Psalo se někdy 30. února?

30 únor
Pokud byste chtěli v únoru někoho odmítnout elegantním způsobem, mohli byste mu říct, že to, oč se jedná, uděláte třicátého února. Bystrý jedinec to pochopí během chvilky, 30. února přece v našem kalendáři není, takže to je totéž, jako když řeknete, že to neuděláte nikdy. Pouze ve třech historických obdobích, avšak dlužno dodat, že nikdy na našem území, se v kalendáři 30. února skutečně psalo.


Neexistence 30. února využil svého času například i zpěvák a trumpetista Luděk Nekuda, který si ve svých písničkách rád vtipně pohrával s jazykem. Matně se mi vybavuje text jeho písničky Manuela, v níž se těší, že cizokrajné dívce konečně vyzná lásku, jenže má to háček, ona stanovila poněkud netradiční termín, k jehož odhalení dojde na konci písničky. “Třicátého února ti složit slova o své lásce hodlám… Stojím celý oněmělý, snad to vyjde na neděli, doufám – kdy mi řekne u oběda, že mi svoji ruku teda dá.”

Kdy a kde došlo k tomu, že třicátý únor oficiálně existoval? Poprvé to údajně mělo být v čase starověkého Říma, v době Octaviana Augusta, nástupce Julia Caesara, jenž byl mj. i tvůrcem slavného juliánského kalendáře. V tomto případě však jde o nedoložené tvrzení, a velmi pravděpodobně spíše o mylnou domněnku, kterou propagoval učenec Johannes de Sacrobosco (také známý jako Sacro Bosco či John of Holywood), žijící ve 13. století. Ten tvrdil, že v původním juliánském kalendáři, který stanovil Július Caesar, měl únor dočasně od roku 44 př. n. l. do 8 př. n. l. plných 30 dní, a to do chvíle, kdy Octavianus Augustus únor zkrátil, aby dal měsíci srpnu, pojmenovanému po něm – August, stejnou délku jakou měl červenec, který byl pojmenovaný po jeho předchůdci Juliu Caesarovi. Avšak pro toto tvrzení neexistuje žádný jiný historický důkaz. (V roce 44 př. n. l., krátce po zavraždění Julia Caesara, římský senát na návrh Marka Antonia změnil na počest Julia Caesara název měsíce, ve kterém se Julius Caesar narodil, z Quintilis na Julius.)

Druhý příklad, kdy se v kalendáři psalo 30. února, však již doložitelný je. Dokonce existuje i zápis kalendáře s tímto dnem. Byl to rok 1712 a stalo se tak ve Švédsku. Je známou skutečností, že nepřesný výpočet výše zmíněného kalendáře juliánského způsoboval, že kalendářní rok se v průběhu staletí postupně odchyloval od roku astronomického. Vyrovnání této nesrovnalosti začal řešit papež Řehoř XIII., který v roce 1582 zavedl tzv. kalendář gregoriánský. Jednotlivé katolické země jej zaváděly postupně v následujících letech, v některých dalších zemích byl přijat dokonce až ve 20. století (však máme ještě v živé paměti Velkou říjnovou socialistickou revoluci, která se odehrála podle našeho kalendáře 7. listopadu 1917, v Rusku se však ten den psalo 25. října).

Ve Švédsku se stal rokem přechodovým právě zmíněný rok 1700, ovšem Švédové změnu pojali po svém, vyrovnání mělo proběhnout postupně v průběhu dalších 40 roků, dlužno dodat, že svou roli v nastalém kalendářním zmatku sehrála i bouřlivá doba, kdy zuřila tzv. Severní válka. Jedním z prozatímních řešení byla mj. úprava roku 1712 přidáním 30. února, čímž se kalendář opět vrátil k počítání juliánskému. Tento den tak tehdy odpovídal 29. únoru v juliánském a 11. březnu v gregoriánském kalendáři. Švédský přechod na gregoriánský kalendář byl nakonec uskutečněn až v roce 1753, a to najednou.

A když již byla výše řeč o Rusku, potažmo o Sovětském svazu, tam se třicátého února také dočkali. Stalo se tak poté, co Sovětský svaz v roce 1929 zavedl tzv. revoluční kalendář, v kterém měl každý měsíc 30 dní a zbývajících 5 nebo 6 dní byly svátky bez příslušnosti k určitému měsíci. A tak tu obyvatelé v letech 1930 a 1931 zažili dvakrát 30. únor, již roku 1932 však měsíce získaly původní počty dní.

Zdroj: Wikipedie

Redakce