V našem městečku převzal od svého táty pekařské řemeslo mladý Uhlík. Byl to po své letoře dobrák a pedant. Tak jak ho tomu tatík vedl. Pekárnu znal do posledního polínka, svému řemeslu rozuměl jako málokdo, a pokud došlo k nedohodě nebo sváru, měl vždy poslední slovo. Protože mluvil dobře a s rozvahou, všichni si toho považovali. Jednoho dne si ho zvolili za svého rychtáře.