Za sedmi divy světa


Dones si pamatuji ten pocit, když jsem poprvé otevřela novotou vonící knihu od Vojtěcha Zamarovského Za sedmi divy světa. Nádherné fotky a ilustrace, nádech tajemství, který mě připoutal k této a později i k dalším knihám slovenského historika a spisovatele populárně-vědeckých titulů, které byly svým stylem dobře přístupné i mladším čtenářům. Jeho knížky patřily k vyhledávaným právě pro svou čtivost a atraktivní témata, i když některým odborníkům byly trochu trnem v očích pro údajné rozpory a výkladové nepřesnosti. To nám však vadit nemusí, sedm divů světa je světově proslulý a uznávaný seznam unikátních starověkých staveb v oblasti Středozemního moře a na Středním východě.


Za sestavitele seznamu sedmera starověkých architektonických skvostů je tradičně považován řecký spisovatel Filón Byzantský, který žil údajně někdy ve 2. nebo 3. století n. l. Filón napsal krátký spisek O sedmi divech světa, ve kterém sestavil seznam staveb, které považoval za zcela unikátní. Nebyl to však pouze on, kdo psal o soudobých výjimečných stavbách, navíc jeho dílo se nedochovalo kompletní a na rozdíl od dnešního seznamu v něm místo rhódského Kolosu vyzdvihoval babylonské hradby.

Divy světa jsou často zmiňovány a skloňovány snad ve všech podobách, skutečností však je, že kdybychom je měli vyjmenovat, dá většina z nás dohromady maximálně tři čtyři divy, a pak bude už jen tápat, v krajním případě nám na mysli vytane jen jeden jediný, bezpochyby nejznámější, kterým jsou egyptské pyramidy v Gíze (cca. 2550 př. n. l.). Monumentální hrobky starověkých faraonů se dochovaly do dnešních dnů v neuvěřitelné podobě, a právě to je také odlišuje od jiných divů, po kterých zbyly v lepším případě ruiny, v tom horším jen dobové záznamy. A na druhou stranu, ač by se zdálo, že k divům světa by měla bezpochyby patřit například mohutná čínská zeď, není tomu tak. Nesmíme totiž zapomínat, že divy sestavovali antičtí myslitelé, takže jmenované stavby bychom našli jen v širším okruhu starověkého Středomoří.

Druhým divem světa do seznamu přispěli po Egypťanech dávní Babyloňané. Slavný panovník Nabuchadnezar II. za své vlády nechal vystavět proslulý Babylon, který vešel ve známost hlavně zásluhou biblického zmatení jazyků při stavbě jeho vysoké věže. Město bylo vystavěno za Nabuchadnezarovy vlády v období tzv.novobabylonské říše (625-539 př. n. l.). Někdy v té době také vznikl druhý div světa, proslulé nádherné terasovité – visuté zahrady, postavené snad pro královnu Semiramis, jejíž jméno nesou. Možná však byly vystavěny na počest panovníkovy konkubíny dovezené z Médie.

Monumentální, asi třináct metrů vysoká socha boha Dia (nejvyššího boha řeckého pantheonu), kterou v roce 433 př. n. l. vytvořil v Olympii řecký sochař Feidiás je v pořadí třetím divem. Socha byla vyrobena ze slonoviny. Vlasy a šaty měl božský Zeus ze zlata. Seděl na obrovském trůnu z cedrového dřeva, vykládaného zlatem, ebenem, slonovinou a drahokamy. V levé ruce držel berlu s orlem na vrcholu, v pravé třímal sochu bohyně Niké. Dílo zdobila řada známých mytologických výjevů jako byla smrt Niobiných dětí či zrození Afrodity.

