Dám si grog, protože jsem groggy

grog_m
Povzbuzující horký alkoholický nápoj, který se v základní podobě skládá z rumu a vařící vody, by si člověk, který se dříve označoval jako groggy, pravděpodobně nedal. Původně toto slovo totiž skutečně znamenalo ne vyčerpanost po nějakém výkonu, tedy pokud ten výkon nebyl spojený s nadměrnou konzumací zmíněného grogu, ale “groggy” byl ten, kdo to tentokrát s pitím grogu opravdu přehnal.


Název tohoto jednoduchého nápoje, který časem došel menších obměn, kdy místo rumu bývá při jeho přípravě používán i koňak či whisky, má celkem zajímavou historii. Po stopách názvu povzbuzujícího nápoje se musíme vrátit do doby, kdy Anglie byla mocnou koloniální říší, vládnoucí světovým mořím, zemí slavných námořních kapitánů, dobyvatelů a také pirátů. Námořníci si vždy již tenkrát rádi přihnuli, a od 17. století dostávali (až do roku 1970) na lodích Royal Navy na příděl rum.

S příděly se však hýřilo, alkohol podporoval nedisciplinovanost posádky, porušování pořádku a samozřejmě i nezřízené opilství. To se přestalo zamlouvat jednomu z viceadmirálů, Edwardu Vernonovi, který mužstvu nakázal pít rum zředěný horkou vodou a neoblomně na tom trval. Tímto činem se Vernon záhy zapsal do historie, ani ne tak svým jménem, jako přezdívkou, která vycházela z jeho záliby v nošení kalhot z grogénové látky, hrubé tkaniny z hedvábí a vlny. Podle nich mu námořníci říkali “Old Grog”, nebo také zkráceně “Grog”. Admirál Vernon i se svými kalhotami sice upadli v zapomenutí, jeho přezdívka však žila svým životem dál – dochovala se nám ve jménu nápoje, jenž se rychle ujal a byl po něm pojmenován.

Podle jiné, pravděpodobně však až dodatečné a mylné, interpretace je slovo grog zkratkou z “Grand Rum Of Grenada” a mělo vzniknout po dobytí Grenady Angličany v 18. století. Ať tak či tak – v chladnějším klimatu Velké Británie si horký grog oblíbili a někdy na počátku 19. století vešel ve známost i v německých zemích a nedlouho poté i u nás.

Z hlediska přípravy nenáročný nápoj se zpravidla smísí v poměru dvou třetin horké vody a přibližně jedné třetiny rumu (v případě běžného hrnku jsou to asi 4 cl). Nápoj je možné dochutit i cukrem a limetkovou šťávou. Cukru se přidávají dvě až tři kostičky či vrchovatá čajová lžička. To je základní podoba nápoje. Podíváme se ještě na příklady jeho zajímavějších variací.

Pravý námořnický grog

Do sklenky se silným sklem a obsahem asi 3 dl, případně do pravého grogového poháru, nalijte sklenku rumu, šťávu z půlky citrónu, dvě lžičky cukru, dva hřebíčky, kousek citrónové kůry, kousek skořice a dolijte čerstvou vodou (ovšem nikoli vroucí). Až poté všechno přelijeme do nádobky, ideální je ohnivzdorná miska, v níž směs přivedeme k varu. Nápojovou skleničku, ve které jsme si poměřovali množství, opláchneme, trochu nahřejeme a vložíme do ní stříbrnou lžičku, která by měla zabránit prasknutí skleničky. Vroucí tekutinu nyní opatrně do sklenky přelijeme a podáváme.

Burgundský grog – “svařák”

Podobně jako pravý námořnický grog výše se připraví zvlášť a následně nahřívá v ohnivzdorné misce, do které nalijeme: sklenku červeného vína (2-3dl), přidáme kousek citronové kůry, dva hřebíčky, dvě lžičky cukru a šťávu z půlky citrónu. Ohřejeme k varu a opatrně přelijeme do zahřáté skleničky. Ozdobíme kolečkem citrónu.

Gin grog

Do silnostěnné skleničky dáme sklenku ginu a dvě lžičky cukru, šťávu z půlky citrónu, dva hřebíčky, kousek skořice a dolijeme vodou. Stejně jako u nápojů výše, směs přivedeme k varu v ohnivzdorné misce a vrátíme zpět do zahřáté skleničky. Ozdobou může být kousek citrónu. A pokud máme raději koňak nebo whisky, pak je stačí zaměnit za gin a získáme tak další dvě grogové variace.

Zdroj: Wikipedie

-red-