Šaty dělají člověka


“Kdo je nemá, ať od lidí pranic nečeká…,” zpívá se ve známé písničce. Pravdou je, že v našich krajinách se pohybovat bez šatů není nejen společenské, ale ani moudré, protože s výjimkou horkých letních dnů, by si neotužilí jedinci koledovali o pěkné nachlazení. Vzpomínám si, že na střední škole jednou naše češtinářka prohlásila, že když jde k nám do třídy, tak nikdy neví, jak se má obléknout, protože jednou je tam horko a smrad a podruhé zima a okna dokořán. V naší třídě se totiž sešly dva extrémy, jeden spolužák byl schopen i v mrazech nosit šortky a druhý se v okamžiku, kdy se teploměr jen trochu přiblížil nule, halil zimomřivě do péřové bundy. První proto okna otvíral dokořán, druhý by ze třídy měl nejraději neprodyšnou, hlavně však teplou pevnost.


Hlavně my ženy si lámeme často hlavu s tím, jak se obléci pro nějakou významnou příležitost. Okolí proto může s úsměvem pozorovat pečlivé přípravy na první rande, kdy se byt mění bezmála v módní salón krásy. Muži zase, poučeni životem i četnými vtipy, které se však, dlužno dodat, zčásti zakládají na pravdě, vědí, že když žena řekne, že bude hotová za pět minut, mají ještě zhruba půlhodinu k dobru.

Přesto však jsou určitá pravidla, kterými se řídíme, a říkáme jim společenská etiketa. Na oficiální slavnost, do divadla či na ples pravděpodobně nepřijdeme v džínách, leda by to byla oslava na jejich počest či určitá forma happeningu, kde jsou pravidla stanovena poněkud jinak.

Velký důraz na výběr oblečení je třeba dát i v případě, že jdeme na pracovní pohovor či na schůzku s klientem. Naše oblečení hovoří mj. i o vážnosti, s jakou k tomuto oficiálnímu setkání přistupujeme. Muži to mají v podobných případech trochu snadnější, nemohou-li se rozhodnout, sportovním či elegantním oblekem zpravidla nic nezkazí. Ženy zase často zvolí slušivý kostýmek nebo nepříliš otevřenou a průsvitnou halenku se sukní či s klasickými kalhotami.

Když se rozhlížíme kolem sebe, tak mnohdy nevědomky rozřazujeme lidi podle oblečení do kategorií. Někdo má dokonce tak vycvičené oko, že na velkou vzdálenost pozná luxusní kvalitní materiál a střih od běžné konfekce. Značkové šaty dokonce mohou podnítit i negativní jevy ve školách, kde děti méně majetných rodičů jsou kvůli nim odstrkovány do ústraní, někdy dokonce šikanovány. I z tohoto důvodu se ve školách v některých zemích nosí povinně školní uniforma. U nás uniformu nosí hlavně někteří státní zaměstnanci, ovšem za uniformu svého druhu lze považovat i bílý lékařský plášť, oranžové oblečení popelářů či montérky dělníků různých profesí.

Šaty dokážou mnohé, ale nikdy bychom neměli zapomínat, že osoba, která je do nich oblečená, je člověk jako každý jiný. A podle toho s lidmi jednat. I v tom nejobyčejnějším “obalu” se mohou skrývat neskutečné osobnosti. Někdo si do něho třeba jen dočasně odskočí, pro jiného jsou na světě důležitější hodnoty, než jen opečovávaný zevnějšek, podpořený posledním módním výstřelkem. Však jistě víte, že “dokavad jsme nahatí, od hlavy až po paty, nikdo neví, kdo je chudý a kdo je bohatý…”

Redakce