Po stopách toaletního papíru


Toaletní papír je součástí našeho všedního dne. Zpravidla nad jeho existencí, kromě pravidelného doplňování zásob, nepřemýšlíme. Vzácným se nám stane v okamžiku, kdy jej nutně potřebujeme a nikde v dosahu není. V ten okamžik se mi před očima vybaví kouzelná scéna z filmu S tebou mě baví svět, kde si tatínek Pavel Nový musí s tímto problémem poradit, ale bohužel nikde v dosahu není lopuch, na kterém byla beruška, ale pouze jehličnaté větvičky. Smějeme se této scénce vždy spolehlivě, protože si to dokážeme dost realisticky představit. Jak to ale dělali naši předkové v minulosti? Ohlédneme se společně za historií toaletního papíru, tedy aspoň do doby, kdy nám to záznamy umožňují.


Není pochyb o tom, že prostí lidé v dávných dobách si museli vystačit s přírodními prostředky, takže list zmíněného lopuchu či nějaké místní trávy nebo stromu jim musel stačit. Starověcí Římané měli na veřejných toaletách připravenu houbu s rukojetí, která se po použití odkládala do nádobky se slanou vodou. A na cestách potřebu řešili kouskem látky upevněné na klacíku se zářezem.

Skutečný toaletní papír se začal vyrábět v Číně přibližně kolem roku 600 našeho letopočtu, a sice z rýžové slámy. Císařská dílna tohoto nejlevnějšího papíru produkovala na 750 000 listů ročně. Jenže tento výdobytek středověká Evropa neznala, proto naši předkové používali kousky prostěradel a mniši útržky ze starých kuten. Bohatí lidé používali ke své očistě vlnu, krajku nebo konopí, zatímco méně bohatí používali ruku omývanou v řece, nebo se čistili různými materiály jako hadry, dřevěnými hoblinami, trávou, senem, kameny, pískem, mechem, vodou, sněhem, kukuřičnými slupkami (typické pro kolonizovanou Ameriku) nebo mušlemi, v závislosti na zemi a počasí nebo sociálních zvyklostech.

Známý asijský zvyk nejíst jídlo levou rukou vznikl jednoduše proto, že hindové a muslimové po vykonání potřeby používali levou ruku, kterou si potom omyli vodou ze džbánu. V některých částech Afriky to bylo naopak, a zde byl pro změnu považován za nevychovaný stisk ruky pravé. Až v 17. století, kdy Guttenbergovou zásluhou došlo k rychlému rozšiřování tiskovin, padla i v Evropě volba na papír, zatím však šlo o papír novinový, který nebyl nijak speciálně upravovaný.

První továrně zpracovaný toaletní papír začal vyrábět Joseph Cayetty v USA v roce 1857. Jméno Cayetty bylo vytištěno na každém listu. Na americkém venkově se zase v 19. století stal populárním katalog jisté firmy, který byl zadarmo a měl 100 listů savého, nehlazeného papíru. Lidé velmi brzy přišli na to, co s ním: pověsili ho na hřebík a používali. Takto to bylo možné praktikovat až do 30. let 20. století, kdy se katalog začal tisknout na křídový papír, a stal se tudíž nepoužitelným.

Moderní toaletní papír prošel a nadále prochází dalším vývojem a zlepšováním. V roce 1935 firma Northern Tissue inzerovala svůj toaletní papír jako „bez třísek“. Dvouvrstvý, jemnější a ohebnější toaletní papír začal být vyráběn v roce 1942 v Anglii, od roku 1990 Američané do papírů přidávají zvláčňující složky, jako př. aloe vera a nedlouho poté Britové přicházejí na trh s prvními vlhkými toaletními papíry (stejně jako známe vlhčené kapesníčky). Současný toaletní papír můžeme sehnat v různých kvalitách, provedení, barvách. Papír s vtipným potiskem patří rovněž mezi jeden z oblíbených dárků. Můžeme doufat, že nám nyní snad již nehrozí doba, jako se to stávalo dříve, že občas býval toaletní papír, a to jakýkoliv, nedostatkovým zbožím. Je možné, že se časem prosadí jiný způsob čistění po vykonání potřeby, ale v dohledné době to nejspíš nebude.

Zdroj: Wikipedie

Redakce