Odchytí vás na ulici?


“Odnauč se říkat ne, mě vůbec bát se nemusíš,” zpívá se ve známé písničce, samozřejmě kromě toho, že říkat “Ne” nám prý vůbec nesluší. Zcela jistě jsou situace, kdy říkat “Ne” skutečně slušné není, zkušenost mě však naučila, že někdy je to zkrátka nutné, protože jinak by se člověk nikam pomalu nedostal včas a navíc by mu zbyl jen vítr v peněžence. Zejména obyvatelé měst to jistě dobře znají, pospíchají a na ulici je zastavují tu studenti nebo žáci s kasičkami či anketami, tu starší usměvavé dámy s výhodnými nabídkami, jinde jsou to zas podivná individua, která si s mírnou přidrzlostí říkají o peníze na telefon či na vlak.


Možná je to jen mé zdání, ale ten počet stále narůstá, a i kdyby šlo jen o samé prospěšné věci, tak oproti dřívějšku nyní vždy nasadím nepřítomný či lehce podmračený obličej, zakroutím hlavou, aniž bych vyslechla celou nabídku, prosbu či příběh.

Na ulici přispívám jen na pravidelné akce na pomoc dětem a na výzkum rakoviny. A i tak se ve mně rodí pochybnosti, zda se mé peníze opravdu ocitnou ve správných rukou, nebo zda se cestou administrativy nerozdrobí mezi ty, kteří se na podobné původně dobře míněné projekty nabalí. Sama se nestačím divit, ale můj zamračený pohled stejně nikoho neodradí, dokonce jsem vypozorovala, že ač přede mnou nechají projít několik lidí bez po všimnutí, po mně se vrhají skoro s železnou pravidelností jako vosy na med.

Pokud se tváří mírumilovně a usmívají se, občas se také na ně s úsměvem podívám, i když vyhnutí se pohledem je také jedna z účinných taktik. Jednou jsem však zůstala stát a dodnes mě mrzí, že mě nenapadla nějaká vhodná odpověď. Prosmykla jsem se klubkem nejmenovaných ekologických aktivistů a jeden z nich za mnou ještě zavolal: “Tak to vám přeju takovou jednu mírnou přírodní katastrofu!” Třebaže s ekology v některých věcech sympatizuji, jejich zatvrzelé odhodlání mě občas i děsí. Tahle slova toho pro mě jsou důkazem, ale mají smůlu, žádná přírodní katastrofa mě naštěstí (pro jistotu přece jen klepu na dřevo) nepostihla, zato tenhle výrok si budu pamatovat zřejmě už navždy a jakoukoli spolupráci s podobným typem hnutí si dobře rozmyslím.

Redakce