Partnerské hádky zvládejte s grácií

Partnerské vztahy bez hádek, konfrontací či chcete-li vzájemné výměny názorů jsou téměř nemyslitelné. Vždyť do vztahu vstupují dvě odlišné bytosti už jen svou genetickou výbavou, k níž se připojují navíc jiné zvyky z různých prostředí, ze kterých přicházejí. Muž a žena se tak po celý čas soužití snaží v ideálním případě dosáhnout jakési partnerské rovnováhy, ovšem ne vždy to jde bez řádného vysvětlování svého stanoviska, někdy i velmi hlasitého. Je poměrně známým tvrzením, že čím více bychom putovali od nás na sever, tím klidnější povahy bychom nacházeli, čím více na jih, třeba do proslulé Itálie, tím jsou lidé temperamentnější, což podporuje větší vznětlivost. Však také ne tak zcela neoprávněně se vžilo spojení “italská domácnost”. Z čehož vyplývá, že u nás ve střední Evropě se oba proudy potkávají a křižují.


Znáte to jistě dobře, přicházíte z práce, v ruce často ještě přinášíte nákup toho nejnutnějšího, bez čehož by váš partner (až na výjimky, samozřejmě) pravděpodobně zemřel hlady, a vidíte, že zatímco vy jste včera vysmýčila byt tak, že by se z podlahy dalo jíst, partner jej za jedno odpoledne dokázal doslova obrátit vzhůru nohama. A to rozhodí i leckterou holubičí povahu. Dodejme k tomu snad jen to, že holubi zdaleka nejsou tak mírní a mírumilovní, jak se o nich traduje. Toto mínění o holubičí povaze vzniklo zřejmě na základě jejich chování v době toku, kdy dochází k tzv. zobáčkování. A v partnerských vztazích paralelu hledat netřeba, ta je nám zcela zřejmá, takže vlastně holubičí chování a handrkování, jehož jsme mnohdy očitými svědky, se jako přirovnání docela hodí.

Výše popsanou situaci bychom mohli zařadit mezi běžné spory, zvlášť pokud partner z uklizeného bytu nedělá bojiště příliš často. Pokud spolu dva lidé žijí, je celkem normální, že to čas od času to mezi nimi zajiskří. Důležité je spor včas rozpoznat a vyřešit, tedy ani jej nezveličovat, ale na druhou stranu jej v sobě ani nepotlačovat, protože kumulace více drobných problémů jednou zcela zákonitě přeroste únosnou míru a dá podnět k mnohem větší hádce. A ta se dost možná bude týkat něčeho úplně jiného nebo přeroste v osobnější a závažnější konflikt, přinejmenším se změní v nepříjemný proud výčitek.

Jak tedy přistoupit ke sporu, abychom zabránili budoucí domácí válce, možná v krajním případě ve stylu známé filmové Války Roseových? Předně se snažte spor vyřešit hned, ve chvíli, kdy si uvědomíte, že zažíváte situaci, při níž se ve vás vzbuzují negativní emoce. Neznamená to, že partnera napadnete, to raději klíčový okamžik silou vůle ještě o chvilku oddalte, abyste mohli mluvit pokud možno věcně a s klidem. Zkuste si uvědomit, že stejnou situaci, která je pro vás zásadním bodem sporu, váš partner pravděpodobně může vnímat zcela odlišně. Nemusí ho napadnout, že by vám něco podobného mohlo vadit. A proto je třeba ho s vaším negativním stanoviskem seznámit. Klidná a věcná debata však bude mít prokazatelně větší účinek než nečekaný výbuch hněvu, při němž se partner chtě nechtě postaví do pozice obranné. Nebude vám naslouchat, pouze se bude bránit, a v závislosti na předmětu sporu třeba i velmi tvrdě.

Může se stát, že se dusno hrozící hádkou rozhostí na zcela nevhodném místě, třeba na veřejnosti, kde by to působilo nepatřičně. Je známou skutečností, že pokud – byť v banálním sporu – napadnete partnera před zraky jiných lidí, bude to vnímat jako mnohem zásadnější a zraňující právě proto, že to proběhlo před svědky. Spory tedy řešte pouze tváří v tvář, také děti se jich snažte ušetřit. A pokud máte pud sebezáchovy, tak před společností zatáhněte za záchrannou brzdu a odložte spor na později prostým: Teď a tady na to není vhodné místo, vyřešíme to později. Ovšem nezapomeňte se k tomuto tématu skutečně záhy vrátit, doporučuje se maximálně do dvou dnů.

Než partnera zahrnete výčitkami, zkuste zjistit, proč daná situace vznikla. Mluvte o všem ze svého pohledu, vyjádřete své emoce a žádejte jeho stanovisko. “Mám pocit, že… “, “Cítila jsem se…” místo obvyklého “Ty jsi způsobil…” Výhodné je zkombinovat kritiku s pochvalou, nejprve vyzdvihnout na daném činu to pozitivní a partnera pochválit a až následně předestřít, v čem však je problém.

Nepoužívejte absolutní výroky ve stylu VŽDY a NIKDY, tím partnera opravdu rozčílíte a dozvíte se, mnohdy s matematickou přesností, kdy to vaše VŽDY a NIKDY neplatilo. Držte se tématu a nevnášejte do něho také žádné “podpásovky”, kterými partnera sice spolehlivě rozčílíte, ale konstruktivní řešení pro tu chvíli zmizí v nenávratnu. Stejně tak je zakázáno se partnerovi smát či vysmívat.

A konečně – uvědomte si, že mluvíte s člověkem, kterého milujete. Mějte stále na paměti, že předmětem sporu není partner jako takový, ale konkrétní čin a nebo situace. Uprostřed spádu negativních emocí na své pozitivní city člověk často zapomene, ale sami víte, že byly doby a stále jsou chvíle, kdy byste pro něho udělali první poslední, tak mu některé věci i odpusťte. Sobě navzájem. Ba i sami sobě.

Redakce