Dnes na talíři: kukuřice


Kukuřici se v našich končinách dlouho nevěnovala nijak výrazná pozornost. Sloužila vesměs jako přídavek do krmných směsí hospodářských zvířat. Až v posledních letech nabývá na oblibě. Je tradičním doplňkem kuchyně zejména v mexickém stylu, také se však její klasy konzumují samostatně, uvařené v osolené vodě či grilované. Stále pevnější pozici si rovněž upevňuje v pekařství. Kukuřičný chléb či kukuřičné placky jsou dnes běžnou součástí sortimentu. A kromě toho je to plodina velmi zajímavá, takže jí stojí za to věnovat pozornost.


Kukuřice je robustní jednoletá tráva z čeledi lipnicovitých, dorůstající výšky nejčastěji 0,5-6 m. V přirozených podmínkách se kukuřice rozmnožuje pouze semenem. Zhruba 95 % semen je oplodněno cizosprášením, zbytek samosprášením. Kukuřice během domestikace ztratila schopnost uvolňovat semena z palice, a tak je zcela závislá na pomoci člověka. Český název kukuřice jí vtiskl až v 19. století známý Jan Svatopluk Presl. Dříve se jí říkalo například turecká pšenice či turecké žito, proto je v některých krajích dodnes označována jako “turkyně”. Do českých zemí, respektive na jižní Moravu ji totiž údajně z Turecka a Rumunska poprvé přinesli v 17. století Romové.

Kukuřice však původem nepochází z žádné evropské země, ale z Ameriky. Dnešní genetické experimenty naznačují, že domestikace kukuřice začala někdy kolem roku 7000 př. n. l. v centrálním Mexiku, někde v kopcích států Oaxaca and Jalisco. Do Evropy ji jako jeden z dokladů objevení nové cesty do domnělé Indie přivezl Kryštof Kolumbus. Po Evropě se však více rozšířila až v průběhu 16. a 17. století. V indiánské mytologii, zejména u Aztéků, byla kukuřice uctívána jako jedno z božstev či projevů boží přízně, když ji bohové poslali lidem, aby je nasytila.

Kukuřice, respektive její vyobrazení v jedné skotské kapli, která byla dokončena v roce 1486, poukázaly na možnost, že před Kolumbem do Ameriky nezavítali pouze proslulí Vikingové, ale zřejmě se sem ve 14. nebo 15. století dostali také skotští rytíři. Reliéfy, zobrazující kukuřici a také aloe, byly totiž více než pravděpodobně hotovy v čase dokončení kaple, tj. 1486, kdežto Kolumbus do Ameriky doplul až 1492.

V potravinářském průmyslu slouží kukuřice především jako zdroj oleje, škrobu, glukózy, fruktózového sirupu a bioetanolu. Uvažuje se rovněž o použití kukuřice pro výrobu biodegradovatelných plastů a proteinů pro medicínské účely. Hlavními pěstiteli kukuřice jsou Spojené státy a Čína, jež se podílejí na celosvětové produkci 61 procenty.

A závěrem nesmí chybět ještě jednoduchý recept:

Grilovaná kukuřice

Ingredience:

4 klasy kukuřice
6 lžic másla
stroužek prolisovaného česneku
2 lžíce petrželové nati
a na dochucení: sůl a mletý pepř

Grilovanou kukuřici připravíme buď na venkovním grilu, případně si recept upravíme pro gril domácí. Šustí oloupeme, ale neodstraňujeme, pouze je přehneme tak, abychom z klasu mohli odstranit všechna vlákna. Hodně zralou kukuřici před grilováním raději krátce povaříme. V misce utřeme máslo, česnek a petrželku na hladký krém. Připravíme gril, každý klas potřeme utřeným česnekovým krémem a kukuřice poskládáme na horký rošt. Musíme dát pozor, aby nám během grilování nezačalo hořet šustí. Klasy grilujeme asi 10 – 12 minut, kdy už jsou jejich zrna dokonale hnědá. Průběžně obracíme a potíráme zbylým krémem. Hotové kukuřice posolíme, opepříme a hned podáváme.

Zdroj: Wikipedie

-red-