Artemidin chrám v Efesu (550 př. n. l.), čtvrtý div světa, byl postaven v iónském slohu. Půdorys chrámu měřil 115 x 55 metrů a byl po obou stranách lemován dvouřadým sloupovím. Uvnitř chrámu se skrývala svatyně, v které stála socha známé bohyně lovu a měsíce, ozdobená drahokamy a vzácnými kovy, o níž se nám však nezachoval jakýkoli podrobnější popis, natož pak vyobrazení. Chrámovou výzdobu kromě monumentálních sloupů doplňovala spousta uměleckých děl, na kterých se podíleli nejlepší sochaři té doby. Do dnešních dnů se nám z chrámu dochovaly pouze fragmentární zbytky, které se nacházejí v Britském muzeu.

Předchozí dva divy světa pocházejí z klasického řeckého období, nyní budou následovat tři, které vznikly v pozdnějším období antických dějin – v čase helénismu. Pomyslnou pětku by si v rámci historického vzniku sedmičky divů od nejstarších po nejnovější odneslo Mauzoleum v Halikarnassu nebo též Mausólovo mauzoleum, tj. Mausólova hrobka. Byla to hrobka, kterou nechal v letech 353-350 př. n. l. v Halikarnassu (současné Bodrum v Turecku) vybudovat perský satrapa Mausólos se svou ženou a sestrou Artemisií. Stavba to byla tak velkolepá, že slovo mauzoleum přešlo do obecného významu jako označení pro jakoukoliv velkou hrobku, ačkoli původně spojení slov Mausól – eion znamenalo (stavba) věnovaná Maussólovi. Stavba se nakonec po stoletích zřítila a dnes je na jeho místě muzeum a archeologické vykopávky.

Někdy mezi lety 292-280 př. n. l. vznikl šestý div světa, Rhódský kolos. Stavitelem kolosu, obrovské – třicetimetrové bronzové sochy starověkého řeckého boha Hélia, postavené u přístavu na ostrově Rhodos, byl Chárés z Lindu. Sochu u něho objednali obyvatelé ostrova, kteří tak chtěli bohu poděkovat za pomoc při odražení invaze Démétria Poliorkéta, syna makedonského krále Antigona I. Sochu, která podle některých verzí stála rozkročená nad přístavem a pod nohama jí proplouvaly lodě (což však zní nepravděpodobně, neboť by se kolos nejspíše hned rozlomil), stavěl Chárés údajně tak, že ji obkružoval tunami písku a štěrku, aby zakryl její dosavadní podobu. K rozlomení sochy však nakonec skutečně došlo, a to v roce 226 př. n. l., kdy po ničivém zemětřesení praskla v kolenou a spadla. Její zbytky byly časem pravděpodobně roztaveny.

A konečně jako poslední div světa starověcí myslitelé určili Maják na ostrově Faros ze 3. století př. n. l. Nacházel se v Egyptě u města Alexandrie a byl nejvyšší stavbou tehdejšího světa. Dosahoval výšky 122 metrů (asi jako 40-ti patrový dům) a byl údajně viditelný ze vzdálenosti 50 kilometrů. Architektem projetu byl Sóstratos. Byl zasvěcen Ptolemaiovi Sotérovi a jeho ženě Berenice. Stavba byla tak dokonalá, že přežila několik zemětřesení a vydržela přes tisíc let. Přesto na něm zemětřesení časem zanechalo své stopy, a tak byla v roce 1480 na místě bývalého majáku postavená pevnost, na niž byl použit kámen z majáku. Dodnes v mnoha jazycích maják najdeme pod slovem “pharos”.

Dne 7. července 2007 (tedy záměrně symbolicky dne 7. 7. 2007) bylo podle počtu hlasů zaslaných lidmi z celého světa zvoleno Nových sedm divů světa. Hlasovalo se prostřednictvím internetu a SMS zpráv. Mezi nově zvolené divy patří: socha Krista Spasitele v Rio de Janeiru, skalní město Petra v Jordánsku, výše již vzpomínaná a nyní konečně doceněná velká čínská zeď, pevnost Inků v peruánském Machu Picchu, indické mauzoleum Tádž-Mahal, chrámové město Mayů Chichén Itzá v mexickém Yucatánu a římské Coloseum. Pro nás je nesporně zajímavé, že v širší nominaci se ocitli také Pražský hrad a Karlův most.

Zdroj: Wikipedia

Redakce