdy nestojí. V celé řadě vztahů časem dochází k hraničním situacím (více i méně zjevným), jejichž řešení je buď posouvalo vpřed, a nebo také umrtvovalo. Uvědomte si, že základem vztahu je vždy dobrá komunikace mezi partnery, na ní opakovaně selhává celá řada vztahů.

Tak jako tak nejste v lehké situaci. Trochu ji odlehčím jedním příběhem, v němž se také poznaly manželka s milenkou, jednání “jejich” partnera je rozhořčilo natolik, že se smluvily, potkaly se s ním na společné schůzce, obě mu daly vale a z nich se nakonec staly dobré kamarádky. Nevěrný partner dostal ponaučení, na které asi hned tak nezapomene. To se však moc často nestává, i když řešení to také je.

Vy nyní stojíte před otázkou, zda celou situaci probrat s partnerem, kdy můžete očekávat různé reakce – potvrzení, zapírání, hádku i rezignaci – ochotu i neochotu situaci řešit. Ať tak či tak – dříve než partnera oslovíte, musíte si být opravdu jistá jeho nevěrou, jinak to řešení nepomůže. V tomto případě by Vám před tím, než s ním usednete ke stolu, měl poradit zkušený psycholog z manželské poradny, kterému byste sdělila všechny Vaše poznatky a podezření a měl by na Vás více času a komplexnější pohled na vše, než Vám můžeme nabídnout prostřednictvím této on-line poradny.

Naznačila jste, že zvažujete také druhou cestu. Pokud spíše chcete bojovat o Váš vztah, rozhodně přerušte kontakt s milenkou (to v každém případě, uvědomte si, že jí takto poskytujete výhodnou pozici, pokud se tedy s ní nechcete domluvit na společném útoku, jak bylo popsáno v příběhu výše, a navíc sama sobě nasazujete brouka do hlavy). I zde je na místě nestydět se vyhledat odbornou pomoc, manželská poradna je určena párům sezdaným i nesezdaným. Každopádně nelze doporučit, jak často slýcháme, že partnera zpět nalákáme úchvatnou změnou zevnějšku. Pokud je “zakoukaný” jinde, ani si toho nevšimne. Práskání dveřmi ani ignorace také nejsou řešením. Jediné možné je otestovat tak trochu jeho spoluzodpovědnost na vztahu jako takovém. A to například tak, že na něm nebudete viset, nebudete mu vždy a ve všem stále k dispozici. Určitě sama víte, v čem jste mu prokazovala nejvíce pozornosti, možná až přehnané, takže například mu přestaňte volat tak často nebo pravidelně, jako dřív. Nabuďte vždy k zastižení, tedy nevrhejte se po všech jeho telefonech, víc se začněte scházet s kamarádkami, najděte si jiné aktivity. Myslete víc na sebe. A pokud chcete změnu vizáže, udělejte si jí radost, tedy ne kvůli němu, ale zase a jen pro sebe, pro svůj dobrý pocit. To však neznamená, že mu budete tvrdit, že máte někoho jiného. Vůbec ne, kamarádky jsou kamarádky, sportování je sportování, kino je kino, ať si to klidně i ověří. Vrtat červík v hlavě mu časem začne sám. Pokud je zvyklý na denní servis – úklid, teplá večeře, vypráno, vyžehleno – vybočte z tohoto rituálu a tvařte se, že je to samozřejmé, že co si neudělá, to nemá. Chce to ale spoustu trpělivosti a sebezapření.

A co se týče toho seznámení. Pokud jste ještě sama v sobě tento vztah neuzavřela, nevěřte moc tomu, že se Vám hned podaří “vyrazit klín klínem”. Vztah, co najdete, ať už z “pomsty” nebo ze “smutku a osamění” bude velmi pravděpodobně jen přechodový, snad pofouká bolístky, ale nazahojí je. Ty hojí až čas. Takže pokud nové seznámení, tak nejdřív uzavřete vztah stávající a chvíli buďte sama. A až to přebolí, určitě partnera najdete, na plese, na akcích s přáteli, kteří pozvou jiné přátele, kde máte šanci největší, možná i na internetu, který vyhovuje uzavřenějším lidem – i když to je sázka do loterie, ale to je snad každé seznámení. Rozhodnutí je však zcela na Vás, prověřte situaci, rozhodněte se podle toho, co sama vnímáte jako nejlepší, a na odborníky také rozhodně nezapomínejte.

Pohodovazena.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